Soliskový hřeben

„Kdy zase vyrazíme?“ zeptal se mě Martin nedlouho po návratu z Monte Rosy. Při vzpomínce na nekonečné horské výhledy, čerstvý řezavý vítr ve tváři, pocit radosti po výstupu i příjemnou změnu způsobu myšlení kontrastující s běžným životem ve stinném údolí Vltavy, jsem ze sebe nestačil než vyhrknout: „Co nejdřív, kdy se ti to hodí?“ Až ve vlaku z Prahy do Štrby jsem si pomalu začal uvědomovat, že s poslední výpravou do Alp jsem měl spojené i jisté nepříjemné pocity …

Solisková hřebenovka (pokus)

Zimní přechod hřebene Solisek mi přijde jako atraktivní cíl už nějaký ten pátek. Vlastně od chvíle, kdy jsme s Jirkou nakoukli za Predné Solisko a během chvíle se dostali na vrchol Štrbského Soliska. Jenže tenkrát jsme se na pokračování nedohodli. Druhý výjezd s vidinou přechodu Solisek ze severu na jih ztroskotal hned v počátku. Množství krupičného sněhu, silný vítr a mráz nám nedovolily ani hřebene dosáhnout. Jak to asi dopadne do třetice …?

Hřeben Bašt

Je krásné páteční odpoledne. Sedíme v Superbu, kdysi patřícímu Standovi Grossovi. Jsme čtyři - Jirka, Martin, Matěj a Vláďa. Jedeme do Tater. Může za to Martin, respektive jeho posedlost horou Satan. Chceme jít Baštový hřeben, jednu z nejkrásnějších tatranských cest. Vrátit se tam, kde jsme už dvakrát byli, ale v zimních podmínkách ...