Cesta na Západní pobřeží – Wanaka a ledovce

V Cromwellu jsme si nabrali zásoby ovoce a poučeni o cenné rady jsme se vydali směrem k Západnímu pobřeží. Naší první zastávkou byla hora Mt Iron. Jako tradičně jsme asi hodinový výstup absolvovali v poledne, kdy sluníčko pálilo nejvíc. Odměnou nám byl krásný výhled na přilehlé městečko Wanaka a jezera Wanaka a Hawea. Tato oblast se považuje za vstupní bránu do Národního parku Mt Aspiring. Po krátké zastávce ve městě jsme pokračovali dále mezi jezery směrem k pobřežnímu městu Haast.

Cestou jsme zastavili na několika zajímavých místech, doporučených v letáku Haast Pass Highway. Blue pools na obrázku vypadaly krásně, bílé skály vystupující z průzračně čisté vody. Ve skutečnosti voda nebyla až tak průzračná, ale procházka to byla hezká. U vodopádů Fantail a Thunder Creek nám kochání se přírodou značně znepříjemňovaly otravné krvežíznivé sandflies. Podél řeky Haast jsme konečně dojeli do Haastu, kde nebylo vůbec nic. Pokračovali jsme tedy podél pobřeží a hledali místo na spaní.

Netrvalo dlouho a objevili jsme ideální místo kousek od silnice. Odnikud na nás nebylo vidět a bylo slyšet jen šumění blízkého potůčku. Po chvíli se ale ukázalo, že to tak ideální místo nebylo. Na okna auta začali sedat první komáři. Naivně jsme si mysleli, že jsme v autě v bezpečí a Vláďa na ně ještě provokativně svítil baterkou. Několik komárů proniklo dovnitř, mysleli jsme, že se tam dostali, když jsme chodili ven. Bohužel se nám nedařilo je všechny zabít a neustále jsme slyšeli jejich nepříjemné bzučení a nemohli jsme spát. Přibývali další a další, z čehož jsme usoudili, že naše auto pro žíznivé komáry není žádná překážka. Přibližně ve tři ráno jsme boj vzdali, nastartovali vůz a ujeli. Zastavili jsme při první příležitosti u silnice a za autem postavili stan. Ve tmě to nebylo uplně jednoduché, ale za několik minut už jsme konečně spokojeně oddechovali v bezpečí stanu.

Ráno nás probudil zvyšující se silniční provoz, rychle a hlavně nenápadně jsme sbalili stan a vyrazili jsme na Knights Point, úchvatnou vyhlídku na moře. K naší smůle ale byla všude dost hustá mlha, takže jsme viděli jen bílo a už se začaly probouzet kousavé sandflies. Aspoň jsme se nasnídali a pokusili se usušit stan, ale bez úspěchu, vzduch byl příliš vlhký. Cestou k proslulým ledovcům Fox a Franz Josef v Národním parku Westland Tai Poutini jsme se zastavili u jezer Moeraki a Paringa a mořské pláži Bruce Bay, kde jsou tisíce popsaných bílých oblázků. Celý den bylo pod mrakem a nevlídno.

Další den už se naštěstí počasí umoudřilo a svítilo sluníčko. Přijeli jsme na parkoviště u Foxova ledovce a vydali se na asi hodinovou pěší stezku k ledovci, která nás zavedla do vzdálenosti 80 m od ledovce. Můžete si zaplatit procházku po ledovci s průvodcem nebo výlet vrtulníkem. My jsme se ale spokojili s výhledem na ledovec ze stezky. Na parkovišti jsme potkali nešťastného chlapce z Izraele, který si zabouchl klíčky v autě. Byl opravdu zoufalý, dokonce nás požádal, abysme jeho dodávku zkusili odemknout naším klíčem. Alespoň jsme ho odvezli do nedaleké vesnice Fox, kde prý měl nejaké kamarády.

Druhý ledovec Franz Josef je vzdálený 25 km. Je větší než Foxův ledovec, ale stezka končí už 200 m před ledovcem. Cestou zpět k autu jsme se zastavili u vysokého vodopádu, pod kterým se chladilo několik otužilců. Oba ledovce se neustále pohybují, někdy až 5 m za den. Na Novém Zélandu jsou velká atrakce, ale pro nás to tak velkolepý zážitek nebyl. Ve srovnání s alpskými ledovci vypadají maličké.

Reklama