Tauranga a Rotorua aneb Hon za prací

Přidáno: 29.9.2010 | Datum akce: 28.9.2010
Autor: Jana Hábrová
Fotografie: Vladimír Linhart | Jana Hábrová
Štítky: 2010 | Nový Zéland | Rotorua | Tauranga
Náhled tisku

Už bylo na čase najít si práci, sice neutrácíme nic za bydlení, ale náklady na auto a jídlo nejsou zanedbatelné. Na netu jsme viděli několik inzerátů na práci v rybí továrně v přímořském městě Tauranga. Vypadalo to jednoduše: přijeďte, ubytujte se v hostelu a my vám seženeme práci. Ale skutečnost je samozřejmě jiná. Hned po příjezdu do Taurangy jsme šli do hostelu inzerovaného na netu. Tam nám pán řekl, že on s hledáním práce nemá nic společného, že jen poskytuje ubytování. Dal nám adresy na místní agentury, kde se musíme zaregistrovat a čekat jestli bude nějaká práce, ale že to může trvat týdny. Už bylo pozdě, tak jsme přenocovali v autě na parkovišti u moře a do agentur se vydali až druhý den.

Ráno jsme se úspěšně zaregistrovali ve třech agenturách, ale nikde se netvářili, že by brzy byla nějaká práce. Jediný náš úspěch byl, že jsme cestou z jedné z agentur nalezli náš oblíbený supermarket New World a wifi zdarma.

Tauranga je celkem velké město, ale turisticky není moc zajímavé. Jediné místo, které nás upoutalo, byla hora Mt Maunganui na okraji města obklopená mořem. Toto místo je proslulé svými dlouhými plážemi a je mekkou všech surfařů. Sice svítilo sluníčko, ale foukal silný vítr a byla zima, takže pláže byly opuštěné. Rozhodli jsme se zdolat vrchol hory. Všude na kopci byla spousta ovcí, které nám běhaly přes cestu, ale fotit se moc nechtěly. Z vrcholu hory byl krásný výhled na moře a na pláže kolem.

Nechtělo se nám jen tak nečinně čekat, jestli se nám ozve někdo z agentury a tak jsme se rozhodli, že se pojedeme přes víkend podívat do nedaleké termální oblasti s ústředním městem Rotorua. Cestou už se začalo kazit počasí. Do Rotorui jsme přijeli za deště a silného větru. Zaparkovali jsme u jezera, ale ven z vyhřátého auta se nám moc nechtělo. Když přestalo pršet, vydali jsme se na průzkum města. Cestou k informačnímu centru jsme narazili na nabídku práce v jednou hostelu, dvě hodiny uklízení denně za ubytování. Chtěli jsme placenou práci, tak jsme tomu nevěnovali moc pozornosti. V informačním centru jsme byli na záchodě a zjistili, že tam mají i sprchy (za 5 dolarů), bylo to dost lákavé po několika dnech bez možnosti se umýt. Řekli jsme si, že se možná později zastavíme.

Šli jsme se podívat do nedaleké Government Garden, kde měla být termální jezírka. Zase se pokazilo počasí a pršelo. Termálních jezírek tam bylo dost a jejich charakteristické „vůni“ zkažených vajec se téměř nedalo vyhnout. Byly tam i termální lázně Blue Bath přístupné pro veřejnost, za 11$. Představě horké lázně se nedalo odolat, zvlášť v tom hrozným počasí. Byly to menší lázně s jedním velkým bazénem s teplou vodou a dvěma malýma bazénkama, jeden s více a druhý s méně horkou vodou. V tom nejteplejším nám po chvíli bylo i horko. Po nějaké době válení se a odpočinku v horké lázni následovala vytoužená sprcha.

government gardens

Po příjemném zážitku v lázních jsme se rozhodli, že zajdeme do toho hostelu, kde nabízeli práci za ubytování, za sprchu a postel to stálo. V hostelu nás přivítala milá slečna (z Polska) a řekla nám, že tam zatím mají dva kluky z Chile a že chtějí do konce týdne skončit. Nechali jsme tam tedy naše číslo. Už se blížil večer a museli jsme si najít místo kde přenocujeme. Na mapě města jsme si vyhlídli park a jeli tam. Už tam parkovalo několik kempinkových aut a byly tam i záchodky. Nevěděli jsme ale, že se na noc zavírají. Počasí se na noc ještě zhoršilo, zima, vítr a déšť. A ráno to nebylo o moc lepší. Když déšť trošku polevil, vydali jsme se na průzkum parku, byl plný termálních jezírek a byly tam dva bazénky napuštěné horkou vodou na máchání nohou. Taky jsme tam objevili naše oblíbené barbecue.

Počasí se zlepšilo až odpoledne. Jeli jsme se tedy podívat na jih od Rotorui. Původní plán byl pokořit vulkanickou horu Mt Tarawera. Bylo u ní ale varování, že se tam smí jedině s průvodcem. To nás neodradilo (přesněji Vláďu). Zaparkovali jsme auto za křoví u silnice, aby nebylo vidět, a vyrazili. Ale začalo pršet, tak jsme to vzdali. Popojeli jsme tedy kousek zpět k jiné hoře, Rainbow Mountain. Na tu se dalo vylézt bez průvodce a ukazatel říkal, že cesta na vrchol trvá hodinu a půl. Počasí se zase začalo kazit, ale v hustém porostu nám déšť příliš nevadil. Asi po hodině výstupu po blátivé cestičce jsme dosáhli vrcholu. Zrovna vysvitlo sluníčko, takže byl nádherný výhled na okolní krajinu. Na večeři jsme se vrátili do Rotorui do parku s barbecue a opekli jsme si masíčko.

pohled z Rainbow mountain

Další den jsme jeli zase na jih k menším jezerům. Tam jsme neměli signál, což jsme zjistili až asi po dvou hodinách, když přišla sms, že máme vzkaz na záznamníku. Jeli jsme tedy směrem k Rotorui a zastavili jsme u Red Woods, krásného lesa s velikými letitými stromy. Tam už jsme měli signál a zjistili jsme, že nám volali z hostelu. Zavolali jsme zpět a domluvili se, že se za dvě hodiny přijdeme ukázat a domluvit se, jestli nás vezmou. Měli jsme tedy čas na kratší procházku po lese. Mohli jsme si vybrat mezi několika značenými stezkami, zvolili jsme druhou nejkratší, hodinovou.

V hostelu na nás čekal pan majitel, sympatický starší pán jménem Graeme. Řekl nám, jak to v hostelu funguje a co se od nás očekává a dokonce nám domluvil pohovor na placenou práci u nedaleké lanovky u společnosti Magic Memories, která fotí lidi na lanovce a pak jim fotky prodává. Dostali jsme klíče od pokoje a mohli se nastěhovat, osprchovat se a uvařit pořádnou večeři v normální kuchyni.

Druhý den ráno v půl desáté jsme si šli pro instrukce co a jak uklízet. Graeme nás poučil slovně a jeho manželka Flick nám vše ukázala. Šlo to celkem dobře a teď už jsou z nás zkušení „cleaners“. Každý den dopoledne uklízíme a odpoledne máme na poznávání okolí. Bohužel počasí se moc nelepší, takže na nějaké delší výlety to zatím není.

Flick nám prozradila, kde najdeme horké prameny zadarmo. V Rotorui a jejím okolí je skoro všechno placené a docela drahé, takže jsme její místní znalosti uvítali. Místo, které nám doporučila, bylo asi 20 minut autem jižně od města. Nám to ale trvalo o něco déle, protože jsme odbočili příliš brzy z hlavní silnice a udělali si menší zajížďku. Nakonec se nám podařilo odbočit na správném místě a našli jsme i bublající bahno, o kterém nám Flick vyprávěla. Pokoušeli jsem se erupce bahna vyfotit, ale moc se nám nedařilo. Vždy, když jsme namířili foťák na aktivní místo, okamžitě přestalo být aktivní. Ale po nějaké době se nám přeci jen podařilo pár pěkných záběrů. Popojeli jsme kousek dál po silnici k našemu hlavnímu cíli, přírodnímu termálnímu bazénku. Byl vytvořen soutokem dvou říček, jedna studená a druhá horká. Bylo celkem chladno, takže ponoření se do teplé vody byl úžasný zážitek.

horké prameny v Rotorui

Chvilku po nás přijeli dva sympatičtí mládenci a dali se s námi do řeči. Byli to Novozélanďani. Zajímali se o Českou republiku a dokonce by se prý k nám rádi podívali. Samozřejmě přišla řeč i na to, že hledáme práci. Jeden z nich, Seth, říkal, že jeho kamarád má vinici a že se ho zeptá, jestli někoho nepotřebuje. Druhý nám prozradil, že pracuje v supermarketu Pack'n'Save v Rotorui, ale že je obtížné tam sehnat práci na kratší dobu. Později jsme ho v Pack'n'Save potkali a vzal si na nás číslo, kdyby přeci jen nějaká práce byla.

Další den nás čekal pohovor v Magic Memories. Šlo to celkem hladce, pan vedoucí si s námi popovídal jednotlivě. Vlastně celou dobu více méně mluvil on, jak společnost funguje, co dělají a co od nás očekávají. Vláďovi řekl, že někdy v říjnu bude potřebovat někoho na tisknutí fotek a mně, že má jedno místo na focení a prodávání fotek. Slíbil, že za tři dny zavolá a domluvíme se, kdy si to přijdu vyzkoušet a podle toho se rozhodne, jestli mě přijmou. Neozval se :(

Po několika dnech čekání jsem se rozhodla, že zkusím štěstí jinde. Skoro jediná další možnost mimo sezonu je dělat servírku. Při procházce městem jsme narazili na restauraci, která servírku hledala. Opsala jsem si číslo. Nevěděla jsem, jaká je místní předvolba a tak jsem se šla zeptat Graema. Ten když slyšel, že se ucházím o místo servírky a Vláďa že má zkušenost v kuchyni, hned obvolal své známé ve městě s restauracemi a kavárnami. Druhý den je s námi všechny oběhal a my jim nechali své CV a čekali. Hned druhý den mi přišla sms od Tracey z kavárny Capers, že příští týden má volné směny na tři dny. Mám práci :)

Rotorua, Nový Zéland Rotorua, Nový Zéland Rotorua, Nový Zéland Rotorua, Nový Zéland Rotorua, Nový Zéland Rotorua, Nový Zéland Rotorua, Nový Zéland Rotorua, Nový Zéland Rotorua, Nový Zéland Rotorua, Nový Zéland Rotorua, Nový Zéland Rotorua, Nový Zéland Rotorua, Nový Zéland Rotorua, Nový Zéland Rotorua, Nový Zéland Rotorua, Nový Zéland Rotorua, Nový Zéland Rotorua, Nový Zéland Rotorua, Nový Zéland Rotorua, Nový Zéland Rotorua, Nový Zéland Rotorua, Nový Zéland Rotorua, Nový Zéland Rotorua, Nový Zéland

Komentáře

blog comments powered by Disqus
Napište nám
| | [email protected]
Novinky  

29.11.2019 Patagonií do Ushuaia

25.11.2019 Fitz Roy

25.11.2019 Perito Moreno

15.11.2019 Bariloche - jezera

10.11.2019 Okolí Mendozy

1.11.2019 Demonstrující Santiago

27.9.2019 Barevný Óbidos

Reklama
Kurz instruktora lezení

Kurz pro budoucí instruktory lezení na umělých stěnách

Hrvatska.sk

Dovolené v Chorvatsku za skvělé ceny.

© Las Cumbres (2005 — 2019)