Gibraltar - bez razítka

Přidáno: 2.3.2020 | Datum akce: 13.8.2002
Autor: Martin Linhart | Jiří Šurman
Fotografie: Vladimír Linhart | Martin Linhart | Jiří Šurman
Štítky: 2002 | Gibraltar | Velká Británie | Španělsko
Náhled tisku

Martin se už těší na razítkový úlovek do pasu. Ten ovšem nepřichází, tak pokračujeme do „centra“ staré dobré Anglie bez potvrzení. Jdeme pěšky po letištní dráze, což je samo o sobě zajímavá atrakce. Letiště tu Britové vybudovali těsně před II. světovou. Dnes jsme stihli navštívit už tři země na dvou kontinentech. Je pozdní odpoledne, takže se ani příliš nevzdalujeme od High Street a přicházíme k pěkné irské hospodě. O dalším programu je tudíž rozhodnuto. Testujeme několik druhů lagerů a stoutů. Některé jsou na náš vkus příliš teplé. Zakusujeme výtečné smažené cibulové kroužky a pomalu hodnotíme druhý výlet do Maroka. Při odchodu z hospody jsme pevně rozhodnuti, že ráno zahájíme den typical English breakfast!

♦ ♦ ♦

Pokračujeme kousek nahoru hlavní ulicí a přemýšlíme o dnešním noclehu, za poslední přespání nehodláme pouštět nekřesťanský peníz. Zbytek rozpočtu raději prožerem! Cestou nahlížíme do kostela, kde zrovna probíhá mše. Ač nevěřící, či alespoň nepraktikující, usedáme hned u vchodu a nasáváme atmosféru neformální mše. Nečekaně jsme přizváni ke společnému zpěvu. Neodmítáme.

Vláďa se nechal pastorální atmosférou a alkoholem v krvi strhnout k tak nadšenému pěveckému výkonu, že ho ani nijak nerozhodilo, když při zpěvu Sound of Silence, kdy jsme se všichni drželi za ruce a pěli, urychlil nástup ke druhé sloce o dobrého půl taktu. Za svůj procítěný pěvecký výkon sklidil upřímné úsměvy a poplácání starousedlíků. Zcela nepřipravené nás zastihlo pozvání do sakristie na občerstvení, džus a přátelské pokecání o historii tohoto místa, aktuálních záplavách v Česku nebo tzv. Gibraltarské levantě. Téměř neustále přítomnému mraku nad skálou. Před rozchodem se mezi farníky začalo nahlas uvažovat o tom, kde budeme spát a jak si nás na noc rozdělí. Nechtěli jsme se rozdělit do jednotlivých rodin a někoho obtěžovat, a tak jsme si nechali doporučit klidný plácek nad parkovištěm. Tady pod válečnými kanóny jsme rozbili svůj poslední bivak. Martin s Vláďou ještě vyběhli na bleskovou večerní prohlídku. Jirka, který již měl to štěstí se sem podívat před čtyřmi lety, přijal funkci hlídače tábora. Svého úkolu se ovšem nezhostil nijak zvlášť odpovědně. Po návratu byl nalezen tvrdě spící. Avšak Gibraltar byl tehdy stále ještě poměrně bezpečným místem. Ulehli jsme s tím, že nazítří se ještě před snídaní pokusíme vyhledat místní atrakci - drzé opice.

Gibraltar

Tři měsíce po naší návštěvě zámořského území Spojeného království se tu konalo zatím poslední referendum o svrchovanosti. Toho dne, 7. 11. 2002, se přes 98 % hlasujících vyslovilo proti možnosti tzv. sdílené svrchovanosti mezi Španělskem a Británií. Takže tahle skála zůstává trvalým problémem vztahů obou zemí a pro Španělsko připomínkou prohrané Války o španělské dědictví (r. 1704).

Ze zajímavostí lze zmínit, že Gibraltar nemá vlastní zdroj pitné vody, křižovatku letištní dráhy a silnice řídí obyčejný silniční semafor, roku 1848 zde byla objevena první lebka neandrtálce, je tu prý registrováno více firem, než má území obyvatel, platí se tu vlastní Gibraltarskou librou (kromě GIP tu platí i ta britská GBP) a žije tu jediná evropská kolonie opic (makak magot). Dokud tu tihle kočkodani budou, bude dle legendy Skála patřit Britům. Takže se opice rozmazlují a jsou příšerně drzé.

Nazítří vyrážíme před osmou, ale stejně je to pozdě. Ženeme se s celou bagáží dovrchu k opičí rezervaci, ale čas je neúprosný. Nechceme zmeškat autobus a naopak snídani si nehodláme odpustit. Raději se vracíme. Kolem deváté ještě nejsou v naší hospodě na první zákazníky připraveni, tak začínáme být poněkud nervózní. Za rohem je další pub. Ptáme se, jak rychle dokážou snídani připravit. Bude hned! Vypadá to dokonce na lepší podnik, kde si zdejší gentlemani dávají svůj ranní čaj s mlékem. Svým zevnějškem sem nezapadáme, ovšem sedíme venku a snídaně je výborná. Pěšky vyrážíme do Španělska. Překračujeme runway gibraltarského letiště a uháníme na autobus. Martin opět nedostal razítko. Nedá mu to a vrací se. Ale razítka se prostě nedávají – výhody EU.


Komentáře

blog comments powered by Disqus
Napište nám
| | [email protected]
Reklama
Kurz instruktora lezení

Kurz pro budoucí instruktory lezení na umělých stěnách

© Las Cumbres (2005 — 2020)