Období dešťů

Článek byl v upravené podobě publikován na cestovatelském portálu Hedvábná stezka.

Autobus, který zapadl jako první a způsobil dopravní kalamitu, Bolívie, 9. února 2006 Původně jsme všichni chtěli přejet přibližně 300km úsek z Uyuni do Oruro vlakem. Bohužel již den předem bylo vyprodáno, a tak nám nezbylo, než se opět spokojit s jízdou busem. Ve 20:00 jsme se nalodili do postaršího autobusu společnosti 16 de Julio. Cesta měla trvat 10 hodin.

Asi dvě hodiny jsme se řítili závratnou rychlostí 20km/h po blátivé cestě vylepšené hlubšími kalužemi a roletami. Autobus náhle zastavil a aniž by nám kdokoli cokoli řekl, stáli jsme dalších 10 hodin až do rána. Už v noci jsme zjistili, že cesta je zcela neprůjezdná, vzala ji voda.

Lidé hledající náhradní spojení během období dešťů, Bolívie, 9. února 2006 Tři metry od hlavního ramene potoka stál hluboko zapadlý a nebezpečně nakloněný autobus plný spících lidí, kteří si zjevně z nastalé situace nic nedělali.

Ráno se dalo vše do pohybu. Během noci se vytvořily na obou stranách potoka, který se dal už v klidu přeskočit, slušné kolony čekajících busů a kamionů. Lidé začali trhat trávu a keříky, kterými zpevňovali cestu (v Bolívii armáda a stát nikomu nepomáhá).

Takto vylepšená cesta umožnila průjezd dvěma autobusům, ale třetí zapadl již definitivně a přidal se k tomu nakloněnému. Cesta byla nadobro zablokovaná.

Autobus při pokusu o rychlý průjezd bahnem - neúspěšně, Bolívie, 9. února 2006 Začaly manévry. Nejprve jsme běželi zeptat se autobusu na druhé straně, od stejné společnosti jakou jsme jeli, zda to neotočí a nevezme nás do Orura. Odmítli. Pak jsme po vzoru dalších lidí běhali po dalších busech a zkoušeli, zda nás někdo nevezme. Podařilo se, bus společnosti 11 de Julio byl ochoten vzít lidi i na stání.

Čekalo nás dalších 8 neuvěřitelných hodin, kdy jsme brodili potoky, řeky a zapadali do bahna. Nakonec jsme asi dvě hodiny před Orurem poprvé v Bolívii spatřili asfalt.

Autobusy zapadlé do bahna na cestě mezi Uyuni a Oruro, Bolívie, 9. února 2006 Před cestou jsme neuposlechli dobré rady Lonely Planet a vzali jsme si jen 2 litry vody a pár suchých chlebíků. Ukázalo se, že na 25 hodin je to trochu málo. Při zastávce v jedné vesnici, kde místní ženy prodávaly u cesty jídlo, jsme se ocitli až na konci fronty a zbyl jen sýr a ultra tvrdé oříšky, voda nebyla

Po večerním příjezdu do Orura jsme se celí rozlámaní ubytovali hned vedle stanice a dohodli se, že hned ráno budeme pokračovat do La Pazu. Asi 20km za městem se bus opět zastavil. Před námi byla kolona asi 50 vozidel. Začali jsme se obávat nejhoršího, ale po 20 minutách se cesta uvolnila. Kolem poledne jsme přistáli v La Pazu.

Reklama