Titicaca
Autor: Vladimír Linhart | Martin Linhart
Fotografie: Vladimír Linhart | Martin Linhart
Štítky: 2006 | Bolívie | Copacabana | Isla del Sol | Jižní Amerika | Peru | Puno | Titicaca | Uros
V Copacabaně, největším bolivijském městě na břehu jezera Titicaca, jsme se opět setkali s Evou a Milenou. Zatímco ony nazítří odjížděly, my jsme se chystali na místní hlavní atrakci - Isla del Sol. Náhodou jsme se znovu potkali s Armandem a Stefanií. Po společné večeři, bez Evíka zlomeného virózou, jsme pozměnili naše plány. Chtěli jsme se podívat do Cuzca a možná i na Machu Picchu.
S mylnou informací, že lodě jedou na Isla del Sol v 9:30, jsme chvíli po deváté ráno smutně sledovali vyprázdněný přístav. Lodě jely totiž v 8:30. Za moment se k nám přidali i Armando se Stefanií, kterým jsme asi též řekli v kolik jedou. Počkali jsme na druhou vlnu ve 13:30.
Isla del Sol je malý, asi 10km dlouhý a 2km široký ostrov, plný ruin z inckých časů. Další devizou jsou zelené úrodné svahy s kaskádovými políčky a bílými písečnými či oblázkovými plážemi.
Z lodi jsme vystoupili po devadesátiminutové plavbě v malé vesničce pod prastarými schody vedoucími k pramenům Inky (Fuente del Inca). Doplnili jsme vodu a vydali se na sever, chtě přejít celý ostrov, přespat a druhý den se vrátit na loď odjíždějící v 10:30 do Copacabany.
Terén nebyl náročný, celkem málo turistů a krásné počasí. Z jedné terasy ve 4000m jsme spatřili úžasně modro-zelený záliv. Sestoupili jsme a vykoupali se v nečekaně chladných vodách jezera Titicaca. Nějakou dobu jsme pokračovali podivnými cestami mezi políčky, ovcemi a lamami, kam asi mnoho turistů nezabrousí. Za dalším hřebenem ve městečku Challa jsme využili nabídky jednoho chlapce a nechali se převézt na loďce do nejsevernějšího osídleni ostrova, do Challapampy.
Najít přespání nebylo snadné, zrovna probíhala jakási slavnost na basketbalovém hřišti. Dechová sekce kapely, čítající asi sedm trumpetistů a několik dalších nástrojů, předváděla neuvěřitelné výkony. Hráli sice stejnou píseň, ale každý trochu jinými tóny. Výsledek byl horší než jazzový koncert na Pražském hradě. Rytmus podtrhoval bubeník s obrovským kotlem, do kterého řezal ve zcela nepředvídatelný čas.
Brzy ráno jsme pokračovali na průvodcem vychvalované ruiny. Komplex to je hezký, ale poněkud malý, celé jsme to prošli asi za hodinu. Loď v 10:30 jsme už nemohli stihnout, a tak jsme se klidným tempem vydali zpět na jih. Tentokrát po západní straně ostrova, která není prakticky obydlena a nabízí překrásná ničím nerušená panoramata.
Uprostřed ostrova nás překvapila nutnost platit mýtné za průchod oblastí komunity Challa. Došli jsme na jižní cíp ostrova, kde je vcelku zachovalá dvoupatrová incká ruina. Následoval návrat do přístavu, kde jsme vyčkali na podvečerní odvoz turistů v 16:00.
Peru
Druhý den odpoledne jsme z Copacabany zamířili do Puna na peruánské polovině jezera, kde nás lákaly k návštěvě plovoucí rákosové ostrovy Uros s "původním obyvatelstvem".
Zabydleli jsme se přímo v hostalu na autobusovém terminálu. Objednali jsme si výlet na ráno a rovnou koupili i lístky do Cuzca, před terminálem jsme se usadili do motorikši a nechali se odvézt do centra. V luxusní restauraci jsme si dali rybu a ochutnali koktejl z pisca, tradičního alkoholického nápoje vyráběného pouze v Peru a Chile. O jeho původ se tyto země přou.
Na rozdíl od děvčat, která tu byla o den dříve, se náš výlet na ostrovy Uros obešel bez seznámení se s turistickou policií :-)
Samotných rákosových ostrovů je asi 40 a žije na nich přibližně 1000 lidí. Ti už ovšem nežijí tak původně, jak je uváděno v příbalovém letáku cestovních agentur, ale převážně z turismu - prodeje suvenýrů a fotografování. Nicméně chůze po plovoucím ostrůvku, na který musí být každých 20 dní přidána nová vrstva rákosu, za návštěvu stojí.
Zpátky na terminálu jsme se probrali a uvědomili si, ze nemáme čas na Cuzco a už vůbec ne na Machu Picchu, raději jsme vyměnili lístky a nabrali směr Chile, a sice do peruánského druhého největšího města Arequipy. Jak jistě tušíte do Arequipy nás nenalákali křiklouni z autobusáku donekonečna vyvolávající cílovou stanici jejich busu. Na jednom kvalitním barevném prospektu Arequipy jsme totiž spatřili obrovské stratovulkány vypínající se nad městem a mající více než 6000m ...
