Ledopády na Velkém Javoru (III.)
Autor: Martin Linhart
Fotografie: Vladimír Linhart | Martin Linhart
Štítky: 2009 | Německo | Velký Javor
Letošní zima nevídaným způsobem přeje ledolezení. V polovině února (15.2.) jsme tedy vyrazili znovu na naše oblíbené místo pod vrcholem Velkého Javoru (1456m).
Robert cítil "drobnou" únavu po svém sobotním výletu na Klínovec a tak jsme jeli pouze v trojici - Vláďa, Martin a Láďa.
Tentokrát se sjíždíme v Plzni krátce po šesté ranní. A za necelou hodinu a půl již stojíme na neplaceném parkovišti u jezera. Poučeni z minula, jdeme po prošláplé
stezce kolem čerstvě zasněženého Grosser Arbersee. Dnes to vypadá na perfektní počasí, včetně ideální teploty -14°C po ránu. Po nepříjemně prudkém výstupu
míříme opět do pravého ledového amfiteátru.
Rychle na sebe navlékáme veškeré vybavení, zbytek věcí dáváme do batohů a se vším všudy jdeme do ledu. Rozhodli jsme se zaměřit na trénink budování štandů, dobírání dvou druholezců a tzv. rope management - naši největší bolístku. Vše s batohy na zádech.
Nelezeme nijak dlouhé délky, abychom štandy skutečně procvičili. Dělám první dva úseky a během dobírání Ládi a Vládi mám spoustu času na focení a kochání se parádním počasím. Poslední asi 35 metrovou délku si bere Vláďa. Je nejtěžší. Pod kolmým 10 metrovým úsekem shazuje batoh a cvaká ho do presky. Během vrtání šroubů si zkouší odsedávání do cepínu. Lezu jako druhý a nechávám si batoh na zádech - krutá délka - respekt prvolezci!
Jsme na vrcholu ledopádu, přesto pokračujeme prudce stoupajícím lesem dále nahoru. O 50 metrů výše nacházíme hezký kolmý necelých 10 metrů vysoký led se spoustou krápníků a odhalenou skálou. Láďa cestu odjišťuje a pak skoro dvě hodiny blbneme, včetně pokusů o převislé mixové lezení.
Po třetí hodině se dáváme na ústup. Dnes poslední lekce - slaňování.
