Jeskyně a vápencové divy v okolí Karamey
Autor: Vladimír Linhart
Fotografie: Vladimír Linhart | Jana Hábrová
Štítky: 2011 | Greymouth | Karamea | Nový Zéland
První zastávku v našem postupu na sever děláme v malém hornickém městečku Ross, kde se stále těží zlato. Největší rozkvět město zažilo kolem roku 1900. Procházíme si naučnou stezku, kde je možné zkusit i rýžovat zlato za $5. Stezka je celkem zábavná a za tu krátkou pauzu stojí.
Následuje Hokitika, pobřežní město plné prodejen zelených jadeitů a jejich obráběčů. Je zde i hezká knihovna s internetem zadarmo. Místní pláž je plná zajímavých výtvorů, k surfování či koupání ale moře neláká. V jednom krámku slyšíme moravské lidovky, prodejce je fanoušek této zpěvačky - emigrantky z Čech.
Moc se nezdržujeme a pokračujeme do největšího města na západním pobřeží - Greymouth. Žije zde celých 14 000 obyvatel! Až na možnost normálního nákupu jídla je tu snad jen jedna atrakce zajímavá pro našince. Menší pivovar Monteith's. Prohlídka stojí asi $18. Jsme jediní, přesto je paní průvodkyně velice profesionální. Provádí nás skutečnou výrobou, bohužel se zrovna nepracuje. Nakonec následuje ochutnávka, opět musíme konstatovat, že typ Pilsner chutná zcela jinak než naše Plzeň. Hodně nám chutnají místní cidery z jablek a hrušek. Odcházíme kolem druhé hodiny a trochu se mi točí hlava.
Nocujeme na odpočívadle u pobřeží, moc se to nesmí, ale riskujeme to. Ráno přijíždíme k proslulým skalním útvarům Pancake Rocks (Palačinkové skály) v Punakaiki. Vápencové skály vyrůstající z moře vypadají jako na sebe naskládané palačinky. Moře pod nimi duní a zem se chvěje. Za příhodných podmínek vystřikují velké gejzíry. Podél skal vede upravená turistická trasa. Čekání na příliv si zkracujeme návštěvou místních jeskyní. Pozorování svítících červíků je naše oblíbená kratochvíle. Další pěkná stezka je hned kousek za palačinkama, vede k moři s krásnou pláží.
Následuje velké město Westport s 5000 obyvateli. Jdeme do knihovny a regály divně vrzají. Po chvíli vypadne internet. Vrzání způsobilo slabé zemětřesení. Naše první. Paní knihovnice se ptá, zda jsme to cítili. Bylo tak slabé, že lidé venku ho pravděpodobně vůbec nezaregistrovali. Po chvíli se dozvídáme, že to bylo ono ničivé zemětřesení v Christchurchi, který je teď od nás asi 200 km na druhé straně ostrova. Internet a spousta dalších věcí jsou vedené přes Christchurch, kde bylo vše zničeno. Tam mělo zemětřesení asi 6,5 stupně, ale bylo mnohem ničivější než loňské.
Z Westportu míříme na 100 km dlouhou slepou silnici vedoucí do městečka Karamea. Sem nás láká popis nádherných vápencových útvarů a jeskyní Honeycomb a deštného lesa. Přespáváme opět kousíček od moře na příjezdové cestě k pláži. Projíždíme Karameou a po pár kilometrech sjíždíme z asfaltky na šterkovku. Značka zákazu vjezdu karavanů a aut z půjčovny nás trošku děsí, ale nenecháme se jen tak zastrašit. Náš vůz je spolehlivý. Přibližně kopírujeme tok řeky Oparara po staré dřevorubecké cestě. Našemu vozu se velmi prudká stoupání, nerovnosti a prach vůbec nelíbí. Přesto těch nekonečných 15 km dáváme. Na konci je parkoviště a DOC odpočívadlo se záchody.
Vydáváme se k obřímu skalnímu oblouku Oparara Arch a Moria Gate Arch. Cesta vede podél jako čaj zbarvené řeky. Pokračujeme k dalším místním atrakcím. Jeskyně Crazy Paving má zajímavou hliněnou podlahu. V jeskyni Box Canyon pozorujeme jeskynní pavouky a jejich vajíčka u stropu. Ani svítící červi nechybí. I přes dříve intenzivní těžbu dřeva je místní les velmi hustý, pravda staré a velké stromy chybí. Zajížďka za to stála. Zpátky u moře si dáváme koupání v ústí řeky a opalování, sandfly kupodivu moc nekoušou.
Kousek od nás je ještě jeden tříhodinový trek, při kterém se prolézá třemi jeskyněmi, neodolatelné, vyrážíme tam. Je to docela dlouhé (hodina přístup) a Janičce se moc do temnoty nechce. Nechává mě tedy prozkoumat ty dvě neprůchozí jeskyně samotného. Jedna je bohužel nepřístupná, ledaže bych brodil po pás. Díky menšímu počtu turistů jsou krápníky a další útvary krásně zachovalé. Už je pozdě a Janička chce pryč, a tak jde první. Náhle stezka končí, marně bloudíme po lese, stopy končí. Vracíme se asi 100 m a vidíme, že jsme minuli naši cestu (vedla doprava) a šli rovně... Parádní průzkum jeskyní zhruba na čtyři hodiny.
Chtěli jsme se rovnou vrátit zpět do Westportu, ale plán nám trochu kazí skoro prázdná nádrž. Na štěrkové cestě to žralo nějak hodně. Jediná benzínka je v Karamei a pak až ve Westportu. Benzínová pumpa je ale už zavřená, a tak přespáváme na stejném místě jak předtím a ráno tankujeme. Z Westportu valíme na sever po silnici číslo 6. Chceme jet do parku Abela Tasmana...
