Těžká nuda!

Přidáno: 28.7.2009 | Datum akce: 20.7.2009
Autor: Martin Linhart
Fotografie: Vladimír Linhart | Martin Linhart | Ladislav Lenc | Pavel Oplt | Robert Solich
Štítky: 2009 | Elbrus | Rusko
Náhled tisku

Hluboko zařízlá údolí Kavkazu, Rusko, 20. července 2009. V pondělí dopoledne (20.7.2009) dorazila po dvoudenní cestě vlakem více než čtyřicetihlavá skupina Čechů (cestovky Rajbas a Alpina) a my jsme konečně poznali i Osmana. Chlápka mohutné zápasnické postavy, v šusťákách s nepostradatelnými pruhy, kterého v širokém okolí všichni znají a který vše za patřičný obnos zařídí (tak trochu místní mafián).

Začínáme zařizovat potřebná povolení! Otázkou ovšem je, která skutečně potřebujeme? Chceme jít pouze na Elbrus a budeme-li mít nějaký čas k dobru, nejspíše odjedeme z hor do lázeňských měst poblíž letiště.

Určitě potřebujeme OVIR, což je v podstatě nahlášení pobytu, včetně údajů o poskytovateli ubytování. Dále budeme potřebovat zaplatit povolení ke vstupu do národního parku Prielbrusie, které podle vyhlášky platné pro r. 2009 činí celých 1000 rublů na osobu! A od průvodce z cestovky Rajbas se dovídáme, že povolení vstupu do pohraniční zóny potřebují pouze ti, kteří se chtějí pohybovat nalevo od silnice vedoucí do Azau (nalevo od silnice je i kemp Saklja, ale u Osmana se asi nekontroluje). Tedy kupříkladu pro výstup (výjezd lanovkou) na horu Čeget.

Obřadně a s trochou strachu předáváme naše pasy i s vloženými imigračními kartičkami Osmanovi. Za každého z nás přikládáme po 200 rublech. Osman slibuje, že dnes večer budeme mít OVIR v kapse. Povolení vstupu do pohraniční zóny nechceme a šetříme tak po 100 rublech na osobu na večerní pivo.

Celý den je už od časného rána opět deštivý.

V kempu stanuje i jeden motorkář z Čech. Už včera jsme se s ním bavili - je to pořádný dobrodruh, který se z oblasti Kazachstánu vrací přes Kavkaz a Ukrajinu domů. Popisuje nám zejména zážitky z policejních kontrol, … Ještě včera večer jsem ho poprosil, aby nám ráno zajel koupit plynové bomby do alpinistického obchodu, který je vzdálen asi 10km odtud, na křižovatce k obci Čeget. Tři velké šroubovací kartuše (Primus Power Gas) vycházejí na 750 rublů. Děkujeme za pomoc a loučíme se u silnice před kempem.

Po poledni přichází skupinka čtyř Čechů, kteří se zrovna vracejí z úspěšného výstupu na Elbrus (5642m). Poctivě vytěžujeme informace o jejich výstupové strategii, podmínkách, nutném vybavení a vybíráme od nich maličké papírky/účtenky o zaplacení vstupu do národního parku. Jeden lístek hodnoty 2000 rublů je datován 15.7.2009 a druhý na 1000 rublů již z 5.7.2009. Ten starší nakonec nevyužijeme, ale kluci nám radí, abychom si dole pod lanovkou počkali na sestupující borce a lístky se tak pokusili získat zdarma.

Trochu pochmurně nám však zní zpráva, že Osman občas slíbí, ale pár dní není odezva. Někdo prý již čekal na OVIR i tři dny a na povolení vstupu do pohraniční zóny i přes týden. Do hor bez pasu se nám nechce, i když podle všeho stačí říct, že jsme od Osmana a bude to OK! Na pasy jsme poněkud hákliví a navrhovaný náhradní postup nás upřímně děsí! Snad je dneska dostaneme zpět.

Odpoledne se na chvíli počasí zlepšuje. Ordinujeme si krátkou procházku do okolí kempu. Naší aklimatizaci to příliš nepomůže, jsme pouze 1800 metrů vysoko, ale je třeba se rozchodit :-)

Asi 200 metrů za mostem objevujeme maličký stánek (magazín) s všemožným zbožím. Ještě mají i chleba. Vítané zpestření naší glutamátové instantní stravy. Procházka lesem ke skalám v nás nechává nezapomenutelný dojem. Všude jsou poházené odpadky, bordel, sklo, … Kráva čekající na autobusové zastávce na spoj jen pobaví, ale toto je fakticky hnus. Snad je takový bordel jen v okolí měst.

K večeru pozorujeme mírný rozruch v jinak dokonale nudné atmosféře deštivého dne. Za chvíli vidíme rozjařené Poláky s pasy. Vyrážíme jak když střelí. Máme štěstí, pasy včetně podlouhlých papírků OVIR jsou v naší moci.

Kromě nákupu alpinistického vybavení je na křižovatce před Čegetem možné získat i aktuální předpověď počasí na Elbrusu. Několik kopií se v podvečer objevuje v kempu, ale mnoho radosti nám obrázky mraků, sněhových vloček a nízkých teplot nedělají. První rozumný den se zdá být až pátek. Zítřek (úterý) je úplně na nic.

Robert propadá do stále větší deprese. Nevydrží na místě a jak trefně popisuje naší činnost, není schopen jen sedět a tupě čumět na stromy, příp. spát až do oběda. S Láďou, kterého také popadla neposedná nálada, jdou na procházku. Ovšem co by to bylo za výlet, kdyby nezapršelo. A tak se vracejí mírně provlhlí po hodině zpátky.

Večer v hospodě zjišťujeme, že kuřecí šašliky mají podstatně vyšší úroveň než skopové. Za to úroveň, kvalita a rychlost, dodejme i paměť na objednávku, se u obsluhy rapidně snižuje. Snad za to může nápor po pivu lačných davů z Čech. Řešíme to nákupem několika piv (tzv. bolšoje pivo) ve dvoulitrových PET lahvích. Stáváme se tak více nezávislými na obsluze a můžeme se po několik následujících hodin věnovat velmi podnětné karetní hře "prší"!

Nadějné vyhlídky

V úterý se scénář opakuje. Neposedná nálada či snad nějaký hloupý nápad tentokrát postihuje i bratry Linhartovy. Jediný Pavel dál statečně odolává pokušení zbytečně vartovat po okolí a poctivě nabírá síly v horizontální poloze. První kapky deště a současný objev hospody poblíž muzea alpinismu (asi 2km nad kempem přes řeku Baksan) zastavují v postupu oba bratry. Robert s Láďou jdou stále vpřed!

Restaurace nebo chcete-li "kafe", jak hlásí nápis v azbuce nad vstupními dveřmi, je docela zaplněná. Objednáváme si cosi (chyčiny), co dokážeme rozluštit, že je "s mjasom" a ještě jen za 70 rublů. A k tomu čaj. Na stole se nám objevují výborné bramborové placky se zapečeným masem. Máme z toho radost a i obsluha je zde nečekaně svěží a komunikativní. Cesta zpátky do kempu ubíhá o to veseleji.

Robert s Láďou ušli celou cestu až do Čegetu. Navštívili prodejnu stejně předraženého alpinistického zboží jako v Čechách a nechali si vytisknout aktuální předpověď počasí. Jak jdou od taxíku (100 rublů), tváří se poněkud rozjařeně, tušíme dobré zprávy. A je tomu tak. Zítra pojedeme!

Večer trávíme standardně v hospodě pod vlivem piva, zcela ponořeni do stále zábavnější karetní hry "prší", kterou co chvíli osvěžujeme sadistickou karetní mlátičkou "oko".

Nuda se stupňuje, ale vyhlídky jsou veskrze pozitivní!

Tipy (zkušenosti se sháněním informací a povolení k výstupu na Elbrus)


Komentáře

blog comments powered by Disqus
Napište nám
| | [email protected]
Reklama
Kurz instruktora lezení

Kurz pro budoucí instruktory lezení na umělých stěnách

Hrvatska.sk

Dovolené v Chorvatsku za skvělé ceny.

© Las Cumbres (2005 — 2019) TOPlist