Fotoreporáž z úchvatné Tasmánie (2. část)
Autor: Lucie Mičková
Fotografie: Vladimír Linhart | Lucie Mičková
Štítky: 2020 | Austrálie | Tasmánie
Z Tasmánie chceme vidět, co nejvíc, ale zároveň se z toho nezbláznit a nehonit se z jednoho místa na druhé. Chceme mít čas si to užít a tak nemáme žádný konkrétní plán. A to je na tom to nejlepší. Takže většinu času, pokud negrilujeme, protože to děláme hodně často, jedeme po poloprázdných silnicích pořád jedním směrem a zastavujeme tam, kde se nám zrovna líbí. A líbí se nám všude.
Port Arthur
Město Port Arthur a jeho okolí je prý to nejméně zajímavé z Tasmanie. My tady náš pobyt začínáme, bezcílně bloumáme okolím, objevujeme divoké útesy a opuštěné pláže, zkoumáme spoustu různorodého života na pobřeží. Slizké kameny plné mušlí, krabů a jiné mořské havěti. Nikde žádní turisti, jen my a příroda. Nezkažená člověkem a krásná.
Málo atrakcí, bohudík!
Turistické atrakce na ostrově téměř nejsou. Nejsou tu kvanta stánků se suvenýry, žádné uměle vytvořené navoněné nic, kam rozhodně musíte jít, žádná trapná lákadla, půjčovny všeho možného i nemožného, aby se znuděný turista zabavil, žádné billboardy. Je tu jen úchvatná příroda a národní parky. Ty nejsou nesmyslně předražené a zaplněné zbytečnostmi v podobě obchodů nebo restaurací. Poprvé máme pocit, že existuje místo, kde chtějí lidem přírodu ukázat a umožnit jim k ní přístup a nic víc. Nechtějí turistu totálně finančně vysát a příroda tu není kvůli turistům ničená víc, než je nezbytně třeba. Parky jsou součástí okolní krajiny a téměř nenarušují její ráz. Tasmánie je asi jedno z posledních míst na světě, kde je ještě turismus málo rozvinutý a není na úkor přírody. Kéž by to tak zůstalo ještě aspoň chvíli.
Národní parky
Pořizujeme si pernamentku do všech parků v zemi ať můžeme libovolně navštívit, co se nám zlíbí. A rozhodně to není špatná investice. Národních parků je tu spousta a zabralo by asi víc než jen 11 dní je všechny pořádně prozkoumat. A nabízí toho opravdu hodně. Lesy, kopce, pláže. A chodíse tu pěšky, což je po JA u USA příjemná změna.
Národní park Bay of fires
Boží bílé pláže s červenými kameny. Ty nám poskytují hodně procházek, průzkumů a romantiky. Pokud považujete za romantiku poskakovat po šutrácích na břehu oceánu při západu slunce.
Národní park Cradle Mountin
Prý jedno z nejlepších míst v zemi. Je tu moc pěkně, o tom žádná, ale schodujeme se, že krajina kdekoli jinde na ostrově nás uchvátila více. Ale pozorujeme jsme tu vombaty z blízka a to taky není k zahození.
Národní park Freycinet
Park, který má snad všechno. Pláže, dlouhé písčité, plné mušlí. Dokonce tu potkáváme klokana a to se nám na pláži ještě nestalo. A taky pláže drsnější, kamenité, ale o nic míň pěkné.
A taky pláže drsnější, kamenité, ale o nic míň pěkné.
Dáváme si tady i trochu do těla, výšlapem na skálu. Cedule varují před hodně strmým stoupáním. A kupodivu mají pravdu! Nejdřív jen ťapame do prudkého kopce a mezi kameny hledáme nejschůdnější trasu. Pak jsou ale najednou všechny šutry skoro kolmo a já odmítám jít dál, protože každý další krok je jistá smrt.
A tak jde nahoru jen Vláďa a já čekám a skoro se ani nehýbu. Pak ale kolem mně jakoby nic prochází turistka a já se cítím trochu trapně. Ale ne zas tak moc, abych se pokračovala vzhůru. Ale výhledy tam prý byly skvělé!
The Nut
Jednou z hodně mála turistických atrakcí je Stanley. Krom lanovky a malého obchodu se zmrzlinou to ani vlastně atrakce není. Spíš je to roztomilé městečko ze dvou stran omývané oceánem a s malým kopečkem The Nut tyčícím se nad ním. Krásný výhled je z něho dolů, ale ještě krásnější je pohled ze země na něj nahoru. Netřeba více slov. Do Tasmánie jsme se prostě zamilovali.
