Córdoba
Autor: Martin Linhart
Fotografie: Martin Linhart
Štítky: 2008 | Argentina | Córdoba | Jižní Amerika | UNESCO
Po čtyřech týdnech věnovaných toulaní krajinou a poznávání přírodních krás Argentiny nás čekala změna. Universitní město s bohatou historií a udržovanou koloniální architekturou. Nočním lůžkovým autobusem společnosti Chevallier (luxusní Coche Cama za 100 pesos) jsme se blížili do druhého největšího argentinského města Córdoby. Trochu jsme se obávali, abychom ráno krátce po sedmé hodině vůbec našli ochotného taxikáře, který by nás hodil do centra. Obavy však byly zcela zbytečné. Obdobně jako v Mendoze, stála před terminálem dlouhá řada lidí, čekajících na odvoz a taxíky jezdily jeden za druhým.
Nepodařilo se nám vysvětlit taxikáři, kam chceme jet a místo před levným mládežnickým hostalem Córdoba Backpackers, nás vyklopil před dvěma čtyřhvězdičkovými hotely. V hostalu byla naštěstí volná místa - celkem neobvyklá věc zvláště u těch ubytoven, které jsou doporučovány v Lonely Planet. Po krátké sprše jsme zamířili rovnou na náměstí Plaza San Martín do kavárny na bohatou snídani. Neděle nebyl ideální den na prohlídky pamětihodností. Leckteré atrakce jsou zavřené, jiné mají zkrácenou otevírací dobu a kostely jsou přeplněné lidmi, kteří přišli na nedělní mši. Řekli jsme si, že dopoledne si projdeme historické centrum, koupíme lístek na noční autobus do Puerto Iguazú na pondělí, odpoledne se zajdeme podívat do nejstarší university a v podvečer si prohlédneme nové universitní město. Na pondělní dopoledne jsme si nechali jezuitské krypty.
Procházku jsme odstartovali na náměstí Plaza San Martín, jehož vznik se datuje do roku 1577 (pouhé 4 roky po založení města španělským dobyvatelem Jerónimem Luisem de Cabrerou). Místo původně sloužící k vojenským přehlídkám, býčím zápasům či popravám bylo v druhé polovině 19. století osázeno stromy a v roce 1916 zde byla vztyčena mohutná jezdecká socha generála San Martína. Naproti soše je budova staré radnice "Cabildo", která byla vystavěna v letech 1588-1785. Dnes už její prostory slouží pouze výstavám, koncertům a podobným radostem. Vstup do budovy je zdarma a stojí za to, podívat se dovnitř. Je tu vystaveno pár exponátů, ale nádherné je zejména vnitřní patio se sloupořadími. Všechny dveře, které do něj vedou, však byly zamčené. Hned vedle radnice přes uličku Santa Catalina oddělující moc výkonnou od moci církevní je katedrála.
Iglesia Catedral je jednou z dominant a největších symbolů města Córdoba. Práce na její stavbě začali společně se založením náměstí a trvaly dlouhých 200 let. Vystřídalo se na ní mnoho architektů a budova tak postrádá nějaké zřejmé jednotící architektonické prvky. V podloubí před vstupem do kostela jsou na jedné straně hrob Deána Funese a na druhé generála Paze. To nás celkem zaujalo. Voják, který se jmenuje Paz = mír :-) Místní rodák brigádní generál José María Paz y Haedo (1791-1854) je jedním z význačných argentinských vojáků, kteří bojovali ve válkách za nezávislost, tedy žádný pacifista. V katedrále právě probíhala ranní mše a jelikož se nedostávalo místa ani na stání, prostor jsme urychleně vyklidili.
Manzana Jesuítica - UNESCO
Nedaleko od katedrály je celý jeden blok, kterému se říká Manzana Jesuítica (vstup 8 pesos). Mezi nejvýznačnější památky tu patří kostel Compaňía de Jesus, který je údajně nejstarším kostelem v Argentině. Kostel vypadá zvenčí jako kamenná pevnost a uvnitř skrývá zvláštnost, kterou je strop v podobě obráceného kýlu lodi. Asi nepřekvapí, že architektem byl padre Felipe Lamaire, původně stavitel lodí. Do tzv. domácí kaple - Capilla Doméstica jsme se kvůli nedělním bohoslužbám nedostali :-(
V roce 1613 podpořil Fernando de Trejo y Sanabria založení nejstarší university v tehdejším místokrálovství Río de la Plata (druhá nejstarší universita v Jižní Americe). Národní universita v Córdobě má úžasné sbírky knih (velká jezuitská knihovna je považována za národní poklad). Jak nám vysvětlovala průvodkyně, cesta těchto knih z Evropy do Córdoby nebyla nijak snadná. Jezuitští poutníci museli nejprve překonat Atlantický oceán, po souši přešli v oblasti Panamy k oceánu Tichému, kde se opět nalodili, aby přepluli do peruánské Limy a odtud až do Córdoby pokračovali na mulách a pěšky! Jedním ze vzácných dokumentů je i autorizace podepsaná dne 8. srpna 1621 papežem Gregorem XV., deklarující, že universita v Córdobě je oficiálně uznanou vzdělávací institucí. Nejkrásnější místností ve starém universitním areálu je bezesporu absolvenstký či promoční sál. Zde se dříve odehrával až několikadenní ceremoniál, kdy ubohý student stojící před desítkami profesorů a před zraky veřejnosti obhajoval svojí závěrečnou práci a dokládal své znalosti. Na závěr byl vynesen verdikt :-) Dnes už se zde nekonají ani slavnostní promoce studentů, aby nedošlo k poničení vzácného interiéru a tak jediné, co ve starém areálu stále slouží je knihovna - studovna starých svazků přístupná studentům university.
Ve stejném areálu se nachází i poslední ze čtyř památek, které jsou od roku 2000 zapsány na seznam světového kulturního dědictví UNESCO jako Manzana Jesuítica. Jedná se o kolej Monserrat, kde studovala řada významných argentinských osobností, např. již zmiňovaný generál Paz. Kolej byla pod hlavičkou university založena v roce 1687 (Colegio/Convictorio de Nuestra Seňora de Monserrat). Všechny tyto objekty - universita, kolej, kostel tvrořily unikátní náboženský, sociální a ekonomický celek. Proč ekonomický? Spolu s jezuitským komplexem v Córdobě bylo na seznam UNESCO zapsáno i pět jezuitských rančů (estancias), které se nacházejí v okolí Córdoby. Za zmínku stojí, že jednu z těchto hospodářských farností projektoval dle průvodkyně český architekt a jezuita.
Nové město
Důležité pro nás bylo, včas si zakoupit lístky na autobus do Puerto Iguazú. Obešli jsme všechny společnosti, které nabízely tuto více než dvacetihodinovou projížďku a našli tu nejlevnější z nich :-) Všechny do jedné nabízely výhradně autobusy nejlepší kategorie "Coche Cama - lůžkové vozy", kde jsou vždy maximálně 3 sedadla v řadě a takový prostor, že bez problémů sklopíte sedačku do vodorovné polohy, včetně sklopení opěrky nohou. Na palubě funguje i steward, který roznáší jídlo, pití, ..., jako v letadle. Zvolili jsme společnost Expreso Encon (175 pesos za osobu).
Až do večera jsme se pak procházeli novým městem. Zajímavým zjištěním bylo, že železniční stanice je navzdory tomu, co uvádí Lonely Planet, funkční a má nádherný historický interiér s velikou kruhovitou prodejnou lístků uprostřed budovy. Podle jízdních řádů je možné jet i do Buenos Aires!
Celé dopoledne bylo město vylidněné. Odpoledne se to ale změnilo. V parku bylo doslova narváno a když jsme si sedali v jedné z restaurací na parádní pěší zóně, abychom si dopřáli pořádné porce masa, piva a hranolek, byli jsme rádi, že jsme vůbec objevili volný stůl. Ráno jsme měli v plánu zajít do krypt a nakoupit si zásoby jídla na dlouhou cestu busem, který odjížděl již po poledni.
Jezuité na začátku 18. století vybudovali zvláštní podzemní svatyni "Cripta Jesuítica", která se později stala kryptou a krematoriem. V první polovině 19. století byla stavba opuštěná, pomalu podlehla expandující Kolumbově avenidě až upadla v úplné zapomnění. K jejímu objevení došlo až při pokládání podzemního telefonního kabelu v roce 1989 :-) Jedná se o malý zděný komplex místností, který nás nijak zvlášť nezaujal. Vstup do krypty si můžete lehce splést se vstupem do metra, Córdoba však žádné metro nemá :-)
Před odjezdem na autobusový terminál jsme si ještě pro jistotu rezervovali ubytování v Puerto Iguazú a v Buenos Aires. Mládežnické hostaly (Hostelling International) mají v Argentině celkem propracovaný systém elektronické komunikace, předem jsme zaplatili a máme jistotu, že poslední dny neprožijeme někde na ulici. Přeci jen sezóna je v plném proudu.
