Chuquicamata - obří měděný důl

Chile je nejen zemí přírodních krás, ale i velkého nerostného bohatství. Ať už se při cestování po severním Chile zaměříte na přírodu či kulturu a historii, určitě si nenechejte ujít návštěvu druhého největšího měděného dolu na světě (ten největší – Escondida - je také v poušti Atacama asi 160km jihovýchodně od přístavu Antofagasta. Veřejnosti je však nepřístupný). Pokud máte namířeno do turistického centra San Pedro de Atacama, udělejte si tedy krátkou zajížďku k dolu Chuquicamata poblíž města Calama.

Jirka před obřím kamiónem Komatsu, Chuquicamata, Chile.

K Chuquicamatě jsme se v našem Hyundai Atos přiblížili až za soumraku. Pozdní příjezd nám způsobil potíže s hledáním vhodného místa k přespání, neboť za hotel jsme nechtěli utrácet a pokračovali tak v tradici spaní pod širákem přímo u auta. Všechna bivakovací místa se nám zdála být příliš blízko u silnice. Těsně vedle asfaltky vedla i paralelní nezpevněná pista, u níž by se dalo zalehnout, ale představa, že bychom se ráno probudili v lepším případě mezi koly obřího kamionu, nás naplňovala obavami. Nakonec jsme si příliš nepomohli a po mnohém pojíždění zaparkovali na spojnici mezi silnicemi spojujícími Chuquicamatu s Calamou. Ovšem ani tady to nevypadalo na úplně klidnou noc, protože všude kolem byly stopy obrovských kol.

Historie zpracování mědi v Chile

Měď z Chuquicamaty využívali už původní obyvatelé atakamské pouště. Název je odvozen z aymarštiny, v níž slova „chuco“ nebo „chuqui“ označovala řemeslníky, kteří z mědi dokázali vyrábět různé nástroje a zbraně. Během španělské kolonizace se těžba mědi udržela pouze jako okrajové odvětví, což se začalo měnit se začátkem 19. století a nástupem industrializace. Začátkem 20. století se o chilská naleziště začaly zajímat nadnárodní těžařské korporace. Jimi zavedené technologie umožňovaly získávat měd i z poměrně chudé rudy, což znamenalo výrazný nárůst produkce. Rozsáhlý průzkum ložisek v okolí Chuquicamaty zahájila roku 1910 americká Chile Exploration Company patřící do impéria amerického velkoprůmyslníka Daniela Guggenheima. První měděný ingot slévárna v Chuquicamatě vydala 18. května 1915.

Druhý největší otevřený měděný důl na světě vznikl spojením Chuquicamaty s dolem Radomiro Tomič v srpnu 2002. Obě ložiska se nalézají v samém srdci pouště Atacama v nadmořské výšce 2800 až 3000 metrů. Odhaduje se, že oba doly vydají ještě přes 80 miliónů tun mědi!

Radomiro Tomič (1914 – 1992), rodák z Antofagasty, politik a diplomat, se celý život zasazoval o to, aby ze svého nerostného bohatství měli užitek především sami Chilané, nikoliv jen zahraniční společnosti. Přesto dnes měděné rudy v Chile netěží pouze státní Codelco, ale i mezinárodní konsorcia. Právě největší důl Escondida provozuje těžařský gigant BHP Billiton ve spojení s australským Rio Tinto a japonským investorem. Chile celkově zajišťuje kolem 36% celosvětové těžby mědi a jednoznačně vládne vývozu červeného kovu.

Právě vznik státního podniku na těžbu, zpracování a obchod s mědí byl vyustěním boje za “pochilštění” mědi a vymanění se z diktátu zahraničních soukromých společností, které těžbu prakticky ovládaly až do poloviny 20. století, aniž by z toho chilský stát měl větší užitek. Věci se začaly měnit až s podpisem tzv. Washingtonské úmluvy z roku 1951, kdy Chile získalo právo disponovat 20 procenty produkce.

Roku 1966 začal proces postupného znárodňování. Zákonem bylo stanoveno vytváření společných podniků, v nichž stát držel 51 procent výnosů naleziště. Cílem postupného znárodňování bylo také dosáhnout toho, aby veškerá vytěžená měď byla zpracována (rafinována) ještě na chilském území. K definitivnímu znárodnění došlo zákonem (a změnou ústavy) z června 1971, kterým stát kompletně převzal majetek zahraničních společností. Dne 11. června vzniklo Codelco (zkratka z Corporación Nacional del Cobre de Chile) coby státní monopol na těžbu, zpracování a obchod s mědí. Šlo tehdy o znárodnění prakticky všech klíčových odvětví ekonomiky po nástupu marxistického prezidenta Allendeho. Vznik společnosti Codelco byl ovšem formálně potvrzen dekrety z 1. dubna 1976 už za Pinochetovy diktatury.

Dnes je Codelco nějvětším producentem mědi na světě. Dělí se na několik divizí: kromě Codelca Norte jsou to naleziště Salvador ve třetím regionu, Andina a související průmyslový komplex ve Ventanas v pátém regionu, a El Teniente v šestém regionu. Roční produkce překračuje 1,7 miliónu tun čisté mědi, což chilskému státu v uplynulém roce přineslo přes 9 miliard dolarů! Na paty Codelcu šlape právě mezinárodním konsorciem vlastněný důl Escondida, který v roce 2007 vyprodukoval 1,483 miliónu tun.

Během noci se žádný kamión neobjevil a tak jsme hned ráno vyrazili hledat kancelář, v níž je třeba se hlásit k prohlídce dolu. S hledáním nebyl problém, již v 7:00h jsme byli na místě a měli hodinu a půl k dobru. Na místě jsou hned dvě kanceláře těsně vedle sebe, nevíme přesně, v které z nich je třeba se hlásit. Jako správná se ukazuje ta výše v kopci. Vstupné je dobrovolné. Dali jsme jen symbolických 1000 pesos za oba, protože jsme neměli drobné. Zájemců je málo, přesto pojedou dva autobusy. Vítají nás dvě průvodkyně, jedna z nich je mimořádně krásná. Inu, velký znečišťovatel životního prostřední nemůže budování pozitivního image podceňovat. Každý z nás nafasoval tzv. „security bag“, v němž je respirátor, brýle, plášť, helma a speciální kryty na boty vypadající jako součást rytířského brnění.

Začínáme shlédnutím krátkého videa. Naše průvodkyně vypráví španělsky i anglicky. Druhý autobus má výklad pouze v angličtině. Nejprve se jede na vyhlídku k okraji dolu, odkud se shlíží do vyhloubené jámy. Na ukázku zde stojí odstavený důlní kamión – prý jeden z nejmenších. I tak průměr jeho pneumatiky přesahuje dva metry. Při návštěvě nás míjí několik těchto kolosů. Pro těžební průmysl je dodávají klasikové těžkého strojírenství – americký CATERPILLAR, japonská firma KOMATSU a německý LIEBHERR. Řidič sedí vlevo a po pravé ruce má pět metrů ke zpětnému zrcátku, takže toho moc nevidí. Proto se v dole jezdí zásadně vlevo. Po vytěžených terasách se intenzivně pohybují také obrovské kropící vozy, aby se alespoň částečně omezila prašnost. Důl pracuje 24 hodin denně, nezastaví se ani na minutu. Denně je v Chuquicamatě přemístěno okolo 600 tisíc tun materiálu. Není tedy divu, že zástavba v bezprostředním okolí postupně mizí pod haldami hlušiny.

Chuquicamata

Pár popisných informací:

jeden kamión stojí kolem 2,5 miliónu dolarů,
jeho životnost je kolem 10 – 15 let,
je poháněn jako lokomotiva dieselelektrickým agregátem (takže není moc hlučný v poměru k výkonu),
spotřeba cca 1000 litrů nafty na 8 hodin. Nádrž pojme přes 6 000 l nafty,
maximální rychlost je 60 km/h, s nákladem však ne víc než 30 km/h,
na korbě standardně vozí přes 300 tun nákladu,
jedna pneumatika vyjde na 12 – 20 000 USD a vydrží pouhých 8 měsíců,
pneumatika je asi 1,5 m široká a má kolem dvou a více metrů v průměru.

Pro srovnání: Boeing 747-400 (jumbo) má maximální vzletovou hmotnost 397 tun. Největší dopravní letadlo světa Airbus A380 pak 560 tun.

Na programu je i prohlídka hangáru, kde se auta kompletují, opravují, mění pneumatiky atd. Je to podívaná. Cestou jsme na Panamericaně dvakrát míjeli kamióny převážející pouze korby pro důlní auta. Zabíraly celou šířku silnice.

Všude to trochu zavání propagandou. Už to hlavní heslo: „Gran vecino – buen vecino“. Důraz je kladen hlavně na prezentaci toho, jak se v posledních letech podařilo snížit negativní vliv dolu na životní prostředí, kolik bylo do této oblasti investováno a podobně.

Světová poptávka po rafinované mědi se od roku 1900 zvýšila z 495 tisíc tun až na více než 17 miliónů tun v roce 2006. Poptávka se tak ročně zvyšovala průměrně o 4%.
Stále se zvyšující poptávku po mědi (ale prakticky po všech surovinách) dnes žene mohutný průmyslový rozvoj Číny a celé jihovýchodní Asie. Poptávka v Asii narostla z 455 tisíc tun v roce 1960 až k 8 miliónům v roce 2006.
Podíl Chile na světové těžbě mědi narostl ze 14% v roce 1960 na 36% v roce 2006. V roce 2006 Chile vytěžilo přes 5 361 000 tun mědi. Produkce čisté (rafinované) mědi dosáhla 2 811 000 tun. V těžbě Chile následovaly USA (1 220 000 tun) a Peru (1 049 000 tun). V produkci čisté mědi Chile předstihla pouze Čína (3 047 000 tun), která je největším dovozcem měděných rud.
Finálním produktem rafinace jsou katody obsahující 99,99% červeného kovu.
V současné době se tuna mědi obchoduje za více než 8000 USD za tunu. V roce 2002 se cena pohybovala pod 2000 USD/t.
Pokud by se položily do řady všechny za rok v Chuquicamatě vyrobené katody, výsledný pás by měřil 7 000 km. V podmínkách Jižní Ameriky tedy od Panamského průplavu až do Punta Arenas u břehů Magalhaensova průlivu.
Chile jednoznačně vládne světovému vývozu měděných rud. Největšími dovozci jsou naopak Čína, Japonsko a Indie.
V roce 2006 se ze světové desítky nějvětších měděných dolů (podle kapacity) plná polovina nacházela v Chile. V žebříčku dvaceti nějvětších dolů je Chile zastoupeno osmkrát.

Zdroj: World Copper Factbook 2006, www.icsg.org

Skvělé životní podmínky zaměstnanců, jejich sociální zabezpečení a profesionální růst jsou druhým evergreenem. Něco na tom určitě bude. Podle úvodního videa i slov průvodkyně je například každá kapka vody využita 8x než jde do odpadu. Nakonec se jdeme podívat i do slévárny, ale máme smůlu. Zrovna se čistí formy na nové katody a neodlévá se. I tak byla návštěva Chuquicamaty pozoruhodným zpestřením při putování pouští Atacama.

Fotogalerie - Chuquicamata, měděný důl

Reklama