Soutěskami v úbočí Vysokého Atlasu

Údolí tisíce kasb

Ouarzazate jsme opustili hned po obědě. Po perfektní asfaltce, kterou by člověk uvyklý standardu České republiky v Maroku rozhodně nečekal, směřujeme na východ a projíždíme „údolím tisíce kasb“. Silnice vede mezi dvěma pohořími. Zleva jsou jižní úbočí Vysokého Atlasu a napravo Jebel Sarhro, který je východním výběžkem Anti-Atlasu (někdy také Nízký nebo Malý Atlas).

Projíždíme úžasnou oblastí. Mít tak více času … zajeli bychom hluboko do soutěsek zaříznutých z jihu do Vysokého Atlasu (Gorges du Dadès, Gorges du Todra… Údolí růží) nebo podnikli některý z vyhlášených treků v Jebel Sarhro. Čarokrásné oblasti nezasažené masivními nájezdy turistů. Navíc pozdní podzim nebo začátek jara jsou ideální na vycházku do krajiny.

Zelené údolí na březích řeky Todra, Maroko

Projíždíme městem El-Kelaa M’Gouna, které leží na konci Údolí růží. Dnes se tu konal velký souk a v podvečer se z něj vrací snad tisíce lidí. Před auto se nám pletou lidé na kolech, s dvoukoláky, šílení jezdci na kozím dechu ... V Boumalne Dadès míjíme odbočku do soutěsky Dadès (Gorges du Dadès) a pokračujeme do Tinerhiru (Tinghir). Nakonec přeci jen nedokážeme celou tuto oblast projet bez povšimnutí a plánujeme alespoň malou odbočku. Zítra nahlédneme do soutěsky Todra (Gorges du Todra).

Večer se ubytováváme v hotelu Chez Christophe za 35 MAD (dirhamů). Unavení a zaprášení se sháníme po osvěžující sprše, ale jediné co nacházíme, je sprcha na záchodě. Zjevně neslouží k osprchování celého těla, ale voda teče příjemně vlažná, odtokový kanálek v podlaze funguje, tak proč do toho nejít, že? Dnes jsme ujeli přes 300 kilometrů (jedenkrát doplňovali benzín za 160 MAD) a často zastavovali, abychom si prohlédli na živo velbloudy, prodavače kamenů v horách, hliněné kasby nebo zachytili barvy krajiny podél cesty. K večeru nás pak trochu vyděsil místní obyčej – nesvítit za jízdy ani v noci!

Soutěska Todra

Ráno po snídani jedeme do soutěsky. Cestu nacházíme i bez mapy velmi snadno. Zpočátku se poměrně širokým údolím řeky Todra táhne pás palem a další zeleně obestavěný domky. Na konci se údolí zužuje. Přijíždíme k hotelu, kde se vybírá poplatek (5 MAD) za průjezd či parkování. Pokračujeme autem. Po několika desítkách metrů přijíždíme k brodu, který směle překonáváme. Ale pro další cestu máme příliš malou světlou výšku, takže se vracíme zpět k hotelu a parkujeme.

Soutěska je neuvěřitelná. K našemu překvapení zde panuje čilý stavební ruch a buduje se tu pravděpodobně restaurace nebo jiné turisticky „významné a nepostradatelné stavení“. Nechápeme, jak ta stavba obstojí, když se řeka po deštích rozvodní? Teď teče vody jenom málo a vytéká zpod skály bez varování doprostřed kamenité cesty. Několikakilometrovou procházku zakončujeme pohledem na partičku postarších turistů v jeepech, kterak si užívají terénní jízdu a málem při tom porazí několik ovcí a koz, které pasák žene k vodě.

Řeka Todra vymodelovala úžasnou podívanou. Na posledních 40 kilometrech své pouti Vysokým Atlasem se postupně zařezává hlouběji a hlouběji do okolních skal, aby na posledních 600 metrech vytvořila soutěsku širokou pouhých deset metrů. Kolmé skály dosahující téměř dvou set metrů se v posledních letech staly eldorádem všech lezců. Dnes je v kaňonu Todra už více než 150 cest v různých obtížnostech.

Ruku v ruce se zvýšeným zájmem turistů přišel v posledních letech i stavbařský boom. V roce 2001 nebylo po normálně sjízdné silnici kaňonem ani památky. Cesta končila přesně tam, kde začínaly skály. Dále mohla pokračovat pouze terénní auta. Dnes se bez obtíží dostanete až do nejzazších vesniček Aït Hani, Tamtatouchte nebo Imilchil.

Vracíme se zpět zeleným údolím, abychom se v Tinerhiru opět stočili na východ. Toužíme vidět a zažít písečné duny …

♦ ♦ ♦

Tipy:

lezení v Todra Gorge

treking v Jebel Sarhro nebo informace např. v průvodci Lonely Planet