Skywalking u strýčka Franze

Přidáno: 5.10.2016 | Datum akce: 27.8.2016
Autor: Jiří Pětioký
Fotografie: Jana Košťálová
Štítky: 2016 | Rakousko | Sommeraustein | Traunstein

Po horské pauze jsem zase začal očima olizovat fotky kopců na internetech. Prostě se mi začalo stýskat. Začal jsem infikovat svoje kompaněros. Tatry jsme pro toto léto kvůli medvědům už zavrhli. Upravené, pohlednicové rakouské Alpy měly všechny předpoklady vyplnit naše očekávání.

♦ ♦ ♦

Před odjezdem přišly klasické ofuky. Honza si kupříkladu zlomil ruku. Po ujištění, že pojede i Jo, mu druhý den zase srostla. Johanka zase musela na víkendové líčení k Ústavnímu soudu. Po ujištění, že pojede i Honza, se s Brnem domluvila, že se to odloží na pondělí. Prostě klasický lapálie, přes který jsem se musel jako nejzkušenější z nás s nadhledem přenýst.

Dva graty na Traunstein

V pátek před půlnocí uléháme do spacáků u Traunsee pod stěnami Traunsteinu. Moc jsme se nevyspali. Budili nás lezci, co si balili matroš na těžší cesty na tuhle mohutnou horu. Mělo být vedro a oni chtěli začít už za tmy.

Snídaně v trávě u jezera s kafem a sladkým pečivem není vůbec špatným začátkem soboty. Balíme cajky a v doprovodu ferratistů vyrážíme na cestu. Procházíme dva tunely a nalézáme na Naturfreundsteig. Po prvním zajištěném úseku se odbočuje cestičkou doleva. Pod nástupem na Gmundnerweg (3+) už postávají nějací Rakušané. Tenhle hřeben je vůbec hodně oblíbený. Nic obtížného a je to hodně poctivě ojištěné. Tam, kde zůstaly starší skoby, za které bychom třeba v Tatrách dali nevímco, se blýská novotou čerstvě osazené jištění.

Jdeme jen v pohorkách. Slunce začíná pražit a na jezero vyplouvají lodě. Gmundnerweg přecházíme asi za tři čtvrtě hodiny. Na skále vzniká pekelná výheň. Pokračování na SW-Grat (3+) je už o trochu náročnější. Cesta je delší a exponovanější. Naštěstí jsou zase všude borháky a nýty. Občas se tvoří menší fronty, protože nás tu leze více. Ferratisti pod námi pomalu mizí, nikomu se nechce vystavovat pekelnému žáru.

Konečně jsme po asi čtyřech hodinách na vršku. Přecházíme na ferratu Naturfreundsteig. Výstup až nahoru zavrhujeme, je to ještě pěkná výška a asi bychom se po cestě vypařili. Ani za basu piv pro Jo, celoroční předplatný kapučína pro Jana a svoz helikoptérou pro mě.

Dolu docházíme tradičně vyčerpaní, upečení a ušmudlaní. Před námi je vidina koupačky v Traunsee. Ta se naštěstí do písmene splňuje. Pan Klubíček má dokonce bonus v podobě kontaktování místními rakouskými děvčaty, kterým imponovalo jeho svalnaté a opálené tělo.

Slavnostní večeře se odehrává v místní restauraci u jezera, nocleh zajišťuje Honza přes internety kdesi na louce.

Letní neděle mezi jezery

Ráno se přesouváme k Bad Ischlu. Naplánovali jsme výstup na kopec Sommeraustein mezi Sankt Wolfgang See a Schwarzensee. Parkuje se na alpské louce u Jausenstation Holzer. A slunce zase pálí ostošest. Naštěstí vede přibližovací cesta ve stínu lesem. Za chvilku už před sebou vidíme bílou homoli, cíl našeho výstupu.

Südost Grat (3+) představuje krásný odpočinkový výstup. Po celou dobu nabízí z hřebene krásné výhledy na jezera. Cesta je parádně ojištěná, někdy skoro až přehnaně. Vůdcovská třicítka lano určitě postačuje. Lze sem asi vzít i nelezce, pokud ho budete mít na laně.

Panoramatico z vrcholu neskýtá výhledy na divoké rozeklané štíty, spíš uklidňující pohled na modrá jezera a zelenobílé kopce. Jo i Jan jsou nadmíru spokojeni. Sestup po lesní cestičce je příjemný, stejně jako zastávka na Jausenstation Holzer. Jo a „Most“ v menu zdejšího občerstvení není mošt ale vinný střik.

♦ ♦ ♦

Vyčerpávající info

♦ ♦ ♦

Reklama