Fotoreportáž z úchvatné Tasmánie (1. část)

Přidáno: 5.3.2020 | Datum akce: 16.1.2020
Autor: Lucie Mičková
Fotografie: Vladimír Linhart | Lucie Mičková
Štítky: 2020 | Austrálie | Tasmánie
Náhled tisku

Supermarket

Po téměř dvou dnech strávených v letadle nebo na letišti jsme konečně v Tasmánii. Plán je jednoduchý. Za 11 dní autem objet z ostrova co nejvíc. Tasmánie se nám líbí hned od začátku. Přesněji řečeno od první návštěvy supermarketu. Po USA a Havaji, kde v obchodech nebylo prakticky nic a ještě předražené, jsme tady v supermarketovém ráji. Zase budeme jíst normální potraviny, dokonce i ovoce a zeleninu! Žádný McDonald na střídačku s čínskou polívkou. Plníme košík po okraj a nemůžeme být šťastnější. S představou plného pupku se pomalu přesouváme k našemu ubytování. Nikam nespěcháme, kocháme se ostrovem, děláme si piknik na opuštěné rybářské pláži, na další ještě opuštěnější si dáváme šlofíka. Je nám tu pěkně, tak nějak dovolenkově.

První dojmy

Cestou k ubytování si všímáme dvou věcí. Tasmánie je celá žlutá. Kopce, pastviny, pole, celá země je suchá a žlutá. Ale moc hezky žlutá. Ozdobená spoustou zelených stromů a pasoucím se dobytkem. Vypadá to tu jako jižní Čechy, jen asi milionkrát krásnější a navíc s oceánem. Druhá věc, kterou nejde přehlédnout, je obrovské množství rozjetých klokanů na silnicích. Z toho jsme docela vykulení, hlavně já. Vláďovi se líbí velcí černí tlustí havrani hodující na klokaních mršinách.

Hon na klokany

Krom přejetých klokanů chceme vidět i ty živé. První dva dny žádné nepotkáváme a máme štěstí jen na tasmánského dikobraza. Bojíme se, že na nás vystřelí svou pichlavou bodlinu. Držíme se tedy v uctivé vzdálenosti. Internety nás ale poučily a už víme, že to není dikobraz, ale ježura a bodliny střílet neumí. Při dalším setkání se už tedy nebojíme a ony nás také ne. Dokonce si jednu pohladíme. Nejdřív klackem, pak botou a pak Vláďa i jedním prstem!

Pořád ale vyhlížíme klokany. Třetí den poblíž kempu konečně zahlédneme malé hnědé klokánky. To nás navnadí a za soumraku, kdy údajně vylézají ze skrýší, se je vydáváme hledat. Prodíráme se lesem podél silnice a občas zahlédneme záda prchajícího klokana, což se nedá úplně považovat za úspěch. Naše snaha se ale druhý den ukazuje jako naprosto zbytečná. Když chceme vidět klokana, stačí jít na parkoviště nebo na odpočívadlo. Tady jich je spousta. Nikam neprchají, čekají na dobrůtky od turistů a jsou tak krotcí, že už to vůbec nejsou divoká zvířata. Roztomilí ale jsou, to jo. Moc.

Zato tohle roztomilé není.. Bohužel jsou mrtvá zvířátka nejen na silnicích. Naštěstí později budeme potkávat spousty a spousty živých zvířat.

Božský klid

Co je na Tasmánii asi úplně nejlepší, jsou lidé. Teda to, že tu skoro žádní nejsou. Celá zem je velká zhruba jako Česká republika, ale žije tu jen půl milionu lidí. Většina země je tedy neobydlená a příroda nepoznamenaná člověkem. Na některých silnicích nejsou krom našeho ani žádná další auta. Vesnice a města nebo jakákoli obydlená místa jsou tichá, klidná, mírumilovná, v harmonii s okolní překrásnou krajinou. Po všech těch bláznivých turisticky přeplněných destinacích je tohle místo něco úplně jiného. Každý den si užíváme klid, samotu, nekonečnou přírodu, totální pohodu a výhledy. Ať jsme kde jsme, na pláži, uprostřed pastvin plných dobytka, nebo v autě, vždycky je na co koukat a pokaždé to stojí za to. Většina zemí je často obyčejná, často nehezká, plná zástavby a továren, a za těmi krásnými místy musí člověk dojít, dojet nebo doletět. V Tasmánii je krásný každý kousek země.

Ach, ty pláže!

Sněhově bílé, heboučký písek, průzračně čistá a nádherně modrá voda. Pěkně ledová. Pláže jsou v Tasmánii naprosto skvělé. Lepší než na Havaji a v Karibiku dohromady. Neudržované, s hrstkou lidí, bez slunečníků, restaurací a hotelů. Jak vystřižené z Modré laguny. Jen to koupání je tu spíš pro otužilce. Ale procházky, pikniky a relaxování tu jsou bez chybičky.

Země kempařů

První dva dny v Tasmánii máme zamluvené ubytování pod střechou. Dalších 9 dní kempujeme. A je to to nejlepší rozhodnutí, protože tady se kempuje skvěle. Kempy jsou skoro všechny zdarma, není potřeba žádná registrace a jsou na naprosto skvělých, nádherných místech. Po celé zemi jsou k dispozici čisté veřejné záchody, pítka s pitnou vodou, stoly a grily zdarma. Úroveň našeho stravování se tímhle objevem posouvá na úplně jiný level a pořád jen grilujeme. Tasmánie je prostě ráj kempařů. A to se nám hodně líbí.

Praktické informace

Auto půjčujeme hned na letišti v Hobartu. Jsou tu všechny společnosti. Výjimečně nemáme rezervaci a skoro nic nemají. Jedenáct dní vychází na 13000 CZK za maličkou Kiu bez pojištění, stačila. Online by to bylo o fous levnější.

Do národních parků jsme koupili jakousi permanentku za 900 CZK pro auto a jeho posádku. Vyplatí se už při návštěve 2 nebo 3 parků.

Kempovat se dá na mnoha místech zadarmo, jen je potřeba je najít, používali jsme freecampingtasmania.com a podobné. Elektrické zásuvky jsou často u venkovních grilů. Wifi bývá v centrech měst.


Komentáře

blog comments powered by Disqus
Napište nám
| | info@cumbres.cz
Reklama
Kurz instruktora lezení

Kurz pro budoucí instruktory lezení na umělých stěnách

© Las Cumbres (2005 — 2020)