Kouzlo podzimních Tater (I.)

Přidáno: 30.9.2008 | Datum akce: 26.9.2008
Autor: Martin Linhart
Fotografie: Martin Linhart
Štítky: 2008 | Slovensko | Vysoké Tatry
Náhled tisku
Vlevo: Tomáš následován Leošem razí cestu sněhem po tatranské magistrále. Vpravo: Hřebínek západních Tater, Soldis a Leoš na jednom z vrcholků mezi Baníkovem a Prislopem.

Poslední zářijové dny jsme strávili na Slovensku. Tomášovi se podařilo dát dohromady výlet pouze pro pány a tak jsme se mohli těšit na pohodový prodloužený víkend v podtatranské obci Štôla.

Fíša během procházky po západních Tatrách. V pronajaté chatě se nás ve středu večer sešlo šest – Tomáš, Leoš, Fíša, Soldis, Vláďa a Martin. Před odjezdem jsme měli velice smělé plány. Ostatně jako vždy :-) Počasí nám zpočátku příliš nenahrávalo, ale postupně bylo pořád lepší a lepší, až nakonec v den odjezdu bylo úplně nejlepší.

Magistrála

Hned první den jsme dali vzniknout tradici pozdního startu trojice Soldis, Vláďa a Martin. Naštěstí to tentokrát nijak neohrozilo náš ambiciózní plán - příjemnou procházku po magistrále. Výlet začal pojížděním v přeplněném autobusu, jelikož vláčky měly výluku a tak jsme raději namísto od Štrbského plesa začali výstup už ze zastávky Popradské pleso. Na chatě „pri Popradskom plese“ jsme si dopřáli druhou snídani. Následoval ostrý téměř hodinový stoupák do sedla pod Ostrvou (1966m), včetně výstupu na samotnou Ostrvu (1979m). Mlha se střídala s drobným deštěm a silným větrem.

Soldis a jeho slepecké brýle na chatě pri Popradskom plese. Po magistrále místy pokryté i poměrně hlubokým sněhem jsme pohodlným tempem pokračovali k Batizovskému plesu (1884m). Tady jsme se rozdělili na dvě družstva. Kluci šli po žluté rovnou dolů do Vyšných Hágů a Martin s Vláďou zůstali u plesa, aby rozbalili matroš a protáhli se na skalkách nad plesem.

Na nic vážnějšího nebylo pomyšlení. Silný vítr, padající sníh a teplota pod nulou dovolily jen necelou jednu délku. Prostě jsme si vyhlídli hezkou skalku a chvíli lezli. Náš prvovýstup jsme zcela subjektivně ohodnotili jako šest mínusku.

Když jsme sešli do Vyšných Hágů k autu, byla tma. Všichni už byli po večeři. Nezbývalo než zajet pouze ve dvou na večeři do Popradu – přímo v centru je Hotel Café CRAZY s restaurací a irskou hospodou. Ukázalo se to jako skvělá volba.

Zasněžený hřebínek
Tomáš, Vláďa, Soldis a Martin na vrcholu Baníkov (2178m). Vpravo: cedule na vrcholu Baníkov před tím, než jsme z nich setřeli sníh.

V pátek jsme brzy ráno nasedli do aut, samozřejmě posádka č. 2 měla opět zpoždění, a hnali to do obce Žiar nad Liptovským Mikulášem. Cílem našeho putování byl přechod části hřebene západních Tater z Baníkova (2178m) na Tri kopy (2136m). Pavla sice celou noc trápila sra…, ale postavil se tomu čelem, samozřejmě vybaven dostatečnou zásobou toaleťáku.

Kus nad obcí Žiar je placené parkoviště (80 SK/den). Odtud jsme šli po asfaltce k Žiarské chatě. Následovala druhá snídaně a výstup do Jalovského sedla (1858m). Cestou nahoru postupně přibývalo sněhu a značně zesílil i vítr. V sedle jsme na sebe navlékli vše, co bylo v batůžcích a škrábali se na předvrchol Prislop (2141m). Fíša se rozhodl pro samostatný sestup. Pravda je, že jeho letní vycházková obuv v kombinaci se zasněženým a stále více exponovaným hřebenem a nepříznivými povětrnostními podmínkami nedovolovaly další postup. Na Prislopu jsme se omylem jali oslavovat dosažení Baníkova. Náš omyl byl zapříčiněn naprosto minimální viditelností. Nadšeně jsme pokračovali po hřebeni.

Parádní jízda na koloběžkách od Žiarské chaty na parkoviště - zleva Tomáš, Leoš, Soldis a Vláďa. Jaké bylo naše překvapení, když jsme po více než půl hodině došli k zasněženým ukazatelům, odhrnuli sníh a uviděli nápis „Baníkov (2 178 m.n.m.)“. S naším vybavením, tedy bez maček a cepínů, bylo čím dál riskantnější jít dál. Někde hluboko pod sněhem se skrývaly řetězy a kdesi za bílou tmou byla cesta po hřebeni na Tri kopy. Zabalili jsme to.

Cestou dolů, když se nečekaně zlepšilo počasí, nás naše rozhodnutí na chvíli zamrzelo. Ale i tak by to byl zbytečný risk. Náladu nám spravil divoký sjezd na koloběžkách od chaty k parkovišti (se skupinovou slevou 100SK/osoba, normálně 150SK/osoba). Nakonec se ozval i ztracený Fíša, který nám šel kamsi naproti a mohli jsme jet do Popradu na společnou večeři spojenou s pitím převážně nealkoholických nápojů :-)

Malá/Velká Studená
Vlevo nahoře: pohled na Lomnický štít z cesty na Hrebienok. Vpravo nahoře: prořídlé tatranské lesy cestou na Hrebienok. Vlevo dole: naše chata Jana v podtatranské obci Štôla. Vpravo dole: Slavkovský štít z cesty mezi Hrebienkom a Zamkovského chatou.

Třetího dne nabralo zpoždění druhé posádky takových rozměrů, že jsme se potkali vlastně až večer. Tomáš, Leoš a Fíša nasadili na trhák. Zaparkovali vůz ve Starém Smokovci (celodenní parkování 160SK) a využili výhodné ceny 190SK/osoba za pozemní lanovku (cena za cestu tam i zpět) mezi Starým Smokovcem a Hrebienkom. Dále přes Zámkovského (1475m) a Téryho chatu (2015m) dosáhli Priečného sedla (2352m) a sestoupili zpět Velkou studenou dolinou. Na cestě je čekal hluboký sníh a obtížné pasáže pod sedlem. Poslední večer našeho pobytu neměli náladu na nic než spánek.

Soldis s Vláďou a Martinem se vydali na cestu ze Starého Smokovce pěšky. Krátce po 13 hodině u Téryho chaty padlo rozhodnutí, že se namísto škrábání se sněhem do Priečného sedla půjde lézt na skalky. Žltá veža byla v mrazivém stínu a tak jsme se vybrali na protější svahy pod Lomnickým štítem. V tzv. Malém svahu jsme si zcela náhodně vybrali nevelkou skalku a více než hodinku na ní nacvičovali zakládání jištění. Na slunci bylo parádně.

Cesta dolů utekla jako voda a večer jsme opět zajeli do Popradu na výbornou večeři.

V neděli ráno jsme jeli domů, ku Praze.

Co s sebou do podzimních Tater?

Podzimní Tatry jsou nádherné. Štíty pocukrované bělostným sněhem, zbarvující se listy stromů a zmenšující se počty turistů. Na co je však třeba myslet vždy, je obuv! Leoš to trefně shrnul v základní outdoorové pravidlo: „Pořádné boty, to je základ!“

Vláďa na štandu nad Batizovským plesem (západní stěna pod Kotlem). Vpravo: Vláďa během lezení na svazích pod Lomnickým štítem.

Dále je potřeba počítat se sněhem a povětšinou i chladným počasím, které umí být za silného větru dosti vlezlé. Rozhodně není namístě vyhýbat se nasazení maček, zvláště při přechodech sedel nebo zasněžených hřebenů. Dobrá je alespoň jedna hůlka pro zlepšení stability během sestupů po zasněžených klouzajících kamenech.

Dobré je také nepodlehnout lenosti a průběžně pracovat s vrstvami oblečení. Snad nejhorší je zbytečně se potit nebo naopak během svačinky mrznout pouze v tričku.


Komentáře

blog comments powered by Disqus
Napište nám
| | [email protected]
Podpořte nás
Reklama
Kurz instruktora lezení

Kurz pro budoucí instruktory lezení na umělých stěnách

Malé Bielice

Nabídka ubytování a wellness v lázních na Slovensku.

Casino-hry.sk

Kasino online hry Slovenske

Budget travel to Maldives

Local island Tourism Maldives, Budget Traveling - Huraa island

© Las Cumbres (2005 — 2017) TOPlist