Noční tápání: Iquique – Chusmiza
Autor: Martin Linhart | Jiří Šurman
Fotografie: Martin Linhart
Štítky: 2014 | Chile | Chusmiza | Iquique | Jižní Amerika
Cestou z letiště se postupně sžíváme s naší červenou camionetou. Striktně dodržuji předepsanou rychlost, ale zjevně jsem asi jediný. Martina takové způsoby trochu dráždí, ale má dost starostí s palubní navigací. Auto-navigaci jsme dosud ani jeden z nás nepoužívali. Snažíme se odhalit její taje. Chlapec z Europcaru nám pomohl navolit ulici Heroes de la Concepción, kde jsou obchodní domy, které potřebujeme vydrancovat před odjezdem do divočiny ...
Megamarket Mall las Americas a sousední obdobně velký supermarket Lider, lze v Iquique těžko přehlédnout. I my je nacházíme bez větších obtíží. Parkujeme v podzemí obchodního centra Mall las Americas. Martin vyráží pro karimatky a plyn do vařiče. Bombičky mají. Obyčejné pěnové karimatky však nikoliv. Za zbytečně drahé nafukovací matrace nehodláme utrácet. To jsme si rovnou mohli vzít svoje. Na horách nás tedy čeká poněkud nepohodlné spaní.
Přejíždíme do sousedního Lideru. Nákup potravin jsme bohužel předem nenaplánovali, takže s množstvím proviantu na týden v horách jsem to poněkud přehnal (nákup za takřka 70 000 pesos/2 540 Kč) a ani složení není optimální – příliš suchých věcí, které se musí dlouho vařit. Ale jak se zde praví „mejor que sobre y no que falte“. Zatímco nakupuji, Martin hlídá auto. Neriskujeme odcizení věcí hned na začátku cesty. Nečekaně u něj zastavuje auto a řidič s dotazem: „Surman?“, doráží na překvapeného Martina. Věc se rychle vysvětluje. V Europcaru nám zapomněli přibalit dokumenty potřebné k překročení hranice s Argentinou. Poslali řidiče a ten nás naštěstí v garážích vystopoval.
Nedaří se nám vymotat z města. Ukazuje se, že navigace, za kterou jsme si připlatili 150 euro, bude k ničemu. Vůbec se nechytá. Nebo neukazuje silnici, která nám přijde dost velká na to, aby ji znala i navigace. Záhy ji odhazujeme do přihrádky na nepotřebné věci. Ještěže Martin před odletem stihl nakrmit svého outdoorového Garmina eTrex 30 slušnou dávkou openstreet map. Dopravu místy řídí policie, občas jsou vidět skupinky stanujících lidí, které z jejich obydlí vyhnala nedávná zemětřesení.
Konečně najíždíme na cestu vedoucí k panamericaně. Problémem Iquique je, že pokud chcete odjet na východ k panamericaně, máte na výběr jen jednu jedinou silnici! Stoupání vázne – vnější polovina (nad srázem) serpentinové vozovky při zemětřesení popraskala, takže se jede pouze jedním pruhem. Pěkná tlačenice nahoru i dolů. Blíží se soumrak, okolí je nehostinné, všude prach, bídná obydlí a potulní psi… máme chmurnou náladu, trápí nás, že nevíme, kde v těchto končinách seženeme nocleh. Spát přímo u cesty není dobrý nápad. Martina napadá přespat u El Gigante de Atacama, kde to trochu známe z předchozího výletu v roce 2003.
V Huaře opouštíme panamericanu a stáčíme se k východu. „Chile avanza!“, jak upozorňují všudypřítomné vládní billboardy. Oproti době před jedenácti lety silnice například na mnoha místech lemují lampy s LED žárovkami a vlastním solárním napájením. U giganta je však naprostá tma, hodláme se utábořit. Z temnoty se ovšem vynořuje postava hlídače – riziko zemětřesení prý trvá a kempování na divoko je zakázáno. Začínáme být nervózní. Po dlouhém letu jsme unavení, na pořádné jídlo zatím nebyl čas, potřebovali bychom se dát trochu do pořádku. Přímo u hlavní silnice zalehnout nelze. Zkoušíme sjet na štěrkovou pistu vedoucí do jakési osady. Po chvílí se nám naše rozhodnutí přestává zamlouvat a chceme se otočit. Při obrátce si musíme nacouvávat. Zadní kola se přitom dostávají přes prašný násep a při záběru prohrabávají. Je jasné, že bez 4x4 budeme mít v horách potíže. Korba je bez nákladu, takže zadek je příliš lehký. Vracíme se na silnici č. 15 a dále nabíráme výšku.
Martin si vybavuje, že ve vsi Chusmiza by měly být jakési lázně. Netušíme, co se v těchto končinách může skrývat pod označením „termas“, ale snad tam bude alespoň živá duše. Ptám se postaršího chlapíka, jestli se tady v Chusmize dá ubytovat. Za chvíli nám už paní správcová ukazuje pokoje. Za 7000 pesos (cca 9 eur) na osobu můžeme konečně „uklidnit hru“. V noci je už slušná zima, topení ani teplá voda nejsou k mání, ale několikavrstvé deky z lamí vlny nás zmrznout nenechají.
GPS
Ke stažení je k dispozici soubor ve formátu *.gdb pořízený přístrojem Garmin eTrex 30, který obsahuje záznam trasy naší jízdy z Iquique do vesničky Chusmiza. GPS jsme zapnuli až po nákupu během odjezdu z města (přesun z letiště do Iquique nebyl zaznamenán). Po stažení doporučujeme prohlížet v Google Earth.
Ke stažení:
