Přátelé z expedice

Přidáno: 27.5.2006 |
Autor: Martin Linhart
Fotografie: Martin Linhart | Arian Lemal
Štítky: 2006 | Argentina | Bolívie | Jižní Amerika

Arian

Na cestách se člověk potkává s mnoha zajímavými lidmi, na které rád vzpomíná a skvělé je, když se z krátkého setkání vyvine dlouhodobé přátelství. Vlastně jedním z hlavních důvodů proč nejezdíme s cestovkama nebo ve větší partě lidí je i to, že nechceme být uzavření v jedné skupince lidí. Chceme co nejvíc používat místní jazyk, bavit se s domorodci a dalšími dobrodruhy, které potkáme.

Na samém začátku našeho výletu při neplánované zastávce v Madridu jsme seděli u počítače, abychom si domů postěžovali, jak jsme nešťastně zůstali trčet už v Evropě. Na nohou skelety a něco datlujeme, najednou kolem nás prošel chlapík v nablýskaných duplexech. Hned jsme se dali do řeči. Náš cíl byl úplně stejný – Aconcagua.

Arian hodlal vystoupit na vrchol sólo! Po příletu do Jižní Ameriky to rozhodně nevyhrotil jako my, že by jel na noc autobusem do Mendozy, ale v klídku se vyspal v Santiagu a druhý den do Mendozy přeletěl pravidelným dopoledním letem. Logistiku skutečně nepodcenil. Jak nám říkal, plánování a shánění sponzorů zabralo pár měsíců. V argentinské Mendoze už měl vše předem zajištěno – spaní v hostelu Campo Base, transfer a přespání v Penitentes, muly i stravování v táborech Confluencia a Plaza de Mulas. Skutečně nic neponechal náhodě. Dokonce se mu podařilo přes „potravinovou“ kontrolu na santiagském letišti protáhnout i zásoby kvalitního dehydrovaného jídla na výstup z Plaza de Mulas na vrchol.

Společně jsme pak postupovali z Mendozy až do základního tábora. Arian měl neuvěřitelnou formu. Když jsme šli na Cerro Bonete (5004m), tak tam vyběhl za necelé dvě hodinky, zatímco my jsme se štrachali dvakrát tak dlouho. Na vrcholu na nás čekal, hýřil výbornou náladou a neustále nás povzbuzoval. Rozloučili jsme se až při cestě na Aconcaguu v Campo Alaska (5200m), kde to Vláďa jako poslední z nás dvou otočil. Arian dosáhl bez problémů svého vysněného la cumbre 26. ledna 2006 v 11.30.

Mailem jsme se dovídali, které další „kopečky“ si ještě vyběhl – El Plomo (5430m) a vulkán Tupungato (6550m), který je uváděn v některých zdrojích jako nejvyšší aktivní vulkán na světě. Poslední erupce byla zaznamenána v roce 1986!

Společně jsme ještě zvažovali pokusit se na závěr cesty o výstup na Ojos del Salado. Ve třech bychom lépe rozložili náklady, ale Arian musel nečekaně odjet do rodné Francie.

Popis dalších Arianových ekologicky laděných aktivit můžete nalézt na stránkách www.arianlemal.com

Armando

Armanda s jeho přítelkyní Stephanie jsme potkali v San Pedru de Atacama, ve chvíli kdy jsme nastupovali do autobusu, který nás vezl na chilsko-bolívijský hraniční přechod Hito Cajón a start cesty po bolivijském altiplanu. Když se pak sestavovaly šesti členné posádky do jeepů, vybrali jsme si stejnou starou Toyotu a čekaly nás tři dny na cestě do Uyuni.

První večer u laguny Colorada jsme se s bráchou rozhodli vyšlápnout si nedaleký kopec, abychom se alespoň udržovali v pohybu a mohli stranou světel pozorovat nádhernou jižní oblohu. Po návratu, když už všichni leželi, Vláďa uviděl Armanda, jak na chodbě hraje na miniaturní cestovní elektrickou kytaru. Byli jsme jí ohromeni a hned jsme žadonili o možnost si jí vyzkoušet.

Jak jsme se později dověděli, Armando je salvadorská popová hvězda. Vydal už několik sólových alb, z nichž poslední album LEYENDA nám věnoval. Nikdy bychom nevěřili, že chlapík s celkem solidně rozjetou kariérou se s námi bude trmácet ve starém jeepu a bydlet v levných hostalech. Armando je velmi upřímný a srdečný. Užili jsme spoustu srandy a taky jsme se od něho mnoho dověděli, dokázal nám přiblížit spoustu reálií. Když jsme se procházeli po Salar de Uyuni, dělali jsme si společně srandu, že tahle pustá a liduprázdná solná placka, je velká jak polovina celého El Salvadoru, který má 21.040 čtverečních kilometrů a 7 miliónů obyvatel!

V Uyuni se naše cesty rozdělily. Armando společně se Stephanie zamířili do Potosí, ale úplně náhodou jsme se potkali znovu po pár dnech v Copacabaně u jezera Titicaca. Svět je malý a Bolívie zvlášť!

Armandovy zdařilé webové stránky naleznete na adrese www.armandosolorzano.com