Emhádečkem do And

Ráno nasednete do busu, vyvezete se lanovkou do Vysokých And. Tam si vylezete podle nálady na některý z kopců. Večer se metrem vrátíte domů. Na verandě si dáte pivko s překrásným výhledem na hory. Takhle nějak vypadá santiagské andinismo. Navíc tu skoro pořád svítí slunce ...

♦ ♦ ♦

Cerro Pintor

Na Avenida Libertadores, hlavní santiagské třídě, podřimují u autobusové zastávky dvě alkoholem zmožené dívky v roztrhaných síťovaných punčochách. Letní prázdninové slunce vítá ty, kteří o víkendu zapomněli jít spát. Paprsky nesměle probleskují mezi vysokými budovami. Nastupujeme do autobusu a pokračujeme směrem ke Costanera Center, nejvyšší budově v celé Latinské Americe. Přesedáme na další bus, který se řítí po Avenida Condes. Z mlžného oparu za městem vyčnívají obří kopce. Venku je příjemně, v oblasti hlavního města bude zase krásný den.

Ve čtvrti Lo Barnechea nás vítají upoutávky na lyžařské centrum La Parva. Vyskakujeme z busu a vydáváme se na stopa. Kolem nás už šlapou do pedálů místní bikeři. Postupně se vezeme dvěma auty. První nás veze hlubokým údolím s vyprahlou vegetací. Kolem nás rostou traviny, křoviska a kaktusy. Postupně se silnička zužuje a začíná se klikatit. Přesedáme do dalšího stopnutého auta. Teď už je to hodně strmé. V zimě tu řízení vyžaduje dobré gumy, brzdy a pevné nervy. Na skalnatých útesech se vynořují první domky, lyžařská centra. Připomínají francouzská alpská střediska. Řidič jeepu zapíná čtyřkolku, vyjíždíme zdánlivě nesjízdný krpál a ocitáme se u dolní stanice lanovky.

Kolem se převlékají trekaři. Bikeři si připínají chrániče, nasazují helmy a naposledy seřizují kola. Horské slunce pálí a vzduch se chvěje. Tohle je nepřekonatelná psychoterapie.

Lanovka Las Águilas se pomalu rozjíždí a veze nás údolím se sjezdovkami. Nalevo od nadhlavníku se tyčí skalní útesy Falsa Parva. Nasvícení sluncem hrají okolní kamenní obři pastelovými barvami. Za pár minut se ocitáme z centra šestimilionové metropole ve vysokohorské pustině.

Začíná naše první andinismo. Míjíme Lagunu Franciscano a pokračujeme po zřetelném hřebeni. Vystupujeme na Cerro La Parva (4040m) a před námi se otevírají výhledy na Cerro El Plomo (5424m). Na jeho svazích leží sníh. Vane od něj vítr, který ochlazuje vzduch. Na ledovci se vinou stopy andinistů, kteří mají rádi putování zamrzlou krajinou.

Poslední etapa vede na samotný Cerro Pintor (4180m). Na vrcholu piknikujeme s družnými domorodci. Chlap, který vypadá jako Pavel Pochylý, pojmenovává okolní kopce. Už jenom ty názvy zní hrozně dobře. Marmolejo, Piuquenes y Tupungato… Hory na chilsko-argentinské hranici mají tlusté sněhové čepice. Jen pro ten dnešní den stojí za to jet do Santiaga, chtělo by se říct při pohledu do rozzářené tváře mého horolezeckého parťáka.

Dobrá nálada nás neopouští ani při sestupu. Svítí slunce nad hlavou, den je nekonečný a kolem nás sjíždí dolů na horských kolech nebojácní bikeři. U lanovky nám staví s jeepem sympatický francouzský horský vůdce se svojí chilskou přítelkyní. Dostáváme celou řadu tipů na další výlety. Za chvíli jsme zpátky v pulzující rozpálené metropoli. S pohorkami od sopečného prachu nasedáme do přeplněného metra, kde se vystavují chicas s nablýskanými lodičkami a rádoby nenápadně je pozorují byznysmeni v oblecích. Ještě dlouho pak svítí slunce nad šestimilionovou latinskoamerickou metropolí, než zapadne za Andy a ulice rozzáří stroboskop lamp a světelných reklam.

Národní park El Morado

Není každý den posvícení. Dopolední zařizování v Santinu se nám protáhlo, tak nestíháme poslední přímý bus do Baños Morales. Pomalu se posouváme dvěma kodrcajícími autobusy napříč údolím Cajón del Maipo. Kolem nás teče bystřina, která zavlažuje místní světoznámé vinice. Venku vedro a dusno. Osazenstvo busu se obměňuje. Bezstarostní školáci cestují na prázdniny. Zčistajasna se před námi vynořují zasněžené kopce. Tam před námi je Volcán San José (cca 5800m) a obří Marmolejo (6108m). Hluboká údolí a nad nimi spousta věžiček vysokých kopců nám hlásí, že se blížíme k Monumento Natural El Morado. Poslední úsek po prašné cestě nás vezou španělští silničáři. Pracují v Chile, protože doma je trápí vysoká nezaměstnanost.

Ač pozdní odpoledne, slunce má stále ještě velkou sílu. Z časových důvodů na dvouhodinový trek k Laguně Morales rezignujeme. Prý jsou odtamtud krásné výhledy na Cerro El Morado, ze kterého spadá jako jídelní šátek z krku stolovníka obří ledovec. Těšíme se alespoň, že si spravíme chuť v místních termálních baňos. Bohužel je pondělí a zavírají dříve. Nicméně místní restaurace má stále otevřeno. Na verandě se servíruje vychlazené pivo, součástí menu jsou i výhledy na okolní kopce. Johanka plánuje, že se do Baňos Morales ještě vrátíme na konci dovolené, protože netřeba stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko…

♦ ♦ ♦

Praktické informace

La Parva

Doprava
Kombinací metra a autobusu do čtvrti Lo Barnechea na konci Avenidy Las Condes. U benzínové stanice vede odbočka na silnici do Farellones a La Parvy. O víkendu zde jezdí hodně aut, je možné chytit stopa. Jinak taxi stojí údajně okolo 20.000 CLP. Spoj do Lo Barnechea lze dohledat na www.transsantiago.cl. Stránka je ve španělštině, ale přehledná, lze postupovat intuitivně. Vyplatí se mít „tramvajenku“ Bip! Card.

Lanovka Las Águilas jezdí jen o víkendu. Cena za zpáteční jízdenku je 10.000 CLP. Jednosměrná je za 8.000 CLP. Ušetří vám nezáživný výšlap k Laguně Franciscano (pěšky údajně 1,5 – 2 hod.).

Cesta je přehledná, za dobrého počasí není možné zabloudit.

Užitečné odkazy

Baños Morales

Doprava
Do BM jezdí ze Santiaga bus společnosti Turmaipo (8.000 CLP zpáteční) ze stanice metra Terminal Bellavista de la Florida. Jeďte ráno už v 7:30, poslední zpáteční odjíždí z BM v 18:00. Více na www.turmaipo.cl.

Užitečné odkazy

U Laguny Morales se podle Lonely Planetu může stanovat, ale říkali nám turisti, že jim to rangeři nepovolili. Chodí tam prý na kontroly. Na Cerro San Francisco, majestátní kopec v tomto národním parku, vede Ruta Checa, kterou zlezli jako první v roce 1969 čeští a čilští horolezci Klimsa, Zahorawsky a Serey.

Reklama