Aragac – jižní vrchol (3890m)

Uzavřeli jsme první den jednání v Jerevanu, další nás čekají zítra odpoledne ve dvě hodiny. V poklusu nakupujeme jídlo v supermarketu Moskvička. V autopůjčovně Hertz vyzvedáváme zamluvenou zánovně vyhlížející Ladu Nivu. Společně s Milanem máme jen pár hodin na uskutečnění smělého plánu. Vystoupit na nejvyšší arménskou horu Aragac (4090m) …

♦ ♦ ♦

Pauzu mezi jednáními trávíme každý po svém. Někdo jede za město obdivovat prastaré kláštery, jiný se prochází ulicemi Jerevanu … a my jedeme do hor. Porozhlédli jsme se po internetu a ukázalo se, že nejvyšší arménská hora leží pouhých 60 kilometrů autem z centra hlavního města. Počasí, i přes blížící se zimu, stabilní a slunečné. Jen trocha větru.

Pohled na Aragac z jihu ze silnice směřující k jezeru Kari, Arménie

Milan ze sedadla spolujezdce pozorně sleduje názvy ulic. Kontroluje popsaný kousek papíru v jedné ruce a kreslenou turistickou mapu města ve druhé. Nezbytnou podmínkou úspěchu je vymotat se z Jerevanu. S koncem pracovní doby se ulice města zaplnily. Jedeme pomalu. Stojíme snad na každém semaforu. Výhodou jsou názvy ulic psané latinkou. Vždy pod arménským nápisem, kterému nejsme ani při maximálním úsilí s to porozumět, je nápis psaný písmeny, která rozpoznáme. Co bude za hranicemi města? Netušíme!

Lada Niva pěkně přede. Prvně řídím džíp a hned takovou klasiku. Jsme venku z města na dálnici směr Aštarak. A naše obavy se vyplnily. Nápisy pouze v arménštině a ani ty nejsou na všech sjezdech z dálnice. Jedeme na pocit. Jediná mapa Arménie, kterou máme, je turistická verze o rozměru A4 s pěkně vyobrazenými památkami.

Před námi se vypíná mohutný Aragac. Směr máme dobrý.

„Milane, nemáš dojem, že bysme už měli sjet z dálnice?“
„V klidu. Jeď dál. Mapa napovídá, že musíme ještě kus na západ.“
„Ty vole, co ti může napovídat tahle mapa?“

Sjíždíme na druhém sjezdu za městem Aštarak. Nikde ani jediný ukazatel a náš kopec spíše tušíme, než že bychom si vychutnávali výhled na jeho zasněžené vrcholky. Musíme projet obcí Byurakan. Jediný ověřitelný bod na cestě k jezeru Kari (Kari Lič).

„Už je to trochu divný, nemyslíš? Jsme deset kiláků za dálnicí a nic.“

V zápětí dojíždíme autobus a za zatáčkou se vynořuje budova observatoře. Jsme v Byurakanu. Uff. Městečkem projíždíme krokem, abychom nesrazili nějakou krávu vykračující si prostředkem silnice. Slovo spěch tady pozbylo svého významu. Slunce se blíží k horizontu. Pro jistotu se ptáme kolemjdoucích a ujišťujeme se, že máme správný směr.

Serpentinami a mezi výmoly kličkujeme vzhůru. Jezero Kari je přes 3000 metrů vysoko. Prudce brzdíme. Přes cestu stojí dvě auta. Posádka naleštěného černého Mercedesu si něco vysvětluje s posádkou naleštěného SUV. Nechceme se jim do toho plést. Naštěstí o nás nejeví ani nejmenší zájem. Odstavují auta z cesty a my můžeme pokračovat.

Svítání na hraně kráteru sopky Aragac. V pozadí Ararat (5137m) a dole jezero Kari, Arménie

Před šestou hodinou večer parkujeme na zasněžené a zledovatělé ploše parkoviště u jezera Kari (3190m). Krátce konzultujeme možnost přespání v horském hotelu s restaurací. Cena 15000 AMD (arménský dram; 1 euro=500 dramů) za jednu noc pro dva nám přijde vysoká. Zajdeme na čaj a uvidíme, jestli trochu nesrazí. Slunce se schovalo za obzor a na krátké procházce se shodujeme, že noc zkusíme zvládnout v autě. Nabídka 10000 AMD nás proto už neoslovuje. Vychutnáváme si alespoň čaj a vyhlášený arménský koňak.

Noc na sklopené přední sedačce je krušná. Zima jako prase! Kontrolní panel auta ukazuje jeden stupeň nad nulou. Nemáme nic než pár kousků oblečení. Žádná přikrývka nebo spacák. Tahle noc bude hodně dlouhá …

♦ ♦ ♦

Ještě ani nezazvonil budík, ale už to nemůžu vydržet. Musím vstát a rozhýbat se. Autem cloumá nárazový vítr. Nahrubo do sebe soukáme kousky sýra, chleba a zbytky klobásy z večerního „hodování“. Za tmy v šest hodin ráno opouštíme bezpečí vozu.

Aragac 4090m (v angličtině Mount Aragats) je nejvyšší horou Arménie. Z centra Jerevanu je vzdálen vzdušnou čarou pouhých 40 kilometrů. Tento spící stratovulkán se rozkládá na ploše 200 km² a z jeho přibližně 350 metrů hlubokého kráteru se zvedají čtyři vrcholy:

severní - 4090m,
západní - 3995m,
východní - 3910m,
jižní - 3890m.

Pohled severním směrem z jižního vrcholu Aragac (3890m) na zbývající tři vrcholy, Arménie

Dosažení jižního vrcholu Aragac je nenáročnou procházkou, kterou turisté podnikají často během letních měsíců. Nicméně počasí se může rychle měnit i během horkého léta. Od jezera Kari (3190m) je možné zvolit vlastní výstupovou trasu, neboť vrchol je dobře viditelný. Výstup trvá asi tři a půl hodiny.

Na severní vrchol chodí turisté o poznání méně. Přestože k jeho zdolání nepotřebujete žádné horolezecké vybavení, chce to přinejmenším dobré orientační schopnosti. Stoupání začíná v obci jménem Aragac (1900m). Zdatní jedinci mohou zvládnout výstup i sestup během jednoho dne. Jedná se však o cestu velmi dlouhou s vysokým převýšením. Obvykle se vyráží na dva dny. Další možností je výstup od jezera Kari přes západní vrchol. Jedná se prakticky o přechod přes všechny vrcholy a tomu odpovídá i náročnost podniku. Trasu sestupu ze západního a výstupu na severní vrchol jsme měli možnost vidět z jižního vrcholu a nemůžu vyloučit, že nebude potřeba nějaké horolezecké vybavení.

Naše výstupová a sestupová trasa na jižní vrchol sopky Aragac (3890m) od jezera Kari, Arménie

Vhodné období pro výstup na skialpech je po celou zimu, zejména pak v období prosinec až únor, kdy je nejstabilnější počasí, které je ale velmi chladné. Teplejší období vhodné pro pěší turistiku je od dubna a vrcholí od července do září. Sníh pokrývá vrcholové partie po většinu roku.

Na okraj je potřeba poznamenat, že Arménie je velmi hornatou a krásnou zemí. Většina jejího území se nachází na Arménské náhorní plošině - 87% země leží mezi 1000 a 3000 metry. Regiony mezi 2000 a 3000 metry tvoří 12,6% z rozlohy země.

Během výstupu se řídím jen pocitem a ze zkušenosti se snažím volit optimální cestu. Chvílemi se boříme do přemrzlého sněhu. Milan zpomaluje. Po necelé hodině chůze spolu s prvními paprsky slunce nahlížíme přes hranu kráteru. Bez vybavení se mi nechce klesat prudkým svahem dovnitř kráteru vyhaslé sopky. Zůstáváme na obvodové hraně a začínáme traverzovat směrem k jižnímu vrcholu. Když najdu lepší cestu do kráteru, tak sestoupíme a půjdeme přímou cestou k hlavnímu severnímu vrcholu, který je na opačné straně kaldery.

Po dalších dvou hodinách chůze nejsme pořád na dosah žádného ze čtyř vrcholů Aragacu. Několikrát kontroluji schůdnost terénu uvnitř kráteru a nelíbí se mi to. Do toho nemůžu Milana vzít, je ve vysokých horách poprvé. Navíc už pociťuje první příznaky nadmořské výšky. Bolí ho hlava. Dáváme si čokoládovou tyčinku a trochu koly. Pronáším nějaké motivační řečičky. Pokračujeme.

Kříž na jižním vrcholu Aragac (3890m), Arménie

V devět hodin stojíme v sedle pod jižním vrcholem. Pohled na hodinky mne nutí smířit se s faktem, že dnes již hlavní severní vrchol nedosáhneme, ani kdybychom se naučili létat. Fouká silný protivítr. Teplota výrazně pod nulou. Jižní vrchol není vidět, ale tuším, že už nemůže být daleko. Co se to děje? Nějak špatně vidím na jedno oko! Vypadl mi šroubek a tím pádem i sklo. Dioptrické brýle jsou rázem k ničemu. Všechno špatné je k něčemu dobré. Milan, který rezignovaně sedí na kameni a nehodlá již pokračovat, chápe, že nechat slepce, aby pokračoval sám, by nebylo pěkné. Přemáhá se z posledních sil. Prošlapávám stopu a za chvíli, i bez dioptrických skel, vidím blýskající se kříž na jižním vrcholu Aragacu (3890m).

Obdivně hledíme na majestátní Ararat (5137m), který jsme měli celou dobu v zádech, a tři další vrcholy rozložité hory Aragac. V silném větru zůstáváme na vrcholu jen necelou půlhodinu. Potřebujeme časovou rezervu na cestu do Jerevanu a vrácení auta. Cesta dolů ubíhá rychle. Lada stojí na svém místě. Je mi líto, že si už nezařídím. Bez brýlí bych byl nebezpečnější než místní mafiáni. Najít cestu zpět není problém, neboť jsem celý náš výlet zaznamenával do GPS a teď jen sledujeme modrou šňůrku na obrazovce. Ariadnina nit. Pojistka proti zapomnětlivosti a nejistotě.

Milan žene Ladu Nivu po dálnici více než stokilometrovou rychlostí. Ostatní uhýbají. Jen stádo krav a ovcí hnané kurdskými pastevci a smečkou psů přímo středem dálnice je vůči našemu spěchu zcela netečné. Míjíme je krokem s nevěřícnými výrazy v obličeji. Blíží se druhá hodina odpolední a my stále popojíždíme ulicemi přecpaných jerevanských předměstí. Troubení, strkanice. Všechno nakonec stíháme na vteřinu přesně. Kromě oběda. Od snídaně nebyla příležitost cokoliv zakousnout. Počkám na večeři. Restaurace Kavkaz nabízí výtečné místní speciality …

♦ ♦ ♦

GPS

Ke stažení jsou k dispozici dva soubory ve formátu *.gdb pořízené přístrojem Garmin eTrex 30. První soubor je celá trasa z centra Jerevanu na jižní vrchol Aragac a zpět a druhý soubor obsahuje dva trasové body: parkoviště u jezera Kari Lič a Aragac (3890m) - jižní vrchol.