Dva gringové ve stopách Simona Bolívara

Krátce po zákeřné vraždě básníka Františka Sahuly ve mně uzrálo přesvědčení, že musím na delší dobu vypadnout z Čech někam daleko. Přesvědčení našlo pozitivní odezvu u Verči, podle které týdenní dovolená u moře vlastně není dovolená, protože uteče jako voda. Slovo dalo slovo, byly i nějaké emoce, ale nakonec bylo vybráno a rozhodnuto: na měsíc do Peru, Bolívie a severního Chile.

Začalo to nevesele. Pár týdnů před odjezdem jsem spadl se skály a mohl jsem chodit jen s teleskopickými hůlkami. Těsně před odletem odjela Verča provozovat umění do Španělska. V den odjezdu do Limy jsem jí ještě zmámenou alkoholem vyzvedl na ruzyňském letišti, kde mi sdělila, že se nestihla naočkovat. V obchodním domě Šestka jsem dokupoval opalovací krémy a repelenty do džungle. Dovolená měla právě začít. I když bych v té době spíš použil slovo mise.

Ale nakonec to dobře dopadlo, moc jsme si to užili a zažili nejedno dobrodružství.

Přehled článků