Přes zákaz dotýkat se vody!
Autor: Vladimír Linhart | Martin Linhart
Fotografie: Vladimír Linhart | Martin Linhart
Štítky: 2006 | Chile | Copiapó | Jižní Amerika | La Serena | Ojos del Salado | Santiago de Chile
Po ubytování v atmosférickém El Caribe jsme vyrazili do nočního Santiaga. Vyhládlí a žízniví jsme kolem 22h začali vyhledávat pokrm pro chudáky (Churrasco alo Pobre, Chorrillanas), který se skládá z asi 1kg jídla (maso, hranolky, vajíčka, cibule, párečky). Pozadím k jídlu nám byly rozvášněné výkřiky fotbalových fanoušků.
Příštího dne jsme navštívili luxusní čtvrť Las Condes plnou mrakodrapů, širokých ulic (avenida), byznysmenů, a blonďatých Chilanek. Na naší ambasádě jsme zanechali kilogramy přebytečného vybavení a vyzvedli si povolení pro lezení v horách v příhraničních oblastech Chile, které nám zařídili pracovníci ambasády.
Tento a další den jsme strávili procházením ulic a návštěvami pamětihodností hlavního města. V prezidentském paláci vládl tak tuhý řád, že při pokusu smočit ruku ve vodě fontány (36 stupňů ve stínu), přistoupila rázná karabiniérka a dvojjazyčně mě poučila, že vody se nesmím dotýkat. Osvěžili jsme se tedy každý dvěma litrovými Escudy ve čtvrti Bellavista.
Ráno jsme se probudili po 11 hodinové cestě autobusem v Copiapó. Město je to suché, ošklivé, malé a horké. Zašli jsme do místní informační kanceláře, kde nám vyřídili další povolení pro výstup na Ojos del Salado.
V Aventurismo jsme vyřídili permit na horu, ale před zaplacením 160 dolaru na osobu jsme se zeptali na dopravu. Cena nám vyrazila dech. Cesta tam 300 dolarů a v obou směrech přes 500 dolarů. V jiných cestovkách jsme nepořídili o nic lépe, až kolem 750 dolarů. Cena by byla nižší, kdyby nás bylo více a náklady se rozdělily, ovšem žádný další andinista v dohledu. Toto znamenalo totální krach naší expedice a nálada se propadla minimálně do suterénu.
Rozhodli jsme se pro výstupy nižších hor. Závazek zní: "Alespoň jednu maličkou šestitisícovečku!"
Po zhroucení plánu jsme museli nějak zaimprovizovat. Eva a Milena mají přijet do Copiapó už 3. února, návštěva na observatoři El Paranal nám byla povolena na 2. února. To by znamenalo točit se v kruhu. Proto volíme nečekanou variantu - přesun na jih do La Sereny.
Kolem půlnoci se ocitáme v La Sereně a ubytováváme se v Residencial San Juan. Druhé nejstarší město v Chile nám poskytlo azyl pro načerpání další motivace. Vladimír navštívil observatoř Mamalluca, kde absolvoval exkurzi do jižní oblohy.
Podívali jsme se na místní pacifickou pláž s obrovskými vlnami a zákazem plavání. Naše bílá barva proti všem předpokladům přitahuje slunce více než tmavá a tak přenechává místo rudé.
Více o observatoři Mamalluca v údolí řeky Elqui naleznete na adrese www.mamalluca.org
