Grossvenediger (3674m)

Přidáno: 29.7.2008 | Datum akce: 27.7.2008
Autor: Martin Linhart
Fotografie: Martin Linhart
Štítky: 2008 | Alpy | Grossvenediger | Rakousko
Náhled tisku

Ve startovních blocích! Zleva - Martin, Robert, Láďa, Vláďa, Pavel a Aleš. Třetí nejvyšší rakouský vrchol Grossvenediger (3674m) nám zůstal ležet v žaludku po loňském „nedotaženém“ pokusu o výstup. Počasí během víkendových dní 25. – 27. července 2008 vůbec neslibovalo ideální podmínky, ale přesto jsme se odhodlali a zariskovali. V šesti lidech (Aleš, Pavel, Láďa, Robert, Martin a Vláďa) a ve dvou vozech jsme v pátek po 16:00 vyjeli.

Výhled z údolí na Grossvenediger (3674m) - malý bílý kopeček přibližně uprostřed fotky. Vysoké Taury jsou nejdelším a nejmohutnějším horským systémem rakouské části Východních Alp. Zvláště bohatě zaledněná oblast Venediger Gruppe nabízí zájemcům o vysokohorské túry přes 20 vrcholů nad 3000m. Národní park Hohe Tauern se vyznačuje perfektním zázemím pro turistiku, nádhernou přírodou s množstvím vodopádu a zeleně v nižších polohách a rozlehlými plochami ledovcových plání v polohách vyšších.

Příjezd

Vodopády na potoce Karlesbach. Trasu jsme zvolili přesně podle doporučení internetového „plánovače od Michelinu“. Nejrychlejší cestou po dálnicích z Prahy přes Plzeň - Rozvadov – Mnichov na rakouský Kufstein. Zde jsme se hodlali vyhnout placení rakouské dálniční známky. Přišlo nám, že kvůli „7km úseku“ to nemá smysl a tak jsme odbočili z dálnice A93 na sjezdu č. 60 na Kiefersfelden. Po jeho projetí jsme přijeli na okraj Kufsteinu a za mostem přes řeku Inn jsme se vydali napravo na Felbertauern. Cesta pak vede přes Kitzbühel a Mittersill do Felbertauernského tunelu (10 Euro za jeden průjezd). Asi 2km za tunelem je odbočka napravo k Matreier Tauernhaus. Po dalších 2km je velké placené parkoviště (cena 4 Euro za první den a další dny už jen 1 Euro navíc).

Zaparkovali jsme co nejblíže k hotelu, jelikož před ním se nachází zastřešený stánek s informačními tabulemi. Tady většina z nás zalehla :-) V noci chvilku pršelo, ale pod přístřeškem nám to bylo jedno. Aleš s tátou Pavlem zůstali v autě.

Výstup

Výstup po schodech k jezeru Salzbodensee (2137m). Podle předpovědi byla slušná šance, že v sobotu počasí vydrží. Na cestu jsme tedy nastoupili brzy s vidinou toho, že bychom mohli dosáhnout vrcholu ještě téhož dne a sestoupit na chatu. Budíček v 5:00, hodinka na balení a jídlo a v šest jsme už šlapali podél potoka Tauernbach po asfaltce hlouběji do údolí podél potoka Gschlössbach.

Udržovaná silnice v prvních 8km stoupá jen velmi mírně. Míjíme perfektně udržované horské chaty v osadě Aussergschlöss, ve skále vytesanou kapli Felsen Kappele a po necelé hodině chůze i soubor dřevěných stavení pro turisty Venedigerhaus v osadě Innergschlőss (1691m). V úzkých průhledech z údolí již bylo možné vidět i některé z místních horských velikánů – Schwarze Wand (3511m) či Hoher Zaun (3457m).

Chata Neue Prager Hűtte (2796m). Nehodlali jsme opakovat chyby z předchozího pokusu. Rozhodli jsme se proto začít stoupat hned první značenou cestou č. 921 (ŐAV - Gletscherweg), která se klikatí nalevo od nádherného vodopádu na potoce Karlesbach až k jezeru Salzbodensee (2137m). Stezka vede bujnou zelení a je dokonale upravena. Jedná se v podstatě o zpevněné schodiště. Výhodou ranního vstávání bylo i to, že na nás dosud téměř nesvítilo slunce a postupovali jsme v příjemném chládku.

Asi 5 minut za jezerem Salzbodensee jsme odbočili vpravo, mírně klesli a překročili potok. V této chvíli jsme již měli na dohled obě chaty, jak Alte Prager Hűtte (2489m), tak Neue Prager Hűtte (2796m).

Následovala 20 minutová pasáž chůze po dokonale vyhlazených kamenných plotnách s úžasným výhledem na masivní stěnu ledovce Schletenkees a skalnatou tvář hory Kristallwand (3329m).

Trhliny v ledovci Schlatenkees a v pozadí vrchol Schwarze Wand (3511). Kousek pod chatou Alte Prager Hűtte se naše trasa spojila se stezkou č. 902B a pokračovala strmě přímo k chatě, kolem které se popásalo stádo ovcí. Bez přestávky jsme pokračovali k další chatě. Už v této fázi bylo zcela očividné, kdo má nejvíce fyzických sil a kdo ideálně vyladil formu. Dvojice Pavel a Láďa nás ostatní opustila a hnala to vpřed svým vlastním ukrutným tempem. V 11 hodin, tedy po 5 hodinách chůze a 1300 metrech převýšení jsme všichni stanuli na zápraží Neue Prager Hűtte (2796m).

Počasí nám celé dopoledne přálo. Mraky se sice točily kolem vrcholků hor a bylo zřejmé, že přichází fronta, ale příjemně svítilo slunce a nic nenaznačovalo, že by mělo dojít k nějakému náhlému obratu. První lidé, které jsme u chaty potkali, byla shodou okolností skupinka Čechů, kteří právě slezli z vrcholu. Jak jsme se od nich dověděli, tak cesty po ledovci bylo možné označit za vyšlapané dálnice, po kterých se k vrcholu hnaly stovky turistů ze všech stran :-) Podle nich byl sníh na ledovci, krátce před polednem, již hodně rozměklý. Únava a potřeba dát si alespoň hodinku pauzu, nás přesvědčila, abychom si zaplatili ubytování a odložili rozhodnutí, zda jít nahoru ještě dnes nebo až zítra ráno.

Vláďa a v pozadí Robert během výstupu po ledovci Schlatenkees. Jelikož byl na chatě Neue Prager Hűtte zrovna zájezd CK Adventura, museli jsme si vzít dražší pokoj (cena 13 Euro/člen AV a 26 Euro/nečlen). Pokoj se třemi palandami, tedy akorát pro nás šest, byl perfektní (a aby byla informace úplná, tak ubytování v levnějším Lageru je za 10 Euro pro členy AV, nečlenové dvojnásobek). Šli jsme si na chvilku lehnout a najednou byly dvě hodiny odpoledne a bylo jasné, že dnes už nikam nejdeme, protože venku začalo poprchávat. Dokonce po jednom marném pokusu jít ven, sešlo i z nácviku záchrany na ledovci :-)

Odpoledne jsme tedy vyplnili poflakováním, nadáváním nad nezdvořilými nápisy určenými české klientele, posloucháním MP3 a návštěvou restaurace. Měli jsme dostatek času, abychom vyzkoušeli i místní vysokohorskou kuchyni. Zde je malá ukázka z odzkoušené nabídky (ceny v Eurech):

Byl to příjemně strávený večer :-)

Aleš postupuje po hřebínku k vrcholu Grossvenediger (3674m), kde už na nás čekají Pavel s Láďou. Ráno jsme si dali budíček ve 4:00 a hodinu na to jsme jako první opouštěli chatu. Cesta č. 902 vede přímo k ledovci traverzem pod skalnatým výběžkem Niederer Zahn (2902m) a následně mírně klesá k prvním sněhovým polím. Chatu jsme opouštěli za šera avšak bez nutnosti použití čelovek. Předem jsme se dohodli, že se nebudeme na ledovci navazovat na lano, ale pro jistotu jsme si všichni ráno oblékli i sedáky a ověsili se potřebným matrošem. Kdyby bylo potřeba navázat se, tak bychom se tím nijak nezdržovali. Na začátku sněhového pole s jasně viditelnou stopou jsme si nasadili mačky a začali pozvolna stoupat. Teplota kolem 10 stupňů Celsia a bezvětří většinu z nás přinutila sundat bundu.

Grossvenediger (3674m). Samotný ledovec Schlatenkees začíná až přibližně ve 3000 metrech. Je velice přehledný a z větší části má jen velice mírný sklon. Tempo od začátku opět diktovala dvojice Pavel a Láďa. Kromě Pavla, který se na výstup vyzbrojil hůlkami, jsme se my ostatní spokojili s cepínem. Na obzoru bylo vidět mírně svažité sněhové pole Oberer Keesboden, kde se spojuje trasa z jihu od chaty Defreggerhaus (2962m) s naší trasou z východu. Ještě dříve se však naše trasa spojila se severní stezkou od chaty Kűrsinger Hűtte (2547m), která vede mezi vrcholy Kleinvenedigeru (3477m) a Grossvenedigeru (3674m).

Nad 3300 metrů již začal foukat vítr a klesla teplota. Závěrečný prudký svah se náhle přehoupl ve vrcholovou žiletku a i přes mraky, které byly všude kolem, bylo možné rozeznat siluetu kříže na podstavci. Zbývalo jen přejít posledních 50 exponovaných metrů po půl metru širokém vodorovném hřebínku. Pod křížem už na nás 20 minut netrpělivě čekali značně prokřehlí Pavel s Láďou. Výstup nám trval přesně 3 hodiny (převýšení 900 metrů). Chvilkami se mračna roztrhala a my se kochali nádherným rozhledem. Vylezli jsme po trámcích až ke kříži a zcela osamoceni jsme vychutnávali vrcholové okamžiky. Teplota lehce pod nulou a svěží vítr nám nedovolily příliš se na vrcholu zdržovat a tak jsme se po nezbytném focení otočili na cestu dolů.

Společná vrcholovka z Grossvenedigeru - zleva Láďa, Aleš, Robert (stojí), Pavel (stojí), Vláďa a Martin.
Sestup

Zpátky jsme šli stejnou cestou. Ani na sestup jsme se nenavazovali, jen Pavel vyměnil hůlky za cepín a rychle jsme sestupovali. Po 10 minutách jsme začali míjet první skupinky směřující k vrcholu Grossvenedigeru. Trhliny v ledovci bylo dobře vidět a cesta je viditelně obcházela velkými oblouky. Stačilo se jí tedy držet a za chvíli jsme byli na chatě Neue Prager Hűtte. Sestup nám zabral necelou hodinu a půl.

Přerovnali jsme si věci v batozích a před sestupem na parkoviště jsme si ještě zašli do restaurace na čaj a štrúdl se šlehačkou.

Výhled na spodní část ledovce Schlatenboden - Unterer Keesboden. Sestup k chatě Alte Prager Hűtte byl poznamenám dvěma příhodami. Robert se musel vracet pro helmu a Láďa pro peněženku! Oba naštěstí úspěšně. Pro sestup jsme zvolili alternativní trasu. Šli jsme po druhé straně vodopádu cestou č. 902B. Tato trasa je ve výsledku asi i rychlejší variantou při výstupu s menším množstvím schodů, což jsme ocenili právě při sestupu.

Z chaty na parkoviště jsme šli 3,5 hodiny, včetně parádní koupele na soutoku Viltragenbach a Karlesbach. Po krátké občerstvovací pauze jsme v půl třetí odpoledne vyrazili stejnou trasou směr ČR.

Co si vzít

Výstup na Grossvenediger je za dobrého počasí pohodovou nezáludnou záležitostí a nevyžaduje téměř žádné zkušenosti, snad kromě schopnosti chodit v mačkách. Ledovec je přehledný a trasa je zřetelně prošláplá, takže jen velmi těžko by se mohlo stát, že zbloudíte a najdete trhlinu, ale zcela vyloučit se nedá nic. O něčem jiném to je za zhoršených povětrnostních podmínek a snížené viditelnosti. Pak je velmi reálné, že omylem přehlédnete oblouček stezky nebo bude stezka zapadaná čerstvým sněhem a nahlédnete do nitra ledovce.

Příjemné posezení na chatě Neue Prager Hűtte. Prohodili jsme pár slov s lidmi, kteří byli na ledovci den před námi a viděli jsme stoupat skupinky lidí v den našeho výstupu. Když to vyhodnotíme, tak pouze polovina lidí se na ledovci Schlatenkees navazuje, někteří pak třeba jen během sestupu. Přesto doporučujeme jit na ledovec s oblečeným sedákem a základním matrošem na záchranu při pádu do trhliny. Kdyby se náhle zhoršilo počasí, budete připraveni.

Za všech okolností je potřeba mít mačky a cepín, který lze při postupu k vrcholu vhodně doplnit jednou hůlkou (nebo i oběma). Při sestupu po ledovci je však lepší spoléhat se spíše na ten cepín než na hůlky :-) Rozhodně také nezapomeňte na ledovcové brýle a opalovací krém, jelikož na ledovci strávíte přinejmenším 4 – 5 hodin.

Odkazy a informace

Průvodce

Ivo Petr - Rakouské a Bavorské Alpy

Mapa

Alpenvereinskarte 36 - Venedigergruppe 1:25 000

Počasí a další informace



Komentáře

blog comments powered by Disqus
Podpořte nás
Novinky  

31.1.2017 Toxické pláže, Chile

30.1.2017 Pan de Azúcar, Chile

13.1.2017 Everest BC Trek

8.12.2016 Lehké vícedélky, Rakousko

4.12.2016 Tour de Rock

21.9.2016 Caldera, Chile

29.8.2016 Pekelný víkend

Reklama
Kurz instruktora lezení

Kurz pro budoucí instruktory lezení na umělých stěnách

Malé Bielice

Nabídka ubytování a wellness v lázních na Slovensku.

Budget travel to Maldives

Local island Tourism Maldives, Budget Traveling - Huraa island

© Las Cumbres (2005 — 2017) TOPlist