Northlandem zpět do Aucklandu a do Čech

Pokračujeme na jih směrem k Aucklandu po východním pobřeží Northlandu. Dostáváme se do Bay of Islands, které charakterizuje čistá voda a spousty ostrůvků. Přespáváme v krásných přímořských DOC kempech. Doporučuji kemp v Matai Bay. V Paihii si půjčujeme mořský kajak a vyrážíme přes otevřené moře do ústí řeky. Za půl hodiny bychom měli dopádlovat k vodopádům. Místo toho půl hodiny vplouváme do stále užších meandrů řeky Waitangi. Když už se musíme i shýbat pod větve mangrove, abychom vůbec propluli, tak uznáváme, že jsme zabloudili. Zdá se, že jsme měli jet jinudy hned na začátku ústí řeky, ale oba jsme si mysleli, že popis cesty poslouchá ten druhý. Asi půlmetrové vlny po cestě zpět nás lechtají v břiše, hlavně když nás vezmou z boku.

Asi 100 m plavby trajektem z Opuy nás přibližuje k malebnému městečku Russell s množstvím historických budov. Tady se taky sápeme na kopec nad městem. Jinak nám Russell přijde celkem nudný. Další zastávka je vesnice Kawakawa, kde 27 let žil rakouský architekt Friedensreich Hundertwasser vlastním jménem Friedrich Stowasser. Díky němu má Kawakawa proslulé veřejné toalety a další budovy s jeho typickým rukopisem vlnitých linií a keramických mozaik.

Míříme do Tutukaky za surfováním a potápěním. V Sandy Bay je zrovna škola surfování. Půjčuju si měkké prkno (na povrchu je z molitanu) a jdu surfovat. S instruktorem jsem se domluvil, že prkno přivezu do Tutukaky a nechám ho v nějaké restauraci. Zdejší vlny se mi zdají poněkud větší. Taky je problém nějakou chytit a nenechat se hned semlít. Po dvou hodinách mám dost. Kolem je pár dalších surfařů. V Tukukace se ubytováváme v kempu na okraji města a vracíme prkno. Najednou si uvědomuju, že jsem nechal neoprén v Sandy Bay na větvi stromu. Když tam přijedeme, je už tma a neoprén nikde. Potápění vynecháváme, je moc drahé, nějakých $300.

Zastavujeme krátce před hlavním městem Northlandu Whangarei, podívat se na stejnojmenné vodopády. Podstatně zajímavější a lákavější je jeskynní komplex Abbey Caves pár kilometrů za městem. Janička se nechce namočit, a tak vyrážím do útrob temného světa sám. Některá jeskynní jezírka se mi daří oblézt, v jiných se trochu namočím. Cesta se větví a já doufám, že trefím zpět. Zastavuji u velkého podzemního jezera, kterým se brodit nechci. Při zhasnuté čelovce vypadá strop jak hvězdnaté nebe, tolik je tu svítících červů. Další dvě jeskyně už nejsou tak rozlehlé, vracíme se zpátky k autu zaparkovanému u silnice.

Potápění si vynahrazujeme u ostrova Goat Island. V blízké půjčovně si půjčujeme šnorchlovací výbavu a připojujeme se k desítkám dalších potápěčů. Voda je v neoprénu docela teplá, viditelnost alespoň 20 metrů. V této přírodní rezervaci jsou ryby na člověka zvyklé a dokonce samy připlouvají v naději, že dostanou něco k jídlu. Odolávám nutkání sáhnout na půlmetrového snappera, kteří se tu pohybují v hejnech. Jeden potápěč je kdysi krmil párkem a napadlo ho dát si ho do pusy, snapper mu odtamtud párek opravdu vzal, ale včetně celého spodního rtu. Moje prsty mi připomínají párky, a tak je radši k velkým rybám nenatahuji. Dáváme si taky projížďku lodí s proskleným dnem kolem ostrova, průvodce ví, kde se zdržují hejna ryb a děti nadšeně výskají.

Do Aucklandu je to už kousek. Kemp na severu města je skoro plný, majitel nám dává radu a doporučení kam zajet kvůli opravě auta. Ráno se tam vydáváme. Mechanik nám dělá cenovou nabídku opravy (výměna blatníku a přelakování), asi $400. S posledním vyřešeným problémem jedeme auto vrátit. Ještě ho musíme vyluxovat a umýt. To se nečekaně ukazuje jako celkem zásadní problém a nalezení benzínky s vysavačem zabírá asi hodinu. Bez menšího bloudění se to samozřejmě neobejde. Ale nakonec auto vracíme, Ind nás chválí, kdybychom to nechali na něm, tak by oprava byla podstatně dražší ...

Z půjčovny nás vezou na letiště a my si hledáme prostor na usušení mokrého stanu a přebalení neuvěřitelného množství věcí. Spoustu věcí vyhazujeme a nakonec se do 20kg váhy dostáváme. Kolem čtvrté odpoledne dosedáme v korejském Incheonu a jedeme do parádního hotelu, další letadlo nám letí zítra, příjemná zastávka.

A to už je opravdu vše.

Surfování

Doma v Čechách

Jelikož jsme si pobyt prodloužili asi o měsíc, tak jsme mohli požádat o vrácení zdravotního pojištění, které jsme si tu povinně platili (tato povinnost odpadá až po půl roce v cizině). U ZPMVCR(211) to proběhlo bezproblémově, dodal jsem podklady, že jsem byl pryč, že jsem si platil vlastní cestovní pojištění a vrátili mi oněch 1080 Kč/měsíc. U VOZP (Vojenská zdravotní pojišťovna ČR (201)) pobočka Plzeň to už tak hladké nebylo. Tamní úřednice tohoto úkonu prostě nebyly schopny s odvoláními na jakousi Evropskou legislativu, kterou měly očividně skvěle zmáknutou.