Město hříchu a Očistec: Vegas a Údolí smrti

Přidáno: 4.3.2013 | Datum akce: 13.9.2012
Autor: Robert Solich
Fotografie: Robert Solich | Adéla Solichová
Štítky: 2012 | Las Vegas | Severní Amerika | USA | Údolí smrti
Náhled tisku

Grand Canyon pomalu mizí ve zpětném zrcátku a my už se těšíme na další highlight našeho putování. Vegas ... Las Vegas! Slyšeli jsme, že se tam dají lehce vydělat prachy, což nám celkem vyhovuje. Zbývá nám už jen 20 babek a ty musíme pořádně roztočit v casinu, abychom mohli pokračovat v cestě po divokém západě a taky si koupit zpáteční letenku do Prahy. No, trochu kecám, ale do Vegas opravdu jedeme.

♦ ♦ ♦
Město v poušti

Z Grand Canyonu do Las Vegas jedeme severní trasou. Je to sice dál, ale za to horší cestou. Za odměnu se můžeme projet jižním Utahem, včetně národního parku Zion.

Las Vegas, USA

V městečku Washington vjíždíme na dálnici I 15 a řítíme se vstříc dnešnímu cíli – Las Vegas. Cestuje se parádně – široká cesta, na americké poměry vstřícné rychlostní limity (Arizona, Nevada – 121 km/h, Utah 128 km/h), nikdo neproblikává, nenajíždí, neprobržďuje, z rádia hraje country, krajinná panoramata hezky doplňují mohutné nablýskané trucky... prostě idylka.

Po páté odpolední se před námi z pouště vynořuje Vegas. Je to jako fata morgana. Všude kolem písek a kamení a před námi mrakodrapy. Vjíždíme do města a míjíme imitaci Manhattanu, Sochy Svobody, egyptské pyramidy, Sněhurčina zámku... pohled je to poněkud bizarní, ale to je jen začátek. Ubytováváme se v solidním motelu Super 8 kousek od centra a vyrážíme do víru nočního velkoměsta. Míříme rovnou na hlavní bulvár, tzv. Strip.

Chvála bláznivosti

V New Yorku jsem si myslel, že NY je šílený. Při průjezdu Los Angeles jsem si totéž myslel o LA. Jak jsem se mýlil. Ve Vegas dostává výraz „šílený“ nový rozměr. Ne nadarmo visí na Stripu reklama, kde se píše „Před příjezdem se poraď s doktorem, před odjezdem s psychiatrem“.

Las Vegas, USA

Strip musí být nejbizarnější ulice na světě. Marnivost, kýč, plýtvání. To vše dotaženo k dokonalosti a vytvářející unikátní, působivý a svým zvláštním způsobem krásný celek. Volně se tady prolínají imitace evropských a amerických památek (namátkou Eiffelovka, Koloseum, zvonice baziliky San Marco, Empire State Building, Brooklyn Bridge...) s fantaskními prvky (zámky a chaloupky z pohádek), do toho nějaké vodotrysky a především - světla všech barev a intenzit. O hospodárném nakládání se zdroji uprostřed pouště nemůže být ani řeči. Ale je to zážitek.

Strip je přecpaný turisty. Je tu taky hodně umělců, masek a hlavně naháněčů do klubů, diskoték a bordelů. Ti se ani nestydí rozdávat vizitky/pozvánky čerstvě ženatému chlapovi procházejícímu se po městě za ruku se svou zákonnou novomanželkou! Mnohé s díky odmítám, ale i tak mám na konci asi 20 graficky poměrně zdařile vyvedených vizitek. Nakonec je raději nechávám v popelnici ve Vegas, protože nechci riskovat obvinění z importu pornografie při kontrole na letišti v Moskvě.

Nerovný souboj s banditou

Ovšem o co tady hlavně běží - na Stripu jsou desítky kasín, v nichž jsou tisíce (pro)herních automatů, stovky rulet, karetních stolů a hazardních her všeho druhu. Silný dojem na mě dělají důchodci, kteří sedí jak přikovaní u herních automatů a s nepřítomným výrazem stále dokola svádějí nerovný boj s jednorukými bandity. To mi hlava nebere. No ale jednou jsme ve Vegas, tak to taky zkusíme! Nejdříve se vrhám k automatu já. Dávám si limit dva dolary, tj. 8 her po čtvrťáku. Neúspěch, za minutu jsou čtvrťáky fuč. Nastupuje Adélka a hned zpočátku je mnohem úspěšnější. Daří se jí a za chvíli je pár dolarů v plusu. No ale žádný strom neroste do nebe a za chvíli je zase na nule. S celkovou bilancí minus $3 vcelku spokojeni odcházíme.

Las Vegas, USA

Tohle město nikdy nespí. My toho ale v jednu v noci máme tak akorát dost a jdeme na hotel.

El Valle de la Muerte

Ráno ještě stihneme koupání v hotelovém bazénu, pak oběd v sushi restauraci („all you can eat“ za neuvěřitelných $10/os.) a krátkou procházku po Stripu v denním světle. Ke zlatému hřebu dnešního programu je to však ještě pár hodin jízdy, proto brzy odpoledne dáváme Vegas vale a odjíždíme na hranici pekla – do Údolí smrti, Death Valley, Valle de la Muerte.

Z Vegas do srdce Údolí smrti je to něco přes 200 km. Za celou dobu projedeme jediným městem (Pahrump) a jednou vylidněnou osadou (Amargosa). S přibývajícími kilometry je okolí čím dál pustší, vyprahlejší a zlověstnější. Postupně klesáme z cca 1000 m.n.m až lehce pod nulu (Údolí smrti je proláklina), čímž zároveň stoupá teplota – ze snesitelného horka se stává horko nesnesitelné. Teploměr nemáme, ale tipuji tak 40 °C. Ve srovnání s rekordem z roku 2001, kdy tu naměřili 57 °C, je to vlastně docela pohoda. Trochu se bojím o auto, které dostává v horku pořádně zabrat. Po silnici ale občas někdo projede, což pomáhá zahnat chmury – ale sjet z cesty a pojezdit si jen tak po poušti by smrdělo velikým průšvihem.

Death Valley, USA

U vjezdu do Národního parku Údolí smrti je budka, v níž můžete zaplatit vstup ($20 za auto). Nikdo to nehlídá, nikdo tu není. Vše funguje na důvěře. Není se co divit, pro tohle místo by zaměstnance těžko hledali. My máme už z Grand Canyonu celoroční „pass“ do všech parků, takže už neplatíme.

Asi po 10 minutách od vjezdu do národního parku přijíždíme k Zabriskie Point. To je etalon pouště. Žádná tráva, žádný brouk, žádný život. Údolí smrti par excellence. Kam oko dohlédne jen kámen a skála. Skalky jsou tu formované do úžasných tvarů, které vzbuzují dojem, že jsou to velehory s ostře řezanými štíty a údolími. Každá tato „hora“ má však ve skutečnosti jen pár metrů. Krása je to ovšem veliká – a děsivá.

U Zabriskie Pointu je parkoviště a poměrně dost turistů. Také my zastavujeme a dáváme si malou procházku. Teplotu už ani nejsem schopen odhadnout, je prostě „vedro jak cyp“. Jako přelud tak působí rusky hovořící borec v riflích a pohorkách. S vypětím všech sil udělám pár létajících póz pro „dynamické fotky“ (tak říkám fotkám v pohybu – s foťákem bez sekvenčního snímání docela legrace) a zcela splaven se vracím do auta.

Další krátkou zastávku dáváme ve Furnace Creek, jediné osadě na desítky kilometrů daleko. Je tu pár palem, domků, hotel a benzinka. A taky památník konvojům mul, které odtud koncem 19. století převážely do 250 km vzdálené civilizace vytěžený borax (pro fajnšmekry tetraboritan sodný Na2[B4O5(OH)4]•8H2O).

Pomalu se stmívá a celá scenérie působí ještě strašidelněji než dříve. Jestli bych nechtěl někde v noci bloudit, tak tady. Vyrážíme z údolí pryč směrem na západ na úbočí Sierra Nevada. Jenže je to údolí, jak se patří, a cesta z něj vede jedině nahoru – a západním směrem musíme poměrně prudce vystoupat z nuly až do 1500 m.n.m. Auto to dává dost ztěžka, automatická převodovka to moc nehrotí a já čekám, kdy zastavíme v půli kopce. Naštěstí vše dobře dopadlo a „náš“ Huyndai to přežil bez úhony. Troufám si ovšem tvrdit, že za denního parna by to motor nevydýchal.

Death Valley, USA

Již za tmy přijíždíme do civilizace. První známkou signalizující změnu je naladění autorádia – zatím jen jedna stanice, ale po mnoha hodinách ticha nejsme vybíraví. V městečku Lone Pine si v mekáči dáváme meníčko a pokračujeme do Bishopu, kde v motelu nabereme síly před cestou do Yosemite ...

♦ ♦ ♦
Může se hodit

♦ ♦ ♦
Las Vegas, USA Las Vegas, USA Las Vegas, USA Las Vegas, USA Las Vegas, USA Las Vegas, USA Las Vegas, USA Las Vegas, USA Las Vegas, USA Las Vegas, USA Las Vegas, USA Las Vegas, USA Las Vegas, USA Las Vegas, USA Las Vegas, USA Las Vegas, USA Las Vegas, USA Las Vegas, USA Death Valley, USA Death Valley, USA Death Valley, USA Death Valley, USA Death Valley, USA Death Valley, USA Death Valley, USA Death Valley, USA Death Valley, USA Death Valley, USA Death Valley, USA Death Valley, USA

Komentáře

blog comments powered by Disqus
Napište nám
| | [email protected]
Reklama
Kurz instruktora lezení

Kurz pro budoucí instruktory lezení na umělých stěnách

Hrvatska.sk

Dovolené v Chorvatsku za skvělé ceny.

© Las Cumbres (2005 — 2019) TOPlist