O mezikulturní komunikaci
Článek by se také mohl jmenovat - aneb znalost jazyka vždycky nestačí.
Turista samostatně cestující po latinské Americe se bez alespoň základní znalosti španělštiny neobejde. Čím víc jí umí, tím klesá pravděpodobnost, že ho někdo natáhne, odere, zkrátka, že za svůj pobyt zaplatí víc, než je zdrávo. Ale ve finále vždycky zaplatí víc než domorodci, i kdyby uměl španělsky jakkoliv dobře. A to jenom proto, že je bílý a že, jak jsme se dozvěděli od jednoho taxíkáře, který pro nás požadoval desetkrát víc než po domorodcích, bere víc než oni.
Pomineme-li finanční stránku, někdy vznikají zábavné dialogy a situace, i když obě strany mluví stejnou řečí. Třeba takové:
Na Panamericaně poblíž Pisca
- Jezdí nějaké autobusy do Huarazu?
- Ne, do Limy a do Icy.
(Vedle visí mapa Peru s vyobrazenými městy, včetně Huarazu.) - Potřebujeme jet do Huarazu. Je třeba v Limě přesedat?
- Autobusy nejezdí do Huarazu.
(Aha, umí prodávat jízdenky jenom na jednu stranu do Limy a na druhou do Icy, co je dál ji nezajímá. Tak jinak.) - Jaká společnost jezdí z Limy do Huarazu?
- Nevím.
(Cruz del Sur tam musí jezdit, podíváme se radši na internet. Ale kde nás tihle v Limě vyloží?) - Kam přijedou vaše autobusy v Limě?
- Autobusy nejezdí do Huarazu.
- Na které nádraží v Limě jezdí vaše autobusy?
(ticho) - Můžete mi napsat adresu?
(Strkám jí papírek a tužku. Po chvíli váhání cosi napsala. Teď se ještě musíme podívat na mapu, kde zhruba to je...)
V cukrárně v Nasce
Radostně se hrneme k pultu s ovocem, že si dáme čerstvý džus. Za pultem dva asi patnáctiletí kluci se zájmem sledují televizi.
- Dva džusy - papája s mlékem.
- Nemáme mléko.
(A co je potom v těch krabičkách za vitrínou?) - Tak papáju s mrkví.
- Nemáme.
- Tohle je papája a tohle mrkev.
(Copak tomu klukovi musím ukazovat, co je co nebo ho tolik otravujeme?) - Hm.
(Jdeme si sednout a čekáme. Kluk leští mixér a další nádobí - aha, už jde dělat džus - a pak ho sklidí. Mezitím přijde stařík, něco si objedná a kluk mu namíchá tekutinu odpudivé barvy. A my pořád nic. Nevypadá, že by nám něco hodlal přinést, ale že by nás tu jen tak nechal sedět a nic neřekl? Ztrácím trpělivost.) - Připravuješ nám ty džusy?
- Ne.
- Proč ne?
- Neumím.
(Aha, mixované džusy asi umí jenom maminka a ta tu není. Ale pomerančový, který se vymačká na odšťavňovači, by snad zvládnout mohl.) - A pomerančový umíš?
- Ano.
- Tak dva a dva kousky bábovky.
(Kluk nám přinese bábovku - to zvládl bez problémů - a jde mačkat pomeranče. On je neoloupal?! Na ulici je přece vždycky loupou. Po zelených slupkách už vymačkaných pomerančů stéká šťáva. A po chvilce nám na stole přistanou dvě skleničky poněkud nahořklého obsahu.)
