Kácov
Autor: Jiří Pětioký
Fotografie: Jiří Pětioký
Štítky: 2011 | Kácov
Na Kácov mě poprvé vzal Tonda, který má rád vysoké hory. Podruhé jsem tam byl s Gibonem, co teď trénuje bouldery a morál na pískách. Prvně jsem si pěkně zalezl, podruhé jsme zase koukali ze skály na polonahý slečny na kánoích. Na Kácově u Sázavy je hezky. Navíc ve vesnici mají pivovar, kde se prodává nefiltrovaná desítka a dvanáctka.
Vyrážíme ve slunečnou říjnovou neděli. Břehy řeky jsou už krásně podzimně zbarvený. Na trávě ještě leží jinovatka, ale do skal už se opírá slunce. Zastavujeme se u Andrejky (první sektor) a ihned se strojíme. S Tondou, kácovským specialistou, se chodí „lízt a ne lelkovat“.
Po hodině máme za sebou tři šestky a jeden pád do listí (odřeniny a naražené prsty). Většinou jsou to nepřevislé věci bez madel s jedním těžším, lehce převislým místem. Na Maňáskovém divadle (7-) nám do smíchu moc nebylo. Tonda to vylezl asi silou vůle, já tam musel pod oběma převisy odpočívat. Pak ještě nějaké šestky a pětku a přesouváme se pod Stěnu lajdáků.
Kácov je složený ze sedmi sektorů rozmístěných podél řeky. Jmenují se Andrejka, Stěna lajdáků, Kácovská kráska, Velikonoční stěna, Vedle velikonoční stěny, Hradní zeď a Křídlo. Nabízí spíš lehčí lezení, takže šampioni se tam asi budou po čase nudit (jako bych slyšel Makaka, jak po přelezení všech 8 říká: „tak si to odškrtávám a už sem nikdy nepojedu“). Takže pro matláky, jako jsem já, lezitelný pětky a šestky, s vypětím všech sil nějaká 7 -. Jinak jsou tam ještě 8 a jedna 9-. Na nejdelší cesty beru lano šedesátku.
Kámen se mi nepodařilo jako obvykle identifikovat, ale prý se tomu říká „český šutr“. Prostě ten typ skály co bývá okolo českých řek. Chyty jsou dobré, když se člověk dobře vykroutí, tak většinou najde, kde se chytit. Někde se kameny hýbou, je lepší si to v případě nejistoty ozkoušet. Jištění je sportovní, takže pískaři by si asi řekli, že je to zbytečně přejištěný.
Na Kácov se jezdí po D1 (Exit 49), pak se pokračuje 5 km po okresce. Auto se nechává před bývalým OÚNZ (ptejte se vesničanů, všichni to vědí) a pak se jde necelý kilometr po bahnité cestě. Pokud už si nevážíte svého auta, můžete sjet až k řece téměř pod skálu.
Tady nás po svačince čekají dvě logické šestky a jedna zárožáková pětka. Na závěr si dáváme tři cesty na Velikonoční stěně. Jedna vede po hraně, na druhé je rajbasový úsek a třetí se leze po sokolu.
Vyčerpaní a spokojení se vracíme domu. Dali jsme 13 cest, což je na pražský kluky, kteří musí chodit do práce, slušný výkon.
Mapa
