Havajský ostrov Oahu

Přílet na havajský ostrov Oahu se podstatně liší od přistání na Big Islandu. Místo palem mrakodrapy a dlouhá nehezká letištní hala. Žádná havajská atmosféra tu cítit není, spíš ruch velkoměsta. Tenhle ostrov zdá se bude hodně městský, moderní a podobný životu, na který jsme zvyklí z Evropy.

Opět si půjčujeme auto a jedeme se ubytovat. A kupodivu i tady prší. Co nás ale překvapuje více, je asi pětiproudá dálnice, po které jedeme. Že je Honolulu až takhle veliké a moderní jsme netušili. Je tma jak v pytli, auto skoro nesvítí, jedeme spíše podle intuice, než že bychom silnici skutečně viděli. My i vůz přežijeme bez úhony, i když vymeteme dvě obrovské díry. Tady by se nám teréňák hodil i na dálnici. Bohužel ale máme velmi luxusní vozidlo Chevrolet Impala.

První noc trávíme v hostelu na severním pobřeží, ostatní budeme kempovat. Ceny za ubytování jsou tu astronomické. Lidé v hostelu nám vypráví, že tu také včera kempovali, ale že to brzy vzdali, že v tomhle počasí se to nedá... No, nám nic jiného nezbývá, takže doufáme, že jsme po minulých měsících na krušné podmínky připraveni líp než ostatní zhýčkaní turisti. Pravda, na Havaji jsme takové starosti nepředpokládali...

Druhý den se probouzíme opět do deště. Co naděláme, máme jen 6 dní, takže čekat na lepší počasí nemůžeme. Opouštíme teplo hostelové postele a míříme vstříc upršenému dobrodružství. Pláže jsou tu krásné. Zlatý písek, čistá voda, dřevěné budky plavčíků a palmy. A ani déšť nemůže odradit turisty, pláže jsou plné spokojeně vyhlížejících dovolenkářů. Havaj má prostě svoje kouzlo i za ošklivého počasí.

Prší a prší

Pro nás se ale vytrvalý déšť za chvíli stává docela velkým nepřítelem. Přijíždíme totiž do kempu. Do kempu v lese u pláže. Nádherné, ideální prázdninové místo, kde chcete strávit dny nicneděláním na pláži a koupáním se v oceánu. Přesně takhle jsme si to představovali. Je to skoro k pláči, protože místo plavek tahám z krosny svetr, zajišťujeme stan čím se dá, aby nám ho silný vítr neodnesl, a usedáme do vozu k večernímu pikniku. Za okýnkem vichr, déšť a tma. Popíjíme s dalším párem odvážlivců, kteří si koupili stan ve Walmartu. V lehce podroušeném stavu se o pár hodin později ukládáme k spánku a doufáme ve slunečné dny.

Marně. I třetí den má počasí k dokonalosti daleko. Jsme tedy nuceni opustit pláž a vyrážíme na průzkum okolí. Naši známí ze včera to vzdávají, byli vzhůru od pěti, prý to byla děsná noc, chtějí pryč, užít si dovolenou. Na další noc nás v kempu moc nezbývá. V obyčejném stanu jsme tu snad jediní. Včera tu stál ještě jeden stan, ale vítr byl silnější než jeho chatrná konstrukce a nevydržel... My vydržíme. Ještě jednu noc.

Studený den trávíme výšlapem na vyhlídku a v botanické zahradě. Škoda že skrz mraky nemůžeme vidět zelené hory, které tu všude kolem nás jsou. S nimi by byl ostrov mnohem zajímavější, jako kulisy Jurského parku. Botanická zahrada je jiná než v Praze. Žádné pavilony, žádné květináče a téměř žádní lidé. Celý sopečný kráter je osázen exponáty z celého světa, které budí dojem téměř přirozené, člověkem neudržované krajiny s roztodivnými stromy, palmami a kaktusy. Jen nenápadné popisné cedulky a stařičký usměvavý hlídač u parkoviště jsou důkazem toho, že jsme v botanické zahradě.

Samozřejmě trávíme čas i v McDonaldu, jsme tu ještě častěji než v kontinentálních USA. Že budou restaurace drahé, s tím jsme počítali. Ale že i supermarkety budou tak strašně drahé a vlastně v nich nic nebude, na to jsme připravení nebyli. Co si tady místní doma vaří a z jakých surovin, je nám záhadou. A tak snídáme, obědváme i večeříme v Mekáči. A pijeme litry jednodolarového kafe. A ke své nesmírné radosti po několika dnech zjišťujeme, že kávu zdarma dolévají! Nebýt McDonaldu, na Havaji nepřežijeme. Chodíme sem na internet, hledat další kempy, být prostě v suchu a čekat na lepší počasí.

Život na Oahu je dost náročný, pokud se snažíme držet nějakého budgetu. Na jiné jídlo než v Mekáči prakticky nemáme a na ubytování mimo stan se ani neodvažujeme pomyslet. A i to stanování je tady komplikovanější než kdekoli jinde. Musíme si kemp rezervovat dopředu, některé dny jsou kempy úplně zavřené a je potřeba tisknout (!!) povolení. Tahle byrokratická námaha se nám zdá dost zbytečná, protože téměř vždy jsme v každém kempu úplně sami a žádná kontrola se nekoná.

Pearl Harbor

Za pouhý dolar na osobu rezervujeme vstupenky a po 15 minutách kroužení po parkovišti jsme v areálu. Prohlídka nabízí emotivní dokument, cestu lodí k památníku potopené bitevní lodě USS Arizona a interaktivní muzeum. Nadšenec tu může snadno strávit celý den. Abychom měli ucelený zážitek, zkoukli jsme ještě ve stanu filmovou romantickou verzi Pearl Harboru.

Počasí se neumoudřilo a my už horkotěžko vymýšlíme, jak si Havaj užít. Náhodně zastavujeme u turistické atrakce a dáváme si pořádně do těla. Po starých dřevěných železničních pražcích, vedoucích do odporně prudkého kopce, míříme nahoru, abychom se podívali na ostrov z ptačí perspektivy. Je to makačka a konečně je nám na Havaji pořádně teplo! Výhled je sice částečně skrytý v mracích, i tak je ale moc pěkný.

Poslední den pobytu trávíme na slavné Waikiki Beach. Sice je to městská pláž, ale vůbec není zlá. Lemovaná promenádou, hotely a restauracemi. Pozorujeme surfaře v dáli. Honolulu je docela sympatické moderní město plné turistů, restaurací suvenýrů a luxusu. Bohužel nechybí ani bezdomovci okupující lavičky podél pláže.

Ze stanu do Marriottu

Noc před odletem trávíme v kempu mezi silnicí a pláží, kde jediným dalším hostem je matka slepice s pěti kuřátky. Celý ostrov je plný slepic, kohoutů a kuřat. Volně tu chodí a hledají, co by sezobli. Vstáváme asi ve čtyři ráno, naposledy v dešti balíme stan a uháníme ještě spící Havají na letiště. Tady se dozvídáme, že náš let do Melbourne byl zrušen! Náhradní let je volný až za tři dny. I když to stálo fůru zařizování, změn, telefonátů, nejistoty, stresu a nadávání, získáváme tři dny luxusu hrazeného aerolinkami na jedné z nejlepších turistických destinací světa, na Waikiki Beach. Dokonce začíná svítit slunce! A my tak můžeme zkusit surfovat, opalovat se u hotelového bazénu a ochutnat místní jídlo. Konečně Havaj! Ale pravděpodobně jsme jediní hosté, kteří si v hotelu Marriott za 300 dolarů na noc sušili stan…

Reklama