Dva dny v Delfách
Autor: Vladimír Linhart | Martin Linhart
Fotografie: Vladimír Linhart | Martin Linhart
Štítky: 2000 | Delfy | UNESCO | Řecko
První den
V 7:10 druhého dne zvoní zvony a my se budíme. Chtěli jsme vstávat podstatně časněji, v 5:30, abychom stihli autobus :-). Rychle proto balíme a doslova sbíháme dolů do Kastraki stejnou cestou jakou jsme šli nahoru. Hlad nás nutí snídat za chůze müsli tyčinky. Když přicházíme do Kalambaky, tak už z dálky vidíme autobus. Je to ten náš. Měli jsme štěstí, protože jede až v 9h. Kupujeme si lístek do Lamíi za 1950DRS. Cesta je pohodová, krásné počasí, vyhlídky. Projíždíme kolem Thermopyl a v Lamíi samotné nás překvapují obrovské hory.
Všechno začíná jít až překvapivě lehce. Hravě nacházíme naší zastávku a kupujeme další lístek za 1800DRS. Míříme do Delf. Z Lamíi je to 90km a máme ještě nějaký čas a tak se vydávám fotit. Po cestě autobusem si čteme Hobita a asi 25km před Delfami zastavujeme ve městě Amfissa, kde má autobus dvaceti minutovou pauzu na procházku. Na stromech jsou zrale vypadající mandarinky, ale jejich chuť svědčí o opaku - jsou kyselejší než citrón. Podél silnice do Delf se vine veliký akvadukt.
Delfy jsou malé město pod horou Parnas (2457m), z nichž je v dáli vidět moře. Vesnice působí dosti zbohatlým dojmem, samé hotely a krámky se suvenýry. Vše je na naše poměry ukrutně drahé. Moderní Delfy jsou od těch starověkých vzdáleny asi 1,5km a když dojdeme na jejich kraj, tak před dveřmi muzea k naší smůle zjišťujeme, že je už půl hodiny zavřeno. Mrzí nás to o to víc, že v pondělí jej vůbec neotevřou a tak už teď víme, že na této cestě se dovnitř nepodíváme. Delfská akropole má naštěstí otevřeno každý den do 14:45. Jdeme ještě kus po silnici ve směru na Athény, kde jsou další památky, které neleží za plotem. Jedná se o gymnázium charakteristické sloupořadím, chrám bohyně Atény, pokladnice a Tholos. Prostě bomba pro naše objektivy, které lačně snímají naše první starořecké památky.
Nad starověkým komplexem nacházíme WC i s tekoucí vodou. Dopřáváme si báječnou koupel pod umyvadlem, pereme si věci a kocháme se pohledem na ruiny. Jen kousek odtud po silnici, zalézáme do olivového háje. Rozděláváme spacáky a karimatky - dnešní spaní je vyřešeno :-)
Druhý den
Po sedmé hodině vstáváme. Zase jsme chtěli vstát o hodinu dříve, ale byla ještě moc velká tma, přeci jen je už podzim. K snídani si dopřáváme zbytek vloček, rozinky a chleba.
Mezi oběma starověkými areály, tedy tím horním oploceným a spodním neoploceným, vyvěrá na úbočí hory Parnas pramen Castalia. Chvíli jsme pozorovali místní lidi, kteří si sem jezdí auty točit vodu a tak si zcela bez obav čepujeme do našich lahví zásoby z tohoto posvátného pramene, kde se omyl i lord Byron.
Na vstupu do památného areálu si kupujeme kromě lístků i oboustrannou mapku 500DRS a uplatňujeme poloviční studentské vstupné 600DRS. Paní na pokladně potvrzuje to, co jsme zjistili již včera - muzeum dnes skutečně neotevře. Otevírací doba areálu je od 8:30 do 14:45 každý den a do onoho muzea se platí pouhých 2000DRS! Krosny si ponecháváme za prodejnou lístku. Procházíme parádní areál, bohužel se jedna z nejkrásnějších pokladnic právě opravuje a přes lešení není nic vidět. Trochu výše je velký stadion, kde si několik šílených turistů zkouší zaběhnout rovinku na čas. Vzájemně se při tom sjíždějí na kamery. Do krásného a klidného rána přichází horda cvakajících Japonců a tak to balíme a jdeme podél divadla dolů.
Ve městě si kupujeme nějaká jablka, oblíbené olejovky a chleba (1250DRS). Paní v obchodě se naší roztodivné kombinaci trochu směje, ale my jsme na výsost spokojeni. Zjišťujeme si časy autobusů ve směru do Athén. Jedou v 5:30, 9:00, 11:00, 13:30 a pak už nic. Je to zvláštní po poledni to tu všechno umírá a není možné se odsud dostat. Cestou zpátky do olivového hájku vidíme chlápka na motorce, který zastavuje u pramene. Čekáme taky na natočení vody, když v tom se s námi motorkář dává do řeči. Je to 72 letý Němec z Kolína nad Rýnem, starý tetovaný vlk v koženém obleku. Sedá si k nám a povídáme si o cestování. Ukazuje nám své tři pasy. Dva normální a jeden z neexistující republiky v Jižní Africe, kde má svojí fotku z karnevalu. Jak dokazují razítka a víza, tak na motorce projel snad celou Afriku. Pak nám podává obálku se slovy „Bees from South Africa.” Martin ji opatrně otevírá a očekává sušenou včelu. Když obálku pootevře, ta sebou začne divoce házet a bzučet. Lekli jsme se jako prase :-) Byl to kanadský žertík. Šlo o rafinovaný mechanismus - sponka s gumičkou namotaná na drátu. Ještě jsme ho upozornili, že za necelé dvě hodinky zavírají památky, aby to stihl a rozloučili jsme se.
My jsme zamířili do naší "umývárny" a hájku, kde si pochutnáváme na česnekových instantních polévkách ve studené vodě.
