Casablanca - Beni Mellal - Azilal

Přidáno: 26.10.2011 | Datum akce: 14.11.2001
Autor: Vladimír Linhart | Martin Linhart | Jiří Šurman
Fotografie: Vladimír Linhart | Martin Linhart | Jiří Šurman
Štítky: 2001 | Afrika | Azilal | Beni Mellal | Casablanca | Maroko
Náhled tisku
Tvrdé bydlo

Dnes již ojedinělým letounem MD 80 (McDonell Douglas) společnosti Allitalia, odlétáme z Prahy v 17:35. Po krátkém pobytu v tranzitním prostoru milánského letiště Malpensa pokračujeme stejným typem letadla do Casablancy. V Casablance jsme v 22:30, je 15 stupňů Celsia.

Uvítala nás báječná vstupní hala s vodopádem a jakousi uměleckou skulpturou. Na celní přepážce po mně člověk v uniformě chce „outl“. Martin pochopí, že má na mysli hotel. My ovšem přespáváme přímo na letišti v malém kumbále v 1. patře (za skleněnou přepážkou u vysílaček). Máme zjištěn odjezd vlakůa tak můžeme spát až do rána naprosto v klidu. Martin s Jirkou noc údajně probděli, neboť se věnovali ostražitému hlídání. Mramor na podlaze je tvrdé a studené bydlo.

Alibaba

V 5:30 chodí kolem lidé a pracanti se stroji na čištění podlahy. Vstávám v 6:30 a pojídáme půl kuřete. V 7:30 jedeme vlakem 25 minut do Casablanky za 30 dirhamů (MAD). U okénka hipík jak z pohádky, celý zrzavý, červený, pestrobarevný huňatý vlněný hábit – ALIBABA. S hipíkem sháníme taxi na autobusové nádraží. Jsme ještě docela vyplašení z marockých způsobů, takže jsme rádi za tohoto zkušeného borce. Pod jeho taktovkou jsme sehnali grand taxi za 50 MAD (10/os). U vodopádů prý minulý týden sněžilo, v Maroku byl tento Angličan podle svého vyprávění již 12krát. Během jízdy chlapík vytahuje z hábitu elektrický kartáček a přejíždí svůj chrup. Kromě vody a malinké plátěné mošny s sebou nemá dočista nic. Povídá, že u vodopádů nedávno sněžilo a že se pěkně sjel po LSD. Pak se ALIBABA rozloučil a zmizel.

Po výstupu z auta se na nás vrhají houfy Maročanů, co po nás pořád něco chtějí, nabízejí nám stále cosi čemu ani za mák nerozumíme. Taxikář nám nabídl za 700 MAD odvoz až k vodopádům. Městem se proháníj spousta kozích dechů.

Pohyb aut je chaotický, ulice špinavé. Petit taxi pro 2 – 3 osoby jsou zde červené a velké „grand taxi“ jsou mercedesy bílé barvy pro 6 i 7 pasažérů mimo taxikáře. Ženy jsou vesměs zahalené. Nacházíme Beni Mellal (kasa 12-13/za 45 MAD/bus jede v 8:50). Na autobusáku panuje neuvěřitelný mumraj, přes protesty autobusových prudičů jsme protlačili bagáž dovnitř. Při odjezdu jednoho z mnoha busů se ti lidé začnou prát, hádat, strkat ruce do motoru a cosi vyhazovat. Rozhodilo nás, když nám kdosi v buse chtěl vyměnit naše oranžové lístky za modré, nakonec Jiří ustoupil a my též. Později jsme zjistili, že se u soukromých autobusových společností jedná o vcelku obvyklý postup.

Cesta ubíhá, lidé nasedají kde se jim zlíbí, záchody stojí po 1 MAD. Oslnil nás ohromný stanový trh ve vesnici Boujad, který v nás vyvolal dojem Afghánistánu – špína, čoud, přeplněné náklaďáky, otrhanci, stažené kusy dobytka, kožky. Rozhodně žádná speciálně turistická atrakce. Posledních 50 km vidíme již kulisu středního Atlasu, na vrcholcích je sníh. Ve městě Kasba jsme si za 1 MAD koupili oříškovou tyčku.Ve 14:15 jsme v Beni Mellal.

Zážitková jízda

Samotná jízda do Beni Mellalu byla „zážitková“. Do busu několikrát přistoupili „muzikanti“ bušící do bubínku, fidlající na poničené housle a mečící na cestující své nejlepší kusy. Většinou se někdo slitoval a něco jim dal, protože po zpěvu začali něco divoce vyprávět a druhý do toho vždy hlasitě přikyvoval, ženy občas upustily slzu a daly nějaký obnos. Jedna z muzicírujících skupinek si zejména oblíbila Martina – svou produkci mu nasadil přímo k uchu, div, že se mu hlava nerozskočila. Vydržel pouhých pět minut a upustil aspoň 2 MAD. Muzikanti odtáhli za halasného smíchu. Očividně byli odhodlaní hrát až do skonání světa, pokud by Martin nic nedal. Na uvolněné sedadlo pak k Pinďovi nastoupila žena s děckem přivázaným na zádech. Po nějakém čase ho dala dopředu a přistrčila dítěti prs.

Na autobusáku jsme pojedli a překvapil nás i velmi čistý záchod. Následovalo hledání taxi do do Cascades d'Ouzoud. Taxikáři na nás zkoušeli ceny kolem 400 MAD, dál už jsme to ani nezkoušeli a rozhodli se pro bus. Vyměnili jsme další peníze, překvapilo, že v bancebyl stejný kurz jako na letišti, nakonec jsme si všimli, že kurz je prakticky stejný v celém Maroku (11,313 za USD) Lístek do Azilalu přišel na 22 MAD, odjezd v 18:00. Čekání na odjezd jsme si zkrátili vycházkou do města.: špína, stažená zvířata, muži v kavárnách, koketní děvčata (kupodivu se nijak nebála pohazovat očkama ani prchavých úsměvů). Všude vlály marocké vlajky - – blížil se 18.listopad – den nezávislosti a nazítří navíc začátek ramadánu. Šest hodin, autobus vyjíždí. Museli jsme překonat své obavy a uložit bagáž do nákladového prostoru Vyhlídková cesta vedla horskými silnicemi kolem hlídané přehrady (no foto – military) do Azilalu. Po cestě se dal Jiří do řeči s Berberem, který slíbil, že nám zajistí hotel za 35 MAD. Slib splnil a ve tmě (nastupuje už okolo 18:30) kráčíme k hotelu Sousse. Pokoje byly dobré a sprcha vlažná. Ráno začínáme konvicí mátového čaje (až později nám byl vyjeven způsob jeho správné konzumace– je třeba několikrát nalít do skleničky a potom zpět do konvice, aby se promíchalo velké množství cukru a čaj se zároveň ochladil) za 10 MAD.

Cesta do Azilalu, Maroko Cesta do Azilalu, Maroko Cesta do Azilalu, Maroko Cesta do Azilalu, Maroko Cesta do Azilalu, Maroko Cesta do Azilalu, Maroko Cesta do Azilalu, Maroko Cesta do Azilalu, Maroko Cesta do Azilalu, Maroko Cesta do Azilalu, Maroko Cesta do Azilalu, Maroko Cesta do Azilalu, Maroko Cesta do Azilalu, Maroko Cesta do Azilalu, Maroko Cesta do Azilalu, Maroko Cesta do Azilalu, Maroko Cesta do Azilalu, Maroko Cesta do Azilalu, Maroko

Komentáře

blog comments powered by Disqus
Napište nám
| | [email protected]
Reklama
Kurz instruktora lezení

Kurz pro budoucí instruktory lezení na umělých stěnách

Hrvatska.sk

Dovolené v Chorvatsku za skvělé ceny.

© Las Cumbres (2005 — 2019) TOPlist