Na hory a pláže

Po návratu z naší první marocké výpravy (podzim 2001), vyvolání fotek a opadnutí euforie z více či méně úspěšné akce, jsme si sedli „na jedno“ a přemítali o neúspěšném výstupu na Jebel Toubkal. V hospodě se nám hora už nezdála tak nezdolatelná, a po několika pivech tedy začal vznikat plán. Vyrazíme do Maroka znovu a na Atlas se podíváme z jeho nejvyššího vrcholku! Avšak psal se teprve leden roku 2002 a před námi byla nejistá sezóna ...

♦♦♦

Průsmykem Tizi n’Test

Ještě před halou Inezgane Airport zabila delegátka CK Fischer myšlenku, že bychom se podívali do Agadiru. Nemuselo být špatné přespat někde u moře a ráno si zaplavat, ale už mnohokrát jsme si něco usmysleli a ono to pak dopadlo jinak. Vzhledem k tomu, že podobně dopadlo několik dalších Čechů s cestovatelskými ambicemi, dohodli jsme se ...

♦♦♦

Národní park Toubkal (I.)

Po probdělých 24 hodinách se probouzím pod neduživou hrušní. Kluci mají za sebou tři hodiny výživného spánku. Spánek se pokoušel přemoci i mne, ale vydržel jsem průběžně hlídkovat. Právě odbíjí 5:30. Osvěžen několika mikrospánky velím k návratu do pár set metrů vzdálené obce Asni. Po cestě se krmíme konzervovanou paštikou se skrojky českého chleba. Vše nasvědčuje tomu, že dnešní den bude úspěšný. Bez nutnosti většího smlouvání si zajišťujeme odvoz ...

♦♦♦

Národní park Toubkal (II.)

Ráno v sedm jsme vyrazili. Lenka se brzy odpojila. Neměla vhodnou obuv a v jejích volnomyšlenkářských sandálech to na strmém štěrkovém svahu mělo k ideálu daleko. Rašíd nás zkušeně vedl vzhůru. Ordinoval pravidelné pauzy, abychom to zkraje příliš nepřepálili. Kvalitní spánek zajistil skvělou fyzickou kondici. Po včerejší únavě a nedostatku motivace nebylo ani stopy. Měli jsme pocit, že nahoru můžeme snad i běžet. Po deváté hodině jsme se spolu s ostatními turisty, místními dětmi a stádem koz opájeli pocitem dobytí vrcholu Jebel Toubkal vyznačeného nápadnou kovovou konstrukcí ...

♦♦♦

Marrákeš

Vstáváme brzy a potichu, abychom neprobudili ostatní. Spěšně házíme věci do batohů a mizíme v ranním oparu dolů pod ves, abychom u cesty chytili kočár směrem do Asni. U pramene nabíráme vodu a snídáme. Nekazíme si chuť zbytečně pestrým jídelníčkem a zařazujeme tradiční cestovatelskou specialitku – ovesné vločky ve studené vodě. Při čekání na odvoz jsem do zrcadlovky vložil černobílý film, a tak mám nutkavou potřebu ho využít ...

♦♦♦

Essaouira

Kdesi uprostřed cesty mezi poli vyschlými na troud se na chvíli zastavujeme občerstvit v restauraci. Jede s námi i mladý pár z Jihoafrické republiky, který byl ve stejném hotelu v Marrákeši. Drobná míšenka s dlouhými dredy přišla na stanici autobusu s batohem, který ji převyšoval, i když ho postavila na zem. Jen málokdy na cestách potkám někoho, kdo s sebou táhne víc zbytečností než já. Už včera jsme s nimi prohodili pár slov … pracovali v Británii, cestovali po Evropě ...

♦♦♦

Tetuán, naše potíže na severu

Přesouváme se na sever Maroka. Dlouhá štreka a taky pár komplikací cestou. Z Essaouiry jsme zamýšleli dojet do Tangeru. Dopadlo to ovšem jinak. Půlnoční expres do Casablanky byl pomalejší než jsme čekali. Také jsme si neprozíravě nekoupili lístky až do Tangeru, a tak nás na autobusovém stanovišti v Casablance čekalo nemilé překvapení. Všechny ranní spoje plně obsazeny. Nejbližší volný až v 11:00! Nic naplat, platíme 120 dirhamů za jízdenku, rozkládáme karimatky a uleháme na zem ...

♦♦♦

Šafšawán, modrobílá pohoda

Klikatící se silnicí s množstvím dechberoucích serpentin, výhledů na hory, farmy a průjezdem kolem vodní nádrže se suneme vpřed. Ihned po vylodění v Šafšawánu na nás nastupují s nabídkami na levné ubytování a balíčky haše. Tak trochu si myslí, že si z nich děláme nemístnou prdel, když jim říkáme, že nehulíme. Jsme přeci v ráji všech zhulenců. V ráji pěstitelů kiffu a především v ráji jeho nadšených spotřebitelů. Pro jistotu si zjišťujeme odjezdy autobusů ...

♦♦♦

Tanger - Exit Afrika

Vstáváme brzy a vyrážíme vyhlížet autobus. S odjezdem ze Šafšawánu nejsou problémy, míříme do Tangeru se zastávkou v Tetuánu. Na tetuánském nádraží opět z okna zahlídneme našeho vlezlého nedělního průvodce Mustafu. Ukazuje něco ve smyslu, že jsme mrtví muži … jeho city k nám evidentně ochladly. Po příjezdu do Tangeru odchytáváme petit taxi a jedeme do přístavu. Tohle město nám nepřirostlo k srdci ...

♦♦♦

Gibraltar - bez razítka

Martin se už těší na razítkový úlovek do pasu. Ten ovšem nepřichází, tak pokračujeme do „centra“ staré dobré Anglie bez potvrzení. Jdeme pěšky po letištní dráze, což je samo o sobě zajímavá atrakce. Letiště tu Britové vybudovali těsně před II. světovou. Dnes jsme stihli navštívit už tři země na dvou kontinentech. Je pozdní odpoledne, takže se ani příliš nevzdalujeme od High Street a přicházíme k pěkné irské hospodě ...

♦♦♦

Vltava kulminuje

Po desáté nasedáme do autobusu směr Málaga. Jiří si je jist známým prostředím a navrhuje, abychom vystoupili už v Torremolinos, alias terrible Torre, a strávili odpoledne na pláži. Martinovi se nápad nezamlouvá … raději by si zbývající čas poctivě odseděl na letišti. Pláž není zrovna poblíž letiště a ani nepatří k místům, kde byste chtěli trávit dovolenou. Žádný přírodní skvost. Jiří nás ale ujišťuje, že z Torremolinos je to jenom pár zastávek příměstským vlakem ...

♦♦♦