Pétanque s Berbery

Přidáno: 29.8.2012 | Datum akce: 23.11.2001
Autor: Vladimír Linhart | Martin Linhart | Jiří Šurman
Fotografie: Vladimír Linhart | Martin Linhart | Jiří Šurman
Štítky: 2001 | Afrika | Erg Chebbi | Maroko | Sahara
Náhled tisku
Pouštní pistou. Kudy?

Opouštíme zelené údolí řeky Todra a vracíme se zpět přes Tinerhir na hlavní silnici N10 (P32) vedoucí po jižním okraji Vysokého Atlasu. Za Tinejdad odbočujeme vpravo na silnici č. 3451 do Erfoud a odtud do Rissani.

Jedeme rychle po kvalitním asfaltu, jaký bychom opravdu nečekali. Snad deformace z českých cest? Užíváme si překvapivě různorodou pouštní krajinu. Chvílemi nám skaliska podél cesty připomínají Monument Valley střídané kamenitou vyprahlou plání. Poušť mění co chvíli svou barvu. Dlouho nepotkáváme ani živáčka.

Potíže nastávají, když ručička palivoměru povážlivě rychle klesá k nule. V Erfoud pátráme po čerpací stanici. Bezolovnatý benzín je problém. Na stanici TOTAL jsme ale úspěšní. Okamžitě se nám však lepí na paty místní dohazovači služeb všeho druhu. Nabídky na báječný výlet do pouště v okolí Merzougy zdvořile odmítáme již brilantně procvičenou frází la shukran (لا شكرا) – ne, děkuji.

Erg Chebbi, Maroko

Podruhé nastávají potíže v Rissani. Jednoduše nemůžeme najít cestu do Merzougy. Neexistují ukazatele a po silnici ani památky. Stopy kol jsou všude. Místní chlapci jakoby vycítili naši nejistotu a nerozhodnost a hodlají to řádně zpeněžit. A že to myslí opravdu vážně dokazuje jejich agresivní marketing. Nechtějí nás nechat projet. Obklopují auto, nalepují se na skla Renaultu a cítí bakšiš. Na moment unikáme ze sevření a rychle popojíždíme. V mžiku nás dohánějí na kozím dechu. Trvá dosti dlouho než je přestane hra na honěnou bavit a my dostáváme příležitost zeptat se na cestu nějakého dobrého nezištného člověka. Zastavujeme před školou. A máme štěstí. Jeden šikovný mladík nám kreslí plánek cesty.

Po ujetí nějakých pěti kilometrů se vracíme. Věděli jsme, že cesta bude velmi špatná, ale toto je moc. Zpět V Rissani zjišťujeme, že cesta 4WD nás přijde bratru na 500 MAD (dirhamů), a to s námi řidič pouze objede duny a pojedeme zpět. O takovou službu nestojíme. Štěstěna však dnes stojí při nás a my opět narážíme na onoho školáka, který nám nakreslil plánek! Bereme Ridiho do auta a jedeme to zkusit s Renaultem znovu. Čeká nás 35 kilometrů pouště v plně obsazeném autě rychlostí max. 20km/h!

Erg Chebbi vs Erg Chigaga

Erg Chebbi a Erg Chigaga jsou dvě saharské pouštní oblasti na území Maroka, které tvoří velké duny větrem navátého písku.

Duny v Erg Chebbi dosahují výšky až 150 metrů. Celá oblast měří od severu k jihu přibližně 20 kilometrů a od východu na západ 5 kilometrů. Erg Chebbi je dobře přístupná z Merzougy a turisty tudíž hojně navštěvovaná. Dnes zde najdete již všechny moderní vymoženosti a lze sem bez obav cestovat i s dětmi. Během nejteplejší části roku přijíždějí do Erg Chebbi Maročané, aby se zde nechali zaživa tzv. pohřbít. Zahrabání po krk do horkého písku po dobu několika desítek minut napomáhá léčbě revmatismu.

Erg Chigaga (někdy také Erg Chegaga) je podstatně větší než Erg Chebbi. Duny zde dosahují až 300 metrů (nejvyšší se jmenuje Lahbidia) a celá oblast měří na délku přes 40 kilometrů. Erg Chigaga je také o poznání hůře přístupná z měst M'hamida nebo Forum Zquid. Turista zde nenajde žádný nadstandard, max. ubytování ve stanech. Cesta do pouště na velbloudech na rozdíl od hodiny v případě Erg Chebbi zabere až 4 dny. Druhou možností je jízda 4WD 65 kilometrů pouštní krajinou.

Obě oblasti jsou nádherné a záleží na každém co hledá a očekává. Samotu a klid v dokonalé písečné poušti už však dnes na Erg Chebbi nenajdete.

Rozhodování před vjezdem do pouště jsme nakonec s odstupem vyhodnotili jako největší krizi celého našeho putování po Maroku. Jestřáb Martin od samého počátku prosazoval vjezd, Pavel a Jiří vyjadřovali obavy a Vláďa se tradičně zdržel emotivnějšího projevu. Je třeba poznamenat, že majitelem kreditní karty byl Pavel!

Bez Ridiho přímo v autě bychom cestu nikdy nenašli. V poušti je mnoho vyjetých stezek. Některé z těchto tzv. pist byly v minulosti svědky průjezdu závodních vozů na trase rallye Paříž – Dakar. Pouze místní vědí, která pista je sjízdná i naším Renaultem. Kousek za Rissani pozorujeme, že se připravuje stavba nové silnice.

Po hodině a půl přijíždíme k hotelu La Baraka postaveném ve stylu kasby. Hotel je levný, za 30 MAD. Místnosti jsou ale hrozné. Hmyz, vlhko, oloupané zdi, … výhodou je blízkost písečných dun. Potřebujeme si odpočinout, a proto nabídku ubytování přijímáme. Po svačince rozhodnutí přehodnocujeme. Nejsme nijak rozmazlení, ale toto je už pod hranicí snesitelnosti. Stáčíme se přímo do Merzougy. Po levé straně pozorujeme písečné duny. Do Merzougy zbývá sotva pět kilometrů, když zpozorujeme malou hliněnou osadu. Za chvíli jsme u hotýlku Auberge l'Oasis a za stejnou cenu 30 MAD bereme okamžitě pokoj.

Berbeři

Berbeři je souhrnné označení pro africké národy žijící v severní Africe. Jejich předkové obývali souvislý pás území od Kanárských ostrovů přes Maroko až k údolí Nilu v Egyptě. Už ve starověku vybudovali transsaharský obchodní systém, který se opíral o karavanní cesty a opevněná hliněná města a hrady (ksary a kasby). Vlivem arabské migrace a po vpádu beduínů byli zatlačeni do hornatého vnitrozemí a saharských oáz. Berbeři dnes žijí především v Maroku a v Alžírsku. K životu v nehostinných pouštních oblastech jsou dobře geneticky vybaveni. Jejich metabolismus dokáže lépe zadržovat tekutiny (schopnost vydržet několik dní bez vody) a je odolnější vůči jedům a účinkům alkoholu.


Zdroj: Wikipedia

Jdeme bez dalšího zdržování rovnou na duny. Je to boží, válíme se, běháme dolů, hrajeme si v písku jako malí kluci. Začíná se stmívat, sedíme na vrcholku jedné z nejvyšších dun. „Velmi romantické“, jak poznamenává Jiří. Za šera se vracíme na mátový čaj.

Dlouze rozprávíme s majitelem hotýlku. Nabízí nám další možnosti, jak si dosyta užít pouště. První variantou je noční jízda na velbloudech, postavení stanu kdesi mezi dunami, pozdní večeře a po rozbřesku návrat na velbloudech zpátky. Druhou variantou je brzká ranní vyjížďka na velbloudech za focením. Varianta první je na nás příliš drahá (300 MAD). I po smlouvání nechce slevit pod 200 MAD. Ranní varianta je východiskem z nouze. Na velbloudech nikdo z nás ještě neseděl. Rozpočet je napjatý. Můžeme si dovolit cenu kolem 150 MAD. Výjezd za svítání nám nabízí za 160 MAD. Smlouváme. Výsledkem je cena 160 MAD, ale v ní je započten náš pobyt v hotelu, čaje a ranní vyjížďka! Bereme.

Zleva Vláďa, Martin a Jiří na dunách Erg Chebbi, Maroko

Obřad smlouvání však nebyl nijak jednoduchý a neodehrál se celý při jednom šálku sladkého mátového čaje. Výsledné dohodě ještě předcházelo hraní pétanque. Pětičlenný tým Berberů proti čtyřčlennému týmu Čechů. Jsou dobří, ale my slavně vítězíme!!! Užíváme si skvělou zábavu. Dohadujeme obchod a už hodně pozdě v noci debatujeme o strastech života v Maroku, všudypřítomné korupci, včetně například nemožnosti dosažení solidního vzdělání na vysoké škole bez podplácení … Snad aby obrnili svoje těla proti všelijaké nepřízni života v odlehlé poušti pokuřují naši hostitelé haš. Po půlnoci jdeme na kutě. Jen Jiří se ještě musí vypořádat s malým gekonem, který si oblíbil jeho postel.

Omar Šarif a Jimi Hendrix

Desátý den pobytu v Maroku vstáváme velmi časně. Před šestou hodinou. Mnoho jsme nenaspali, ale přesto se dětsky těšíme na následující minuty. Jdeme k velbloudům. Frkají a funí. Máme obavy na ně sednout. Když se se mnou zvedá, až křečovitě se držím postroje. Jsem úžasně vysoko! Jakožto mimochodník se velbloud zvláštně houpe a člověk se diví, jak na sypkém písku drží balanc. Náramně si to užíváme. Tři čtvrtě hodiny jdeme pouští. Seskakujeme a vybíháme na nejvyšší dunu, což je šílená makačka. Slunce se pomalu chystá vyloupnout. Svítání je krásnější něž jsme čekali …

Sbíháme dolů k velbloudům. Konečně se dozvídáme i jejich jména. Lehce si pamatujeme dvě z nich - Omar Šarif a Jimi Hendrix! Po deváté hodině se již loučíme a nasedáme do auta. Postupně se zvedá vítr. Písek je všude. Vidět moc není. Když se ohlédneme po obřích dunách, nic. Skoro jako bychom navštívili pohádkové místo, které se vzápětí rozplynulo.

Ridi nás zkušeně naviguje zpět do Rissani. Bez něho bych byli v … Musíme se držet zkrátka. Rychlost do 20km/h a pořád jen druhý rychlostní stupeň. Martin se pokouší Pavla vyprovokovat, aby zařadil alespoň trojku. Pavel projevuje neobyčejnou psychickou odolnost. Odolává stovkám poznámek a vede vůz bezpečně kamenitým terénem. Téměř dvě hodiny jsme zavření v autě bez možnosti otevřít okno. Před Rissani se vítr uklidňuje. Loučíme se s našim skvělým navigátorem a průvodcem Ridim a dáváme mu pozornost v podobě 50 MAD. Je nad očekávání spokojen. Peníze přijímá s úklonou a se slovy: „Já jsem pomohl vám, vy jste pomohli mně“.

Erg Chebbi, Sahara, Maroko Erg Chebbi, Sahara, Maroko Erg Chebbi, Sahara, Maroko Erg Chebbi, Sahara, Maroko Erg Chebbi, Sahara, Maroko Erg Chebbi, Sahara, Maroko Erg Chebbi, Sahara, Maroko Erg Chebbi, Sahara, Maroko Erg Chebbi, Sahara, Maroko Erg Chebbi, Sahara, Maroko Erg Chebbi, Sahara, Maroko Erg Chebbi, Sahara, Maroko Erg Chebbi, Sahara, Maroko Erg Chebbi, Sahara, Maroko Erg Chebbi, Sahara, Maroko Erg Chebbi, Sahara, Maroko Erg Chebbi, Sahara, Maroko Erg Chebbi, Sahara, Maroko Erg Chebbi, Sahara, Maroko Erg Chebbi, Sahara, Maroko Erg Chebbi, Sahara, Maroko Erg Chebbi, Sahara, Maroko Erg Chebbi, Sahara, Maroko Erg Chebbi, Sahara, Maroko

Komentáře

blog comments powered by Disqus
Napište nám
| | [email protected]
Reklama
Kurz instruktora lezení

Kurz pro budoucí instruktory lezení na umělých stěnách

Hrvatska.sk

Dovolené v Chorvatsku za skvělé ceny.

© Las Cumbres (2005 — 2019) TOPlist