Uvězněni v poušti mezi vulkány

Přidáno: 27.5.2011 | Datum akce: 31.10.2010
Autor: Jiří Pětioký
Fotografie: Jiří Pětioký | Veru Krejčová
Štítky: 2010 | Arica | Chile | Jižní Amerika | Lauca | Parinacota
Náhled tisku

Do Aricy jsme dorazili nad ránem a hned šli spát do hostalu. Ráno jsme se probudili a šli vytěžit žoviálního hoteliéra. Byl přiopilý a začal do nás sunout řadu rádoby-legračních historek. Když se do debaty vložila Verunka, hoteliéra to zaskočilo. Prohlásil, že takový temperament neviděl ani u Brazilek, překřtil ji na Red Bull Girl a jeho teatrální představení tím skončilo. Cítil se trošku ublížený, a tak mi to aspoň nandal v ping pongu.

Arica je pobřežní město obklopené pouští, kde skoro nikdy neprší. Není v něm nic extra zajímavého, ani na koupání to tam moc není. Odtud se vozí kokain z Bolívie dál na cestě do USA. Turisté ho používají jen pro přejezd do Peru, nebo jako základnu pro výlet do Národního parku Lauca.

Odpoledne už jsme frčeli po route 11 směrem do La Pazu. Jedna část našeho zájezdu se skamarádila s opilými bolivijskými indiány a pila s nimi pivo a druhá si zase trošku stěžovala, že jsme zase na cestách. Adios amigos zaznělo na odbočce k vesničce Parinacota, kde jsme měli nocovat. Všude kolem malá jezírka, hory, vulkány a pasoucí se lamy a vikuně.

Chytili jsme stopa - dva Chilany v jeepu – dorazili do malé vesničky (asi 4 km nad mořem) s bílým kostelíčkem s malou zvoničkou. Ubytovali jsme se v hostalu, dali si večeři a maté de coca. Skamarádili jsme se s Chilany, kteří nás vezli a oni nám nabídli další den projížďku po kraji. Ještě před spaním jsme se šli podívat na západ slunce nad jezernatou krajinou.

31.10. Dušičky. Asi nejhezčí den co do vyhlídek z celé Jižní Ameriky. Brzy ráno jsme vyjeli k jezeru Chungará (4517m), jednomu z nejvýše položených na kontinentu. Nad ním se tyčí šestitisícový vulkán Parinacota (6348m). O přírodu se stará v Chile efektivní a přísná instituce CONAF a je to znát. Oproti Bolívii si najednou připadáte jak ve Švýcarsku. Pokračovali jsme po bolivijsko-chilské hranici, po cestách necestách krajinou kouřících vulkánů, jezer, termálních pramenů. Obvykle se jelo po poušti porostlé nízkými křovisky. Kolem se proháněly lamy a vikuně, viděli jsme i několik králíků vizcacha a světe div se i pštrosa nandu. Koupali jsme se v termálních pramenech, kde nikdo nebyl. Pak jsme se rozhodli, že vyjedeme co nejvíce to půjde po úpatí šestitisícového vulkánu. Narazili jsme postupně na dvě chatrče, kde bydleli dva indiáni, psi a dobytek. Dali jsme babičce pomeranče a pokračovali. Vyjeli jsme do 5000 m, kde jsme uvízli v písku. Museli jsme vynaložit velké úsilí, aby nás tam slunce neuškvařilo. Když jsme se po několika hodinách vysvobodili, pokračovali jsme do nějaké vesnice, protože jsme dostali hlad. Svezli jsme vesničany, kteří jeli na dušičkovou fiestu. Ve vesnicích, které jsme potkávali, ale byly všechny hospody zavřené, tak jsme si aspoň povídali s policajty v místních stanicích. Celá oblast je zaminovaná, ještě z doby války mezi Chile a Bolívií. Jako obvykle, šlo v ní o nerostné bohatství.

Hladoví a s rozbitým džípem jsme dorazili na jakousi menší slanou poušť. Stále se zde těžila sůl a my jsme si od těžařů slibovali pomoc se závadou. Šéf dolu nám ihned poslal mecánicos, kteří nám závadu obratem opravili. Ještě nám dali vodu a udělali toasty. V Chile jsou si lidé zvyklí pomáhat.

Cesta zpět byla dobrodružná, protože jsme za krátký čas měli sklesat z pěti tisíc do nuly (do Aricy). Jeli jsme po dost nepravděpodobné a strmé cestě a před námi se otvíral Tichý oceán. Zapadající kotouč slunce nad ním neustále měnil barvy a paprsky vytvářely neuvěřitelné kaleidoskopické obrazce.

Ještě k našim průvodcům. Byli milenecký pár, jeden právník vystudovaný na London School of Economics, druhý IT. Právník byl členem týmu obhájců Karadžiče, nesmírně poutavý vypravěč a na latinskoamerické poměry neuvěřitelně znalý historie. Poslouchal jsem ho jak u vytržení a neustále mu kladl otázky, až mě Verča upozornila, že jeho parťák už to nese nelibě. Vyprávěl zajímavé příběhy o Chile, o Pinochetovi, Allendem, o Evropanech, o Americe, o rasismu vůči indiánům, o válkách, co se v regionu vedly, o významných osobnostech. Oba byli levičáci, k Západu dost kritičtí, hlavně jim ležel v žaludku Bush junior (a co jsme si všimli během pobytu - tak nejen jim).

Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile Arica a Národní park Lauca, Chile

Komentáře

blog comments powered by Disqus
Napište nám
| | [email protected]
Reklama
Kurz instruktora lezení

Kurz pro budoucí instruktory lezení na umělých stěnách

Hrvatska.sk

Dovolené v Chorvatsku za skvělé ceny.

© Las Cumbres (2005 — 2019) TOPlist