Cromwell a práce v ovocném sadu

Naše finanční zásoby se po nákladné opravě vozu v Te Anau povážlivě tenčí. Potřebujeme práci. Oblast centrálního Otaga je hojně využívána k pěstování ovoce. Málo tu prší a slunce je silné. Sice je to jen pár desítek kilometrů od velmi vlhkého západního pobřeží, ale klima je zcela jiné. Proto hned po příjezdu do ovocnářského městečka Cromwell začínáme hledat práci v jednom z mnoha sadů.

V informačně pracovní agentuře nám úřednice doporučuje, ať sady prostě objedeme a poptáme se. První je spíše vinice a tam práce není. Menší sad hned vedle shání pracanty přes prostředníka, a tak dostáváme jeho číslo. Pak přijíždíme do většího sadu s velkou prodejnou a balírnou ovoce jménem Jackson Orchard. Máme štěstí, protože jim zrovna dva lidé odešli a my tak hned začínáme pracovat.

Oba pracujeme v balírně ovoce. Já zásobuju pojízdné pásy ovocem. Tlačím vysokozdvižný vozík do lednice, kde jsou v pěti patrech vyrovnány velké bedny s ovocem. Velkou bednu pak vysypu na pás a prázdnou uklidím. Zásobuju baliče malýma bednama, přesouvám přepravky, odvážím plné palety, zvedám těžké přepravky vysoko nad hlavu, vynáším shnilé ovoce, nuda nehrozí. Fyzicky je práce celkem náročná, hlavně když se začnou dělat broskve, které jsou v 25 kilových přepravkách. Janička stojí u pásu a třídí ovoce do krabic podle jakosti a velikosti. Práce je to jednotvárná, ale aspoň to utíká. Pořád je co dělat.

Dostáváme i levné ubytování (parkování) v sadu. Pro pracanty zde jsou i bungalovy, společná kuchyňka a záchody se sprchou. Už je konec sezóny, tak v sadu pracuje už jen pár lidí (asi 10 lidí na trhání ovoce a 15 v balírně). Jsme rádi, protože při velikosti kuchyňky bychom asi v plné sezóně neměli mnoho šancí si uvařit. Prý tu bývají až stovky pracantů.

Pracujeme každý den od osmi přibližně do pěti. V deset hodin máme desetiminutovou přestávku s čajem a sušenkami. Po poledni půl hodiny na oběd a ve tři další krátkou přestávku s čajem a krekrama. Během práce si můžeme brát ovoce, co hrdlo ráčí. Většinu našich spolupracovnic v balírně tvoří místní důchodkyně, dozvídáme se od nich spoustu zajímavých příběhů. A co je podstatné? Po sedmi dnech práce si odvážíme 1200 dolarů, škoda že jsme takovou práci nenašli dříve.

Přilehlé město Cromwell není o mnoho víc než krytá tržnice. Centrum chybí, nahrazuje ho supermarket. Velké umělé jezero je vhodné ke koupání.

Reklama