Weisser Fels (Bílá skála)

Přidáno: 13.10.2010 | Datum akce: 30.9.2010
Autor: Ladislav Lenc
Fotografie: Ladislav Lenc
Štítky: 2010 | Německo | Weisser Fels
Náhled tisku

aneb neznámé oblasti v Bavorském lese

K loňským Vánocům jsem si nechal nadělit nového průvodce Ostbayern od Christiana Hartla. Při jeho pročítání jsem zjistil, že v Bavorském lese je kromě Kaitersbergu spousta dalších lezeckých možností. Jednou z oblastí v tomto regionu je i Weisser Fels.

Výhled na Miltach

Nádherné počasí na konci září nešlo nevyužít. Neváhal jsem, a začal se shánět, kdo by se mnou někam jel. Bohužel byl zrovna čtvrtek. Od většiny oslovených jsem dostal zápornou odpověď s tím, že musí do práce nebo do školy. Čtyři lidi do auta jsme ale nakonec dohromady dali a mohlo se vyrazit. V plánu jsem měl buď Kaiter, nebo jednu z menších skalek nedaleko, Weisser Fels (Bílá skála). Rozhovor s Lenkou o volbě oblasti vypadal asi takto:

Já: „Tak co, kam pojedem? Chtěl bych na Kaiter, nebo zkusit Weisser Fels, je to kousek od sebe.“
Lenka: „A ta druhá oblast, je to do kopce?“
Já: „Jo, nejspíš jo, ale určitě míň než na Kaiter. Píšou asi 15 min přístup.“
Lenka: „Ok, tak ji zkusíme.“

Tím bylo o cíli naší cesty rozhodnuto. Lloydovi to bylo jedno a Honzu jsem postavil před hotovou věc (byl trochu zklamanej, protože se těšil do převisů na Kaiter).

První jištění je někdy proklatě vysoko :-)

Skála se nachází kousek od německých měst Miltach a Blaibach. Nedaleko většího Chamu. Přístup je možný z obou míst. My jsme zvolili Miltach. Příjezd do Miltachu byl bezproblémový. Ve městě je třeba dávat pozor a neminout odbočku doleva směrem k nádraží. Je to přímo u radnice. Tady jsme přejeli řeku Regen a pokračovali směrem k malé osadě Riesel. Kousek od ní jsme u lesní cesty zaparkovali a vydali se hledat skálu.

Cesta vede pořád mírně do kopce podél značení M2. Asi po 15 minutách dojdete ke skalce s křížem. Toto místo se jmenuje Jägerkreuz. Je tady nádherný výhled na údolí řeky Regen i na městečko Miltach. Věděli jsme, že od kříže už to je ke skalce jen „wenige minuten“, takže jsme nespěchali a dali si tady malou svačinku. Pak jsme přesně podle průvodce pokračovali dál po cestě M2/M3, která vede současně se značením B1. Když jsme šli asi čtvrt hodiny, a skála pořád nikde, trochu jsem znejistěl. Přeci jen na slovíčko „wenige“ mi to přišlo moc. Pro jistotu jsme ještě kousek pokračovali, ale za chvíli jsme se raději vrátili ke kříži. Tady se ukázalo, že jsme po značení M2/M3 měli jít na druhou stranu (V průvodci píšou jít směrem na Predigstuhl. Ukazatel tam ale buď není, nebo jsme si ho nevšimli). Tímto směrem to ke skále bylo opravdu jen „wenige minuten“ (maximálně 5 ). Zprvu jsme si mysleli, že ta malá skalka, ke které jsme došli, nemůže být to, co jsme hledali. Když jsme ale viděli hustě osazené borháky, pochopili jsme, že jsme na místě.

Bavorský les

Německá část Šumavy nabízí na rozdíl od té české poměrně bohaté možnosti skalního lezení. Známý Kaitersberg není určitě třeba představovat. Z oblastí v Bavorském lese je tento krásný skalnatý hřeben, familiérně označovaný jako „Kaiter“, určitě tou nejvýznamnější. Kromě něj ale nedaleko našich hranic najdete spoustu dalších, méně rozsáhlých lezeckých terénů, o kterých se v Čechách moc neví. Pravdou je, že většina těchto skalek je spíše lokálního významu. Některé by se dokonce daly označit i jako bezvýznamné kvaky schované kdesi hluboko v lese. Pokud vás ale baví objevovat nové oblasti a nepotkávat davy lezců, určitě si zde přijdete na své. Průvodce „Ostbayern“ od Christiana Hartla nabízí takových možností k objevování nových skalek poměrně hodně.

Na otestování materiálu skvěle posloužila krásná spárka Vorwärts Rabadoi za pohodových 5+. Dále jsme na přední straně skály otestovali těžší Kanapee Südwand za 8. Cesta je to moc pěkná. Začíná asi tak šesti metry lehkého čtyřkového lezení. Po nich následuje klíčové místo, bouldřík za neberoucí hranu. Boulder je to zajímavý, ale shodli jsme se, že cesta bude asi o něco lehčí než psaných 8. Těžko ale hodnotit, je to o jednom kroku. Lenka s Lloydem si zatím vylezli cesty Hudalauda a Hauruck Lugg. Obě v obtížnosti 6-.

Pak už jsme se vrhli na zkoušení zdejší nejtěžší cesty Bavarian Balance za 9. Nejdřív to vypadalo dost nereálně, ale po vymyšlení se ukázalo, že to půjde. Klíčové místo je nad druhým jištěním. Je to výživný, asi pětikrokový boulder za neberoucí chyty. Je potřeba mít sílu a taky ten v názvu zmiňovaný balanc. V nadějném pokusu jsem ale rovnováhu jaksi ztratil a skončil bezmocně ve visu hlavou dolů. Pád to byl docela efektní.

Od dalšího pokusování jsme si šli na chvíli odpočinout na druhou stranu. Tady jsme si s Honzou dali cesty Bergpower, Do spuit de Musi a cestu s podivnou zkratkou WKBSG-Route. Všechny byly až na všudypřítomný mech moc pěkné. Pak jsem ještě vyrazil na cestu s lákavým názvem Baum im Rücken. Byla psaná za 6+. Ukázalo se, že tahle cesta je docela oříšek. Nějak jsem se nemohl dostat přes první dvě jištění. Na mechovaté hladké plotně se mi to prostě pořád nedařilo ustát. Dvakrát jsem dokonce skončil zády opřený o strom, který u cesty opravdu stojí. Druhý úsek cesty už je lehčí. Je to zajímavé lezení po krásné ostré hraně.

Weisser Fels

Weisser Fels

Skála je vysoká asi 10 až 12 metrů a je na ní neuvěřitelných (vzhledem k velikosti) 21 cest. Do tohoto počtu je ale započítáno několik variant a kombinací. Všechny cesty jsou výborně odjištěné borháky a jsou zakončené kroužkem. Materiál je příjemná žula, která má výborné tření, ale není nějak přehnaně hrubá. Lezení se dá rozdělit do dvou sektorů (přední a zadní strana). Každá strana nabízí cesty odlišného charakteru. Přední strana je kolmá až mírně převislá. Jsou zde boulderové cesty od 5 do 9. Využijete tady hlavně sílu. Zadní strana je něco úplně jiného. Technické ladičky v položené stěnce většinou zakončené zajímavou spárkou. Bohužel je celá tahle strana plná mechu, takže je docela těžké věřit nohám. Cesty jsou v obtížnostech od 4+ do 8- a jsou (až na ten mech) velmi pěkné. Vystačíte si tady s třicetimetrovým lanem a šesti expreskami.

Vrátili jsme se na přední stranu a dali další pokusy do rozlezené Bavarian Balance. Honzovi se po boji přelez konečně podařil. Já jsem to zkusil ještě asi třikrát, ale pokus od pokusu to bylo horší, takže jsem to radši vzdal. Aspoň bude důvod se sem ještě někdy podívat.

Jägerkreuz

Honza si na dolezení střihnul krátkou boulderovou cestu I bi o. V překladu to prý znamená „mir geht es gut“. Šlo mu to opravdu docela dobře. My ostatní už jsme radši šetřili prolezená bříška.

Ač je Weisser Fels malinká oblast, výlet na ni určitě stojí zato. Užijí si to tady především romantici, kteří ocení samotu a krásnou šumavskou přírodu kolem. Výkonnostní lezci, kteří honí čísla, sem asi nepojedou. Lezení je tady tak na jeden den. Většina cest, které jsme lezli byla opravdu pěkná a něčím specifická. Nahoře na skále je umístěn malý křížek se zajímavým sloganem:

Auf den Bergen wohnt die Freiheit, und im Tal da wohnt der Neid.
Na horách je svoboda, v údolí, tam vládne závist.

Něco na tom je ...


♦ ♦ ♦

Přístup

Z Plzně je to do Miltachu asi 100 km. Nejjednodušší je jet přes Folmavu. Odtud po B20 směrem na Cham. Těsně před Chamem odbočit na silnici B85 směrem na Regen a Viechtach. Po ní až k odbočce na Miltach. V Miltachu u radnice se dejte doleva směrem k nádraží. Těsně za mostem přes řeku Regen je odbočka doprava k osadě Riesel. Po přejetí kolejí pokračujte asi kilometr rovně. Podél cesty už jsou vidět ukazatele na Weisser Fels a Jägerkreuz . Auto je možné nechat u lesní cesty, která směřuje šikmo doleva od silnice.

Odtud je to ke skále necelých 20 minut. Po značení M2 dojdete k vyhlídce s křížem Jägerkreuz. Odtud za nějakých 5 minut po značené cestě M2/M3 dojdete ke skále.

Doporučené cesty

Průvodce

Ostbayern, Christian Hartl, 2008


Komentáře

blog comments powered by Disqus
Napište nám
| | [email protected]
Novinky  

21.2.2020 Deštivá Havaj

7.2.2020 Silvestr v Las Vegas

5.2.2020 Víkend v Los Angeles

16.1.2020 Cancún - Mexiko

20.12.2019 Machu Picchu

19.12.2019 Yungay a Laguna 69

10.12.2019 Cusco a Posvátné údolí

Reklama
Kurz instruktora lezení

Kurz pro budoucí instruktory lezení na umělých stěnách

© Las Cumbres (2005 — 2020)