Jak název, tak i celý nápad se zrodil při pročítání webu www.tisicovky.cz. Podle něj je v Česku šestnáct pohoří, která mají alespoň jednu horu převyšující 1000m. Takže šestnáct pohoří, šestnáct nejvyšších kopců a šestnáct „pohodových“ výletů po krásných českých horách.

12. Čerchov (1042m)

Čerchov (německy Schwarzkopf) je s nadmořskou výškou 1042 metrů nejvyšším bodem Haltravské hornatiny a celého Českého lesa. Leží přibližně 12 kilometrů jihozápadně od Domažlic a pouhé 2 kilometry od hranice s Německem.
Na vrcholu byla roku 1905 vystavěna Kurzova věž, pojmenovaná po dr. Vilému Kurzovi, jednom za zakladatelů Klubu českých turistů. Kamenná rozhledna je 24 metrů vysoká a je přístupná přes pozemek vojenského útvaru. Hned v jejím sousedství stojí o 6 metrů vyšší betonová věž a další vojenské objekty, které doplňuje přízemní budova s občerstvením. Z rozhledny je výtečný výhled. Za dobrých podmínek až na vzdálenou skupinu Dachsteinu v rakouských Alpách. Svahy Čerchova jsou porostlé smíšenými lesy s převahou smrku a buku. Průměrná roční teplota vzduchu na Čerchově činí 4,2 °C a průměrný roční úhrn srážek 1168 mm.

Český les

Český les (německy Oberpfälzer Wald - Hornofalcký les nebo na české straně Böhmischer Wald - Český les) je členitá vrchovina podél česko-německé hranice - zasahuje tak do jihozápadních Čech a do východního Bavorska. Německý výraz Böhmerwald (doslovný překlad českého Český les) je německým názvem pro českou část Šumavy. Nejvyšším vrcholem Českého lesa je Čerchov (1042m). Pohoří se táhne od Chebské pánve na severozápadě až po Všerubskou vrchovinu, která odděluje Český les od Šumavy na jihovýchodě. Délka pohoří je přes 80 km, šířka do 15 km. Krajina je velmi podobná Šumavě, je však v průměru o 300-500 m nižší. Jako celek nebyl až donedávna Český les chráněným územím, od roku 2005 je zde vyhlášena CHKO.
Průměrné roční srážky se pohybují od 800 do 1100 mm, průměrná roční teplota 4,5 - 7 °C. Po II. sv. válce byla celá oblast téměř vysídlena a stala se z větší části nedostupnou.

Výstup na Čerchov

Až do roku 1990 byl přístup na vrchol zakázán. Vojenské objekty na vrcholu byly přísně tajné. Dnes lze na vrchol vystoupit celkem snadno z několika směrů (z České Kubice, z Capartic nebo z Černé Řeky).

Nikdo se ke mně tentokrát nepřidal a tak jsem se na výstup vydal sólo. Vybral jsem si červenou trasu z České Kubice. Auto jsem nechal zaparkované u budovy železniční stanice a nejprve po modré jsem došel k hlavnímu rozcestníku. Poté jsem přeběhl hlavní tah vedoucí na Folmavu a pokračoval lesem po červené stezce.

Široká zpevněná cesta lesem ubíhala velmi rychle. Na rozcestí "Horizontálka", kde se schází trasy z České Kubice a z Pece pod Čerchovem, jsem odbočil na modrou. Tady se změnil i sklon stoupání. Dosud cesta stoupala jen velice mírně. Stezka vrchol jakoby podchází z levé strany. Otevřenou branou jsem vstoupil do prostor vojenského areálu a tím i na samotný vrchol Čerchova (1042m). Měl jsem štěstí - zrovna zde byl sraz klubu turistů. Dostal jsem se tak na rozhlednu (10 Kč), která by za normálních okolností byla uzavřena. Až do 800 metrů mne provázela nepříjemná mlha, tady však bylo krásně slunečno s velkolepými výhledy do okolí i vzdálených Alp.

Cestu dolů jsem zvolil alternativní trasou. Později jsem tohoto rozhodnutí trochu litoval :-) Šel jsem po hřebeni po modré. Jak se brzy ukázalo, v zimě tuto stezku mnoho lidí neužívá. Hřebenovka byla solidně vysněžená a co krok jsem se po pás bořil do sněhu. S klesající výškou se to naštěstí zlepšilo. U "České studánky" jsem měl v úmyslu odbočit na žlutou a na rozcestí u "Zelené chýše" se pak napojit na červenou trasu, po které jsem přišel. Využil jsem ale toho, že jsem si na cestu půjčil GPSku a tak jsem si trasu začal zkracovat lesními průseky, abych nahnal čas ztracený úmorným bořením ve vrcholových partiích.

Cesta utekla rychle a před třetí hodinou odpolední jsem nasedal do vozu.