Na návštěvě u sultána

Opouštíme zelený ostrov. Koruny stromů zakrývají pestrý a barevný život tam dole. Jediné, co se hýbe, je oranžovohnědý had neznámé bornejské řeky. Vracíme se na Jávu. Chceme si odpočinout od džungle. Naším cílem je starobylé královské město Yogyakarta, vyhlášené tradiční batikou.

♦ ♦ ♦

Vzbouřenci pod sopkou Merapi

Už z dálky vidíme z letadla dominantu střední Jávy, obří sopečný kužel Merapi (2968m). Město na jejím úpatí si králové a sultánové z Jávy vybrali za své sídlo. Okolní sultanát se stal nejsilnějším na indonéských ostrovech. Zde začalo povstání proti Nizozemcům. Dvakrát vzplanula v Yogye jiskra odporu. První, neúspěšnou, válku v letech 1825-1830 vedl tamní vládce, princ Diponogoro. Druhá, která začala v roce 1948, vedla k založení nezávislé republiky.

Erupce Merapi oblasti přinesly úrodnou sopečnou půdu pro pěstování rýže. Políčka obsypaná shrbenými zemědělci k sultanátu neodmyslitelně patří. Sopka je ale stále aktivní a výbuchy způsobují mnohočetné lidské tragédie. Naposledy zahrozila v roce 2006.

Davy, vedro a vetešnictví

Sedíme v busu Transyogya na trase letiště – centrum. Dokonce mají i turnikety, jeden obsluhují 3 lidi. Obézní paní mi stojí celou cestu na noze, tak jsem na oplátku její kamarádce odložil na klín svůj batoh. Konečně centrum.

Ulice Malioboro (po britském vévodovi z Marlborough) je hlavní tepnou sedmisettisícové metropole. V jejím okolí najdeme všechny důležité památky, muzea, divadla, dobré restaurace i ubytování. Pro davy lidí se jí skoro nedá projít. Kolony aut a motorek tvoří nekonečné zácpy. Pohublí koně táhnou povozy, svezení nabízejí i otravní majitelé tříkolek. Do toho nespočet vetešnictví, prodavačů hadrů, sošek a všelijakých dalších upomínkových píčovinek. Batiky mě vůbec neoslovují, barvy jsou hnědé, béžové, vzory prapodivně orientální. Prostě bych na sebe něco takového nevzal a stejného názoru je naštěstí i Johanka.

Lidé, zejména mladí, jsou tu ale příjemní, usměvaví a vstřícní. Neustále se se mnou chtějí fotit nohatá a okatá děvčata. Cítím se fakt dobře. Zato bílé ženy jsou přehlíženy. Tento nepěkný zvyk je tak do očí bijící, že si toho všimne i jinak natvrdlý český fousek.

V Kratonu

Jdeme za sultánem domů do jeho paláce Kraton udělat interview pro cumbres. Těšíme se, že popijeme čaj s váženým mužem, jehož pověst ho předchází nejen po celé Indonésii. Současný sultán se jmenuje Hamengkubuwono X. Panovníci z Yogyi mají dodnes v zemi dobré jméno. Zpravidla se stávají viceprezidenty republiky. Lid je miluje, oblíbení jsou hlavně na Jávě a Bali. Hamengkubuwonové vesměs studují v zahraničí, odkud pochytí skautské ideály. Pak se z nich stávají byznysmeni (vlastní třeba továrnu na všudypřítomné hřebíčkové cigarety kretek, kvůli kterým musí Indonésie toto koření dovážet ze zahraničí), ministři, rektoři univerzit, právníci či učitelé. Z obchodních aktivit jim plynou velké zisky. Mají více žen a dětí. Vesměs si berou půvabné tanečnice. Když manželka zestárne, tak se ožení s mladší. Umí dobře tančit a věnují se řadě sportů.

Kraton sestává z komplexu budov, kde sultán a jeho blízcí bydlí, úřaduje, pije čaj a tančí. Má 1000 služebníků, kteří mu musí projevovat úctu. Služky jsou povinny si před jeho ženou klekat a líbat jí ruku. Služebníky si platí sultán sám. Když zestárnou, mohou dožít v Kratonu a rentu jim platí vláda.

V paláci se předvádí Ramajána a loutkové divadlo. Pravidelně tu hraje gamelan (tradiční orchestr bicích nástrojů). Kakofonie nám moc libozvučná nepřišla, proto jsme si radši šli prohlédnout muzeum batiky a Hamengkubuwona IX. (otec stávajícího sultána). K vidění jsou dekrety, dary, upomínkové předměty (třeba český křišťál od jakéhosi komunistického ministra). Některé z podivných vystavených věcí mají rituální význam. Např. zdobená železná klec, do které se ukládají královská mimina, má tyto děti chránit před neštěstím. Předměty mají výraznou symboliku, třeba představují letopočty. Symbol hlavy značí číslo jedna, symbol hada číslo osm. Javánci se řídí podle svého vlastního kalendáře.

Sultán právě není doma a ani nás k němu nechtějí pustit. Věhlasný horolezecký web cumbres jim očividně neimponuje. Tak snad příště.

Vodní palác

V 18. století se sultán rozhodl, že chce postavit speciální palác, kde by mohl pozorovat koupající se mladé tanečnice a nerušeně s nimi flirtovat. Přizval si k tomu portugalského architekta. Prozradil mu skutečný cíl stavby. Ten se před lidem důsledně tajil. Diskrétní Portugalec se měl k činu a záhy vyprojektoval palác s několika bazény a fontánami. Po jeho postavení ho sultán nechal popravit, protože se bál, že architekt tajemství vyzradí.

Odtud koukal sultán na slečny, Yogyakarta

Dlouho si ale monarchové vymožeností paláce neužili. Poprvé byl poškozen v době diponegorských válek, zkázu vojáků dokonalo zemětřesení.

Před našimi zraky se otevírá spíše smutný pohled na pozůstatky dříve majestátní budovy. V prostorách paláce si nás odchytávají otrapové a podvodníčci, kteří nám lžou a vnucují všelijaké nesmysly. Asi kvůli nim už nepokračujeme na známý ptačí trh, ale vracíme se do restaurace u Malioboro na báječnou a vydatnou večeři. Když zamyšleně hledím do orosené lahve Bintangu, vzpomínám na sultána, který pivo nikdy ani neochutnal. Alespoň to tvrdí průvodkyně.

♦ ♦ ♦

Need to know, need to share

Pokud nejste milovníky javánských tanců, hudby či batiky, není nutné v Yogye přebývat déle. Město je základnou pro výlety na Borobudur a Prambanan. Cestovní agentury nabízejí výlety na sopky Merapi a Bromo. Doporučuje se i návštěva okolního venkova.

Doprava a ubytování:
K dopravě lze využívat Transyogyu (lze jí jet z centra na letiště i do Prambananu). Bydlení i jídlo lze nalézt v bočních ulicích kolem Jl. Malioboro (např. Sosrowijayan). Ceny jsou příznivé. Bydlení se snídaní (2 lidé) – 100000,- IRP, jídlo v restauraci 20000 – 40000,- IRP. Vstupy, ceny za průvodce i jízdné na busy jsou v desítkách korun.

Reklama