Jak jsme rybařili
Autor: Vladimír Linhart
Fotografie: Vladimír Linhart | Jana Hábrová
Štítky: 2010 | Maketu | Nový Zéland
První neúspěšné pokusy s chytáním ryb jsme už měli za sebou v Tauranze, ještě před naším zakotvením ve vnitrozemské Rotorui. To jsme ale používali jen takovou lepší pytlačku, očividně naprosto nedostatečnou výbavu! Tentokrát jsme se vybavili dvěma pruty zapůjčenými od našeho domácího Graema. Pro zvýšení šancí na úlovek jsme každý prut vybavili dvěma háčky, tak se to tady dělá; i tak se mi to zdálo málo.
Počasí stejně na žádné povalování na pláži či delší výlety nebylo, a tak jsme vyrazili jen do 50 km vzdáleného Maketu, který je od Rotorui asi nejblíže k moři. Cestou nás provázely menší přeháňky, ale v Maketu už skoro nepršelo. Ani jsem nemohl uvěřit, že jsme ve městě - krávy a koně byli i v centru, které se rozkládalo kolem malého kruháče. Zašli jsme do místního obchůdku pro návnadu. Koupili jsme malé (asi 10 cm) zmražené olihně v kilovém balení za 7$. Poptali jsme se, kde nejlépe rybařit a milá paní prodavačka nám doporučila nedaleké ústí řeky Kaituna, kde je i molo, ze kterého se rybaří.
Po menším bloudění spletí malých silniček jsme s pomocí GPS ústí řeky našli. Molo bylo bohužel plně obsazené a břeh řeky také. Celkem dvacet rybářů. Připadal jsem si trochu nesvůj, moje pruty vypadaly jako dětské hračky (1,5m a 2m) proti jejich čtyřmetrovým hovadům. Nicméně jsem věřil v úspěch. Uchýlili jsme se tedy na pláž, kde se také rybařilo.
Ulomil jsem kus návnady a když po chvíli roztála, tak jsem ji nakrájel a napíchl na háčky. Oliheň krásně drží a je poměrně tuhá, ne jako škeble pipi, kterou sice ryby rády, ale na háčku skoro nedrží. Zásadní problém představoval odliv, který právě začal, aby pak vrcholil ve 3h. Ukázalo se, že při trochu silnějším proudu je potřeba větší olůvko, přidělal jsem tedy na jeden prut dvě a na druhý jedno pořádné. Stejně jsem nebyl s měkkými a krátkými pruty schopen nahodit dostatečně daleko, což předpokládám bude někde před zlomem vln. Ten byl ale tak 40m daleko a nepomohlo ani když jsem si řádný kus do moře před nahozením popošel. Dokonce jsem o jedno olůvko při mocném nahození přišel, Janička raději navázala další. Pak se posadila na karimatku a později do křesílka, aby držela pruty a četla si. U ostatních rybářů jsem také žádné úlovky nepozoroval, zato jsem si všiml, že všichni odjeli. Přesunuli jsme se na molo. Odtud se lépe nahazovalo a byl i lepší výhled. Kolem čtvrté jsme se také sbalili. Došlo k tomu po krátkém rozhovoru s jediným místním rybářem, který vydržel. Z jeho nesrozumitelné změti samohlásek a souhlásek jsem pochopil, že asi nic chytit neplánoval. Odliv je špatný čas na rybaření.
Ještě jsme se porozhlédli kolem, podívali se na další pláže, prošli se a ulovili alespoň nějaké fotky. Cestou zpět nás provázela průtrž mračen a smrad z celého balení olihní. Použili jsme jen jednu. Na rybolov jsem zatím nezanevřel, větší prut a lepší podmínky budou určitě zárukou úlovku. Ostatně Graem má na lodi i radar, aby přesně viděl, kde a v jaké hloubce ryby jsou!
