Kotýz
Autor: Lukáš Hrabec
Fotografie: Lukáš Hrabec
Štítky: 2011 | Kotýz
Jednoho dne jsme se s Jirkou rozhodli, že pojedeme prozkoumat pro nás novou lokalitu na lezení - Kotýz. Jirka o této lokalitě něco věděl, ale protože zde zákaz lezení od začátku března do konce června neměl žádné podrobnější informace.
Na křižovatce v Havlíčkově mlýnu jsme nechali auto u brány, před kterou je na sloupu zákaz vjezdu. Načež nám řekl místní občan, ať si přeparkujeme auto pod značku, že tu prý obcházejí policajti a dávají botičky. Takže => POZOR NA PARKOVÁNÍ!!! Cesta ke skalám nám zabrala přibližně 15 minut. Jde se po lesní asfaltové silnici asi 500 metrů a potom strmým suťoviskem do kopce ke skalám přibližně dalších 250 metrů (od parkoviště je vidět západní stěna skal, na kterých se neleze).
Skály na první pohled slibují skvělé lezení – jsou vysoké, majestátní a z dálky vypadá materiál (vápenec) slibně. Realita je bohužel jiná. Nalézáme do první cesty, kterou podle starého průvodce odhadujeme na 5+. Nové sportovní jištění slibuje bezpečnost. Ovšem padající a drolící kamení za prvolezcem Jirkou už tak slibné není. Manévruji při jištění mezi padající sutí. U druhého jištění Jirka padá z důvodu vytržení chytu i dvou stupů. Nakonec dolezl, i když kamení padat nepřestalo. Já si to dávám taky, zhruba ve třetí čtvrtině stěnky se pověsím na madlo, které vypadá slibně a je omágované. Náhle se celé utrhne a já vesele letím směrem k zemi a cestou chutnám místní prach s hlínou. Musím uznat, že mi nechutnala. S větší opatrností cestu dolézám. Po mém slanění Jirka zjišťuje, že jeden z kamenů dopadl na jeho krosnu, načež vevnitř vidí rozmašírovanou okurku hned vedle mobilu… Jaké to měl ale štěstí, že se mu v batohu udělal okurkový salát a ne skladiště rozbité elektroniky. KROSNY DÁVAT DÁLE OD CESTY, KDE LEZETE!!!
Druhá cesta o kousek dál je zase odhadem 5 nebo 6. I když si nejsme jisti, není zanesena v podobě plánku v průvodci. Je podobná té první. Pořád padá spousta kamení a při Jirkově slaňování přeskočí lano, uvolní pár kamínků, které ho následně bombardují. Jeden větší bugr se úspěšně pokusil jeho helmu tvarově vylepšit => BEZ HELMY SEM URČITĚ NEJEZDĚTE!!!
Další cesta mě zaujme od pohledu, a jsem rozhodnut do ní nalézt, protože to konečně nevypadá tak lámavě jako dvě předchozí. Cesta vypadá od půlky bez chytů, ale přesto do ní nalézám. Jirka si najednou všímá názvu BÍLÉ TICHO. Koukáme do průvodce a je to za 8. No potěš. Když už jsem navázaný, tak to přece zkusím … Cesta nádherná, do tří čtvrtin je to za 7, možná 7+ … pěkné, vyrovnané lezení. Pak následuje boulder, který jsem byl bohužel nucen přelézt pomocí kruhu. Každopádně krásná nelámavá cesta, až po ten boulder, pod kterým lze slanit za kruh … Poté Jirka nalezl do další cesty za 6, ze které nic nespadlo, ale každou chvilku se bál, kdy mu nějaký šutřík přistane v obličeji, protože cesta byla v mírném převisu. Nakonec jsme lezli přeci jen hezkou 6+ (pravděpodobně Rondo), kde jsou zajímavé oblé nelámavé chyty proložené spárami (2 horizontální a 1 krátká vertikální) – cesta je hodně vpravo, za výběžkem … Na skále je velký černý roh, kolem kterého jsou nedobře odjištěné převislé 7 a 8 a také jedna 9-. Naše cesta je hned vpravo od 9-, což je napsané na skále. Tuto cestu ohodnotil Jirka jako velmi pěknou a přirovnal jí k cestě v Arcu.
Zhodnocení: většina cest má obtížnost mezi 5 a 6 a jsou i slušně odjištěné; cesty jsou hrozně lámavé až na tři, které jsme našli. Jejich délka se pohybuje mezi 25 až 35 metry. V cestě bývá kolem 7 až 11 nýtů, ze kterých se dá kdykoliv slanit. Na rozdíl od Jirky, mne osobně tam už nikdo nedostane :-)
Mapa + průvodce na lezci: http://www.lezec.cz/pruvodcx.php?key=2153
Pozn: stačilo by, aby lokalita byla více navštěvovaná, provedla se lehká údržba cest ve smyslu bezpečného odlámání kamínků a bylo by na světě neoklouzané Srbsko.
