Návštěva vesmírného střediska

Přidáno: 28.12.2008 |
Autor: Jiří Šurman
Fotografie: Jiří Šurman
Štítky: 2008 | Francouzská Guyana | Jižní Amerika
Náhled tisku

Přestavba staré odpalovací rampy raket Ariane k novému využití pro program Vega, Francouzská Guyana. Když projíždíte guayanským vesmírným střediskem připadáte si trochu jako v pověstném ztraceném světě. Z pobřežní roviny hustě porostlé tropickou vegetací tu a tam jako dinosauři vystupují věže odpalovacích ramp a obří montážní hangáry. Vesmírné středisko je pro úplný zážitek nutno navštívit dvakrát, při jediné návštěvě totiž nemůžete vidět vše – buď chcete pozorovat start rakety nebo si chcete zblízka prohlédnout odpalovací zařízení a haly, v nichž dochází k finální kompletaci raket. Naše návštěva byla tím druhým případem.

Na provozu vesmírného střediska se podílejí tři společnosti - CNES (Centre national d´études spatiales; tedy francouzský Ústav pro výzkum vesmíru), ESA (European Space Agency) a Arianespace. Evropská vesmírná agentura (ESA) sdružuje národní ústavy zabývající se výzkumem vesmíru a je potěšující, že 18. členským státem ESA se 12. listopadu 2008 stala Česká republika, navíc jako první ze zemí, o něž se Evropská unie rozšířila od května 2004. Snad to tedy svědčí o tom, že česká špičková věda, průmysl a výzkum na tom ještě nejsou tak špatně a nejsme pouze „evropskou montovnou aut“. Do roku 2014 bude naše členství v tzv. přechodné fázi, během níž by se česká věda, výzkum a průmysl měly přizpůsobovat požadavkům a standardům ESA.

Stavba odpalovací rampy pro rakety Sojuz, Francouzská Guyana. Guyanské vesmírné středisko již neslouží čistě Francii a dostalo vzletnou nálepku „Vesmírný přístav Evropy“. Evropská unie má s rozvojem svých vesmírných aktivit velké plány a i Francie se během svého předsednictví Rady EU v druhé polovině roku 2008 snažila rozvoji vesmírné politiky dodat ještě větší impuls. Člověk si ani neuvědomuje, kolik samozřejmostí dnešního života si užíváme právě díky využívání vesmíru. Počínaje satelitní televizí, telefony a navigací, přes pozorování povrchu země a s tím související kartografické výstupy, předpovídání počasí, až po využití v bezpečnostní a obranné oblasti či v boji proti změnám klimatu. Společností, která zajišťuje vynášení družic na oběžnou dráhu je výše zmíněná Arianespace, která je světovou jedničkou ve svém oboru. Od roku 1979 (první start Ariane) tato společnost zajišťovala vynesení více než poloviny družic, které se v současnosti pohybují na oběžné dráze. V roce 2007 se Arianespace postarala o vynesení do vesmíru zatím rekordního množství užitečného nákladu (21 družic o hmotnosti celkem takřka 50 tun). V posledních letech z Guyany startuje zhruba šest raket Ariane ročně, cílem Arianespace je, aby se od roku 2010 stalo standardem deset startů ročně (prostřednictvím nosičů řady Ariane, Sojuz a Vega).

Ideální poloha vesmírné základny

Umístit svou raketovou základnu právě na Guyanu se Francie rozhodla poté, co Alžírsko v roce 1962 získalo nezávislost a Francouzi museli opustit svou vojenskou testovací „střelnici“ v saharském Hammaguiru.

Schéma odpalovacího komplexu pro rakety Ariane, Francouzská Guyana. Na seznamu vhodných míst byly kromě Guyany i další exotické destinace – Trinidad, Seychely, Markézy, somálské Mogadišo či brazilský Belém. V dubnu 1964 ministerský předseda Georges Pompidou rozhodl, že nová základna bude vybudována právě na Guyaně. V její prospěch hovořila hlavně blízkost k rovníku, nízká hustota zalidnění, pro daný účel příznivé klima a poloha mimo riziko zemětřesení či tropických cyklónů. Mezi dalšími kritérii byly především technické nároky jako například dostupnost letiště s alespoň tříkilometrovou vzletovou a přistávací dráhou, ale i nutný předpoklad politické stability. Blízkost k rovníku (Kourou leží na 5,3 stupni severní šířky, tj. cca 500 km od rovníku) je hlavní výhodou, neboť na této zeměpisné šířce přidává zemská rotace raketě rychlost 500m/s, pokud startovní trajektorie směřuje na východ. Satelit lze tedy snadněji dopravit na oběžnou dráhu, respektive je možné vynést těžší náklad.

Zobrazit vše »

Stavba rakety Ariane 5, Francouzská Guyana. Zajímavostí je ruský zájem o spolupráci s guayanským vesmírným střediskem. Rusko sem hodlá přesunout značnou část svých komerčních aktivit, státní lety (a lety s posádkou) budou nadále startovat z kazachstánského Bajkonuru. Guyanu chce Rusko využívat pouze pro vynášení civilního materiálu, tedy především komerčně využitelných družic. Přilákala jej sem právě blízkost rovníku a zmíněná vyšší rotace Země – při odpalech z Guyany může oproti Bajkonuru výrazně ušetřit, respektive do vesmíru pomocí stejného raketového nosiče vynést o 15 – 30% těžší náklad. Stavba odpalovací rampy pro rakety programu Sojuz je v plném proudu. Hodnota projektu činí přibližně 345 miliónů euro, z toho 130 miliónů je určeno na modernizaci nosiče Sojuz a zároveň tato částka přibližně odpovídá ruskému podílu na nákladech projektu. K prvnímu testovacímu letu Sojuzu z Guyany by mělo dojít v závěru roku 2009. Cestu pro spolupráci otevřela dohoda mezi Evropskou vesmírnou agenturou a Ruskem podepsaná v lednu 2005. Stavbu zajišťují téměř dvě stovky ruských techniků a na letišti v Cayenne vás po příletu často překvapí přítomnost obřího letounu An-124 „Ruslan“ se zásilkami potřebného materiálu z Ruska. Vzhled odpalovací rampy Sojuzu je na první pohled odlišný od ramp pro Ariane. Za povšimnutí stojí i to, že ruští experti budou start rakety sledovat ze vzdálenosti jen několika desítek metrů z betonového bunkru.

Jeden z francouzských techniků přidává historku z dob, kdy se pohyboval právě v obchodu s komerčními satelity a několikrát zavítal na Bajkonur. Mnohdy podle svých slov nevěřil vlastním očím. Vypráví, jak při montáži Sojuzu na Bajkonuru viděl dělníky, kterak do pláště rakety nekompromisně buší nýty a bez starostí šlapou po plášti rakety, která je navíc montována venku, v prachu a písku okolní pouště. „Nu co, snad je lepší, když se raketa rozpadne ještě na zemi, než potom ve vesmíru“, zněla prý častá odpověď.

Západoevropský přístup k práci je pochopitelně odlišný, na Guyaně probíhá montáž Ariane prakticky ve sterilně čistém prostředí speciálních hangárů. Francouzi přidávají i historky o rozdílnosti názorů při vyjednávání o tom, čí pracovní předpisy budou dodržovat Rusové pracující na stavbě své rampy na Guyaně. Ruský přístup k práci (a dodržování norem odpočinku a bezpečnosti práce) byl pro Francouze samozřejmě překvapením. Na druhou stranu se programu Sojuz nedá upřít obrovská spolehlivost otestovaná v průběhu pěti desítek let. Systém stále zůstává velmi jednoduchý a z celkových přibližně 1800 startů bylo neúspěšných pouze malé procento, a to zejména v raných letech programu, který se mezitím stal ve vesmírném průmyslu velkou klasikou. Netřeba připomínat, že nosiče řady Sojuz vynesly do vesmíru jak první družici, tak prvního člověka.

Odpalovací rampa Ariane, Francouzská Guyana. Ke konci se blíží také vývoj nosiče Vega, k jehož prvnímu startu by mělo dojít rovněž v závěru příštího roku. Vega je konstruována speciálně jako odpověď na poptávku po vynášení menších družic (okolo 1,5 t) na nižší oběžnou dráhu. Pro srovnání – rakety řady Ariane 5 jsou schopny do vesmíru vynést až deset tun. Modernizovaná verze Sojuzu, která bude startovat z Guyany, bude mít výkon okolo tří tun užitečného nákladu.

Zatím poslední start Ariane 5 z Kourou (letos v pořadí šestý) proběhl úspěšně v sobotu 21. prosince. Raketa na oběžnou dráhu vynesla dvě družice pro přenos televizního signálu o hmotnosti 5t, respektive 3,5 t. Šlo celkově o 186. start rakety Ariane, z toho dvaačtyřicátý start řady Ariane 5. Zájemci si jej mohou prohlédnout třeba na www.videocorner.tv.


Komentáře

blog comments powered by Disqus
Napište nám
| | [email protected]
Novinky  

29.11.2019 Patagonií do Ushuaia

25.11.2019 Fitz Roy

25.11.2019 Perito Moreno

15.11.2019 Bariloche - jezera

10.11.2019 Okolí Mendozy

1.11.2019 Demonstrující Santiago

27.9.2019 Barevný Óbidos

Reklama
Kurz instruktora lezení

Kurz pro budoucí instruktory lezení na umělých stěnách

Hrvatska.sk

Dovolené v Chorvatsku za skvělé ceny.

© Las Cumbres (2005 — 2019)