Novinky z Indonésie

Přidáno: 19.8.2012 | Datum akce: 17.8.2012
Autor: Jiří Pětioký
Fotografie: Jiří Pětioký | Jana Košťálová
Štítky: 2012 | Asie | Indonésie
Náhled tisku

Vánoce na Bali

Přidáno: 11.09.2012

Ráno probudím Johanku, protože ji chci vzít na projížďku. Půjdeme do obchodu, kde půjčují Hondu. Obleče si lehký svetr a pojedeme, kamkoli budeme chtít.

Indonésie

Na dvou kolech malé Hondy se proháníme po severním, jižním a východním Bali. Zpočátku máme strach, ale pak už jezdíme rychleji a rychleji. Policajti nás nechytí, spíš před námi uskakují. Právě tu slaví takové své Vánoce. Všechno je krásně barevné a nazdobené, každá socha má kolem pasu uvázaný sarong. Hinduisti a buddhisti se k nám chovají hrozně příjemně a vstřícně. Všichni oblečení v hodobožovém, chlapi mají bílé košile a kolem hlavy šátky.

Venkov je tu malebný a voní hřebíčkem. Na silnicích běhají psi, kočky, krávy a opice. Na troubení nereagují. Nejraději jezdíme do hor, kde to tolik nepálí. Projíždíme zelenými údolími s vodopády, jezery, termálními prameny a samozřejmě hinduistickými a buddhistickými chrámy.

Indonésie

Na poslední cestě se vracíme z obřího chrámu v horách, který nese jméno Pura Besakih. Obědváme v restauraci s výhledem na nejposvátnější a nejvyšší horu Bali, sopku Gunung Agung. Hluboko pod námi rolníci obdělávají kávové plantáže. Jedna jarní rolka za druhou mizí v útrobách malé Johanky, a to ještě neochutnala opečené banány s medem. Nakonec se na ni přijde podívat smutný majitel, stoupne si dva metry od ní a nervózně poklepává prsty o stůl. Balijský rýžový pudink, ovoce, balijská černá káva. Eat as u can. Serpentiny v džungli pak vedou malou Hondu ke krásné pláži u Balijského moře.

Pro čtenáře www.cumbres.cz Jiří Pětioký a krajské štáby, Gili Trawangan, Lombok.


♦ ♦ ♦

Na střeše Jávy

Přidáno: 8.09.2012

1. září 2012, 5:45 hodin. Na nejvyšší hoře Jávy, sopce Gunung Semeru (3676m) stojí dva začmouzení, zmrzlí a unavení výletníci. Všechny předchozí útrapy, byrokratická šikana, předlouhé přesuny pod horu, bezesná mrazivá noc v lehkém spacáku (bylo několik stupňů pod nulou), jsou zapomenuty. Výhledy jsou překrásné. Jsou vidět i břehy Indického oceánu. Za jejich zády už potřetí během půl hodiny sopka plive síru. Následuje skluzavka po sopečném prachu a pak nekonečný sestup k jezeru Ranu Pane.

Indonésie

Zůstaňte naladěni, ani pak jsme se nenudili, ale o tom až příště a z lepší internetové kavárny :-)

Gunung Semeru (3676m), Jáva, Indonésie

Pro www.cumbres.cz Jiří Pětioký, Ubud, Bali, Indonésie.


♦ ♦ ♦

Ve stínu Merapi

Přidáno: 30.08.2012

Pod sopkou Merapi (2930m) najdeme jedny z nejúžasnějších indonéských památek. Mocný sultán Hamengkubuwono z Yogyakarty stále přebývá ve svém Kratonu. Má tisíc sluhů. Jeho ženě se musí klanět služky. Sultáni nejsou žádní zatuchlí monarchové, jsou vzdělaní, umějí jazyky, sportují, dělají učitele, právníky, vyznají se v byznyse. Patří jim třeba fabrika na cigarety, které tady všichni pálí ostošest. Na Jávě i na Bali jsou velmi oblíbení. Tradičně zastávají pozici indonéských viceprezidentů.V minulosti si nechali postavit vodní palác s bazény (Taman Sari), kde mohli relaxovat se svými tanečnicemi.

Indonésie

Yogyakarta ale není nic proti buddhistickému Borobuduru a hinduistickému Prambananu. Tam jsme jako v jiném světě. Takřka sami se procházíme obrovskými komplexy z lávových kamenů zdobených reliefy. Je sice strašné vedro, ale i tak si necháváme ujet autobus, abychom si je mohli užít. Je tam klid, čisto a nikdo nás neotravuje.

Indonésie

Asi bychom tam i dosáhli nirvány, nebo bychom se reinkarnovali v nějaké bohaté a úspěšné sáhiby, kdyby nepřišla zpráva o tom, že Gunung Semeru (3676m) už nešlehá plameny a můžeme na ni vylézt. Takže zítra vyrážíme.


♦ ♦ ♦

Zelené peklo

Přidáno: 28.08.2012

Tak nám nic nesnědli ani neuřízli. Výlet se vydařil a dokonce byl i bál. Nakonec to nebyl dajácký bojovník, ale křehká domorodá dívka, kdo mi mohl způsobit fatální následky.

Strašlivé zvěsti provází krvelačné Dajáky. Ovlivněni ideály Vojty Náprstka, Friče a zejména dr. Emila Holuba ani vteřinu neváháme, balíme a naloďujeme se na loďku na řece Mahakam. Projíždíme roztodivnými vesnicemi na kůlech, našimi společníky jsou Banjarové, Kutaiové a Dajáci a spousta divoké zvěře. Bydlíme v různých obydlích, večer na verandách s memsahib Košťálovou svlažujeme hrdla chladivým a osvěžujícím Bintangem. V dajáckém longhousu učí Jane střílet z foukačky, kteroužto lze stejně použít jako oštěp.

Borneo, Indonésie

Máme výborného průvodce, který vyrůstal s Dajáky. Dozvídáme se spoustu zábavných, pikantních i naučných historek. Rádi se o ně podělíme. Exkluzivně jen pro cumbres.cz.

Ale vlastivěda až později. Na závěr pobytu na rovníku nás náš průvodce bere na dajácký folklorní festival. Schází se komplet od náčelníků, přes bojovníky, ženy, adolescenty a děti. Tančí v krojích, maskách, dostávají se do varu. Spartakiáda divokých pralesních válečníků. Pak si šest dívek sedá na zem a začne tlouct o sebe dlouhými teakovými holemi. Sedmá dívka mezi holemi divoce poskakuje. Dědci hrají rytmicky na strunné nástroje. V longhousu je vedro k zalknutí. Pak dědkové přestávají brnkat. Dívka se rozhlíží. Věci dostávají rychlý spád. Náhle se s ní točím v jednom kole a šest dívek mi tluče holemi do kotníků. Všichni Dajákové se mi smějí. Chci toho nechat, lije ze mě pot, ale dívka mě nechce pustit. Ted už nebojuji za sebe, ale zachraňuji čest všech bělochů. Podávám neuvěřitelný výkon, za který by se nemusel stydět ani Yemi, nebo Fred Aster. Prosím, už dost, ale ještě musím udělat dvakrát přeskoky tam a zpět. Pak mě pouští. Lije ze mě pot, srdce mám v krku. Za potlesku Dajáků se potácím ven, chci pít, ale voda nikde. Podlamují se mi nohy, kalí se mi zrak. Zachraňuje mě až Johanka, která někde shání vodu a studená klimatizace v autě, kde upadám v apatii. Celý taneční incident byl bohužel zachycen na video a jako obdivovatel Emila Holuba považuji za čestné se na cumbres podělit i o tento nelichotivý leč pravdivý úkaz.

Z Bornea pak letíme na Javu do Yogyakarty. Chceme si prohlídnout sídlo sultánovo, potom obrovské chrámy Borobudur a Prambanan. Pak už konečně polezeme na nejvyšší horu Jávy, popel chrlící Gunung Semeru (3676m).

Borneo, Indonésie
♦ ♦ ♦

Opolidi z Bornea

Přidáno: 25.08.2012

"Metan, etan, propan, butan, tamhle visí orangutan", povídám Johance. Právě se nacházíme v parku Kutai v provincii východní Kalimantan, kde jich žije okolo šesti stovek. Teď obědvají. S plnými břichy pak slézají níže, někdy až dokonce na zem. S naším průvodcem se znají. Kromě organgutanů tu ještě žijí zoborožci, makaci, varani, krysy, tarantule a samozřejmě krásný i otravný hmyz. Se všemi už jsme se potkali, někteří chodí k našemu kempu dojídat zbytky jídla.

Sandokan by se určitě divil, jak se Borneo v 20. a 21. století změnilo. Lidi ho hrozně poničili. Stěhují se sem za prací z jiných ostrovů. Města jsou přelidněná. Našli tu ropu a těží vzácné dřevo. Vydělají si více než jinde. Hodně přistěhovalců přichází ze Sulawesi.

Je tu hrozný bordel a galimatyáš. Kýčovité, výstavní domy střídají slumy, zaneřáděné odpadky. Nekoupíte skoro nic pořádného k jídlu, zato autokosmetiku najdete na každém rohu.

Zítra jedeme na řeku Mahakam. Žijí tu opice, delfíni a lidojedi. Ale ti poslední už prý nejsou aktivní, navíc je to nelegální.


♦ ♦ ♦

Sukarnova poslední erekce

Přidáno: 19.08.2012

Křídla Emirátů nás bezpečně zanesla do dvacetimilionové Jakarty. Začíná pravé inferno. Lidi jsou našláplí z pátečních oslav Dne nezávislosti, dnes vrcholí ramadan. Svátku říkají Idul Fitri. Je to takový jejich Silvestr. A oni se opravdu chtějí pořádně bavit. Na střechách aut jezdí děti s vlajkami, mrňata bubnují do barelů potažených kůží. Všichni nekoordinovaně odpalují rachejtle.

Bezpečnost na cestách

Ubytováváme se na Jl Jaksa a vyrážíme na pivo Bintang do warungu. Místní pijí taky, islám tu tolik nepapají. Celou noc je hrozný bugr. Muezzini vyřvávají do rána šílené hity, děti bubnují, kočky bez ocasu se perou na chodbách.

Druhý den odpoledne vyrážíme do City. V ulicích vedro a smog. Brodíme se džunglí aut a motorek na tříkolce, což je vozidlo, které připomíná sekačku, na které jsou přidělané sedačky. Místní jsou přátelští, mladíci si nenápadně fotí Johanku. Obdivujeme obří Sukarnovu poslední erekci na náměstí Merdeka. Kolem nás se tyčí obrovské mrakodrapy. Přesouváme se do staré nizozemské Batavie, přístavní Koty. Koloniální baráky jsou v chátrajícím stavu, ze záplavami zmítaného kanálu ala Amsterdam se stala zapáchající žumpa.

Sukarnova poslední erekce

Zítra letíme na Borneo, respektive na jeho indonéskou část - Kalimantan. Čekají nás orangutani a lidožrouti.


Komentáře

blog comments powered by Disqus
Napište nám
| | [email protected]
Novinky  

21.2.2020 Deštivá Havaj

7.2.2020 Silvestr v Las Vegas

5.2.2020 Víkend v Los Angeles

16.1.2020 Cancún - Mexiko

20.12.2019 Machu Picchu

19.12.2019 Yungay a Laguna 69

10.12.2019 Cusco a Posvátné údolí

Reklama
Kurz instruktora lezení

Kurz pro budoucí instruktory lezení na umělých stěnách

© Las Cumbres (2005 — 2020)