• HOME
• O NÁS
• MÉDIA
• VIDEO
• AKCE V PLÁNU
• TESTOVÁNO
• PŮJČOVNA
• VZKAZY

 

Dva gringové ve stopách Simona Bolívara

Krátce po zákeřné vraždě básníka Františka Sahuly ve mně uzrálo přesvědčení, že musím na delší dobu vypadnout z Čech někam daleko. Přesvědčení našlo pozitivní odezvu u Verči, podle které týdenní dovolená u moře vlastně není dovolená, protože uteče jako voda. Slovo dalo slovo, byly i nějaké emoce, ale nakonec bylo vybráno a rozhodnuto: na měsíc do Peru, Bolívie a severního Chile.

Začalo to nevesele. Pár týdnů před odjezdem jsem spadl se skály a mohl jsem chodit jen s teleskopickými hůlkami. Těsně před odletem odjela Verča provozovat umění do Španělska. V den odjezdu do Limy jsem jí ještě zmámenou alkoholem vyzvedl na ruzyňském letišti, kde mi sdělila, že se nestihla naočkovat. V obchodním domě Šestka jsem dokupoval opalovací krémy a repelenty do džungle. Dovolená měla právě začít. I když bych v té době spíš použil slovo mise.

Ale nakonec to dobře dopadlo, moc jsme si to užili a zažili nejedno dobrodružství.

Afrika 2010 – Mt. Kenya & Mt. Kilimanjaro

Na výpravu do Afriky jsme jeli se záměrem vystoupit na její dva nejvyšší kopce - Mt. Kenya (5199m) a Kilimandžáro (5895m). Nechtěli jsme se však striktně přidržovat pouze prošlapaných turistických cest ...

Nejvyšší dva body v masivu Mt. Kenya jsou turistům zapovězené. Jmenují se Batian (5199m) a Nelion (5188m). Kvůli nim jsme na zádech táhli všemožné horolezecké nádobíčko. V případě Kilimandžára a jeho nejvyššího vrcholku Kibo/Uhuru Peak (5895m) byla situace o poznání složitější. Náš záměr nejít turistickou stezkou narazil ... v krátkém čase se nám nepodařilo vyjednat si povolení pro horolezecký výstup. Přesto jsme si výstup užili bez davů a zkusili si usnout v kráteru nejvyšší africké hory.

Expedice Elbrus 2009

Do Ruska jsme se vypravili pouze s jediným cílem - rychlý výstup na vyšší západní vrchol Elbrusu (5642m), který je současně nejvýše položeným místem na starém kontinentě.

Původně jsme zamýšleli pokusit se o vrchol alternativní trasou přes Kupol, ale náročná aklimatizace v Alpách, která nám vzala více sil, než bychom si přáli a drobná nepřízeň počasí v Rusku, nás přiměly k výstupu standardní normálkou z jihu, včetně využití soustavy navazujících lanovek.

Výprava do Peru

Do Peru jsme se vypravily samy - dvě dívky (Eva a Milena). Kromě tradičních turistických lákadel Machu Picchu, geoglyfů v Nazce a další spousty kulturních a přírodních památek, jsme chtěly nahlédnout i do života místních lidí. Prostřednictvím Nadace Inka podporujeme jednoho indiánského chlapce, kterého jsme chtěly navštívit. Seznámily jsme se s ním i s celou jeho rodinou a viděly jsme, jak zde lidé doopravdy žijí.

V Peru jsme strávily celé září roku 2008 a věříme, že jsme tuto krásnou jihoamerickou zemi poznaly o trochu více, než je běžné.

Expedice Over the Top - Aconcagua 2008

První pokus o výstup na nejvyšší horu amerického kontinentu v roce 2006 nevyšel. Aconcagua (6962m) nás však natolik okouzlila, že už tehdy jsme byli pevně rozhodnutí, že se o výstup na vrchol pokusíme znovu.

V lednu 2008 jsme se do Argentiny vypravili s jasným cílem - alpským stylem přejít Aconcaguu z východu na západ, tedy výstup tzv. "falešnou polskou trasou" a sestup normálkou. Kromě Aconcaguy jsme prožili několik dní i v krásném pohoří Cordón del Plata, kde jsme se aklimatizovali.

Expedice Las Cumbres - Aconcagua 2006

Druhá velká expedice, kterou jsme si vymysleli, vedla opět do Jižní Ameriky. Chtěli jsme hodně cestovat a také stanout na nejvyšších horách Argentiny (Aconcagua) a Chile (Ojos del Salado).

Cestování bylo úžasné. Bolívijské altiplano, jezero Titicaca, plovoucí ostrovy Uros, bláznivý sjezd nejnebezpečnější silnice světa na horském kole a několik pokusů o výstupy na jihoamerické šestitisícovky. Ve většině případů bohužel zůstalo u pokusu.

Expedice Chile 2003

Výpravou do Chile zkraje roku 2003 vše začalo. V této nádherné zemi jsme tehdy strávili šest týdnů a procestovali jí od severu k jihu. Chile nás přilákalo především kvůli pověstné rozmanitosti tamější přírody, kterou na této planetě neskýtá mnoho zemí.

Přijeli jsme sice hlavně za přírodou, ale velmi brzy jsme zjistili, že Chile, to jsou zejména úžasní lidé, kteří nám pomohli, poradili nebo se s námi vydali do víru nočního života.

Naše první skutečně velká výprava nás ovlivnila natolik, že se do jihoamerických zemí vracíme a stále nás nepřestávají překvapovat, jak skvělí lidé, tak úžasné přírodní scenérie.

Okruh Marokem 2001

Příprav na cestu nebylo mnoho. Večer si sbalit, ráno zajít do školy, do práce nebo zůstat v posteli. Předchozí složité rozhodování, zdali vyrazit do Thajska, Japonska, na Kypr, Sicílii či do Turecka, vyhrálo suverénně Maroko. Do druhého dne jsme si na marocké ambasádě v Praze vyřídili za drobný poplatek vstupní víza a zarezervovali letenky s cílem v Casablance. Ve středu 14. listopadu 2001 jsme se ve 14:30 hodin všichni sešli na „Modré“ ubytovně na Ruzyni, odkud jsme přes obvyklé drobné potíže po čtvrté odpolední odjeli na letištní terminál.

Řecko 2000

Řecko roku 2000? Byli jsme mladí, šílení a do všeho jsme se hnali po hlavě. O našem dvanáctidenním potloukání se antickou krajinou nelze hovořit jako o expedici, ale pro nás to byl zlom v cestovatelské kariéře. Prvně jsme si mohli dovolit koupi letenky a sami se tak vydat do neznáma.

Styl našeho putování a zejména nocování byl poplatný našim peněženkám a zkušenostem. Nevyhýbali jsme se spánku v roští u silnice nebo tvrdému kameni antického chrámu, k jídlu jsme si občas natrhali pomeranče v sadu nebo se nechali pohostit skvělými lidmi, které jsme potkali. Byl to úlet a rozhodně je na co vzpomínat …