San Pedro de Atacama

Máme za sebou působivou návštěvu měděného dolu v Chuquicamatě a míříme do San Pedra de Atacama. Tato oáza v poušti kdysi bývala důležitým opěrným bodem na trasách lamích karavan. Dnes je to mekka turistů, zejména gringos, ale s oblibou sem za zábavou jezdí i Chilané. Městečko ovšem nenabízí jen zábavu, obdivovat můžete i místní malebný kostelík a za návštěvu stojí velmi zajímavé Museo del Padre Le Paige přechovávající stovky mumií, lebek a nejrůznějších předmětů mapujících vývoj atakamské kultury během 11 000 let její existence.

V jedné z myriád cestovních agentur kupujeme výlet ke gejzírům El Tatio. Odjezd bude brzo ráno. Hned vyrážíme na průzkum salinišť jihovýchodně od San Pedra, v okolí osady Toconao. Osada je celá postavena ze sopečného liparitu a zaujme opět zejména kostelík se slaměnou střechou a malým kaňonem, který vesnici protíná (Quebrada de Jeréz). Říčka tekoucí na jeho dně umožňuje pěstování ovoce, zeleniny a dalších plodin uprostřed pouště. Jsme zvědaví hlavně na Salar de Atacama s majestátními plameňáky. V okolí Toconaa ale po salaru není ani památky, byť podle mapy by už měl pomalu začínat. Disponujeme ovšem pouze přibližným plánkem z Lonely Planet… Rozhodujeme se pokračovat až k laguně Chaxa. Po chvíli z asfaltky odbočujeme na pistu a jsme překvapeni, že nezpevněná roleta umožňuje rychlost až 100km/h. Jen aby auto vydrželo až do Santiaga! K laguně je to cca 40km. Kolem cesty se už konečně objevuje solná krusta.

Saliniště je ve výšce 2500m. Je překvapivé, kolik je v téhle „solné“ pustině života. Jdeme ještě kousek hlouběji do salaru, kde je malý ostrůvek trávy s hnízdištěm plameňáků. Pozorováním by se tu dalo strávit několik hodin, my dneska ale ještě chceme stihnout Valle de la Luna. Protentokrát bohužel musíme oželet nádherné laguny Miscanti a Miñique vzdálené dalších zhruba 60km jihovýchodně od Toconaa a ležící ve výšce přes 4000m.

Vracíme se do San Pedra a odbočujeme na velmi poničenou pistu. Po pěti kilometrech necháváme auto u cesty a jdeme pěšky do kopce. Se zaparkováním jsme se unáhlili, je to ještě kus a ostatní nás míjejí v autech. Předcházíme i schvácené turisty, kteří si v San Pedru půjčili kola. Mnozí z nich to vzdávají, západ by už stejně nestihli. My ale běžíme, nechceme se sem zítra vracet znovu! Jako všichni, míříme na vyhlášené místo – skalnatý ostroh nad parádní písečnou dunou, kterou je nutno vyběhnout, nejlépe naboso. Západ stíháme jen těsně, ale hodně lidí přichází ještě po nás. Pohled je nádherný. Turistickou mekkou je právě tato zlatá duna, byť v okolí je spousta krásnějších míst. Jen upozorňujeme, že na duně pravidelně fouká silný vítr, který bezpečně zanese vnitřek kamery a drahou fotooptiku! Pokud budete mít více času, využijte nabídky cestovních agentur a za symbolickou cenu se vydejte autem na projížďku údolím – scenérie stojí zato! Pohled z písečné duny odhalí jen zlomek nádhery, která se skrývá v hloubi Měsíčního údolí.

Večer na hlavní ulici Caracoles to pěkně žije! Před hospodami nás naháněči lákají dovnitř, u zdí posedávají rozjařené skupinky…. Dnes si chceme dát jen jedno pivko před spaním, protože na gejzíry se vstává v půl čtvrté ráno! Zapadáme mezi pestrou směsici gringos a Chilanů v podniku Adobe. Jedna věc je chtít a druhá to pak realizovat. Podnik Adobe nám učaroval natolik, že jsme se lehce zmožení vypotáceli ven jen chvíli před raním odjezdem na gejzíry. Nezapomenutelná noc …

Malátně postáváme před hostalem a čekáme na odvoz. Přijíždí dvanáctimístný terénní Ford. Sedáme si úplně dozadu a následující dvě a půl hodiny o sobě i přes divokou jízdu a nárazy hlavou o strop vůbec nevíme. V půl sedmé jsme u gejzírů. Někteří mají trochu motáka z rychle nabrané nadmořské výšky. Jsme ve 4300m nad mořem. Je chladno, ale za necelou hodinu vychází slunce. Nechybí možnost vykoupat se v jednom z vyhřátých jezírek. Zaujala nás skupinka ošlehaných čtyřicátníků. Za chvíli přichází jeden z nich a po zvučném „ČAUTĚ!!!“ vypráví, že začali na jihu v parcích Torres del Paine a Los Glaciares a viděli všechno: „Bol tam takýto plech! (rozuměj: byla úplně jasná obloha). Ale potom sme sa 30 hodín jebali v autobuse.“ Proto nám doporučuje koupi zpáteční letenky Puerto Montt – Punta Arenas. Takže i v Patagonii může být hezky? Však brzy uvidíme …

Gejzíry El Tatio

El Tatio je gejzírové pole ležící ve výšce 4320m nad mořem. Místní agentury s oblibou uvádějí, že se jedná o nejvýše položené gejzíry na světě. Ostatně takové tvrzení je uvedeno i na desce/plaketě přímo na místě. Na druhou stranu kluci v roce 2006 při své další cestě navštívili oblast El Sol de Mañana ležící v Bolivii jižně od laguny Colorada směrem k Salaru de Chalviri a nadmořská výška tohoto gejzírového pole je 4850m.

S více než osmdesátkou činných gejzírů je El Tatio největším takovým polem na jižní polokouli a třetí největší na světě (po Yellowstonu a ruské Dolině gejzírů). Aktivita gejzírů ale není příliš intenzivní a dosahují jen poměrně malé výšky. Největší zaznamenaná výška gejzíru je zde kolem šesti metrů. Jako průměrná výška se uvádí údaj 75 cm. Návštěva je nejpůsobivější za úsvitu, kdy je pole zahaleno do mlžných oblaků páry, která kondenzuje v chladném ranním vzduchu. Některá místa jsou však zrádná, neboť pod tenkou krustou bublá vařící bahno.

Zpáteční cesta vede horskými stezkami, auto sebou divoce zmítá a podívaná stojí za to. Kocháme se pohledy na hřeben And, šofér dělá zastávky na focení zvířat – k vidění jsou lamy, lišky, pštrosi, vizcacha ... Na pětadvacet minut zastavujeme v osadě Machuca, v níž žijí jen čtyři rodiny. Slunce žhne a obloha je neuvěřitelně modrá. Horskou cestou pomalu sjíždíme do San Pedra míjejíc kolonii plameňáků na nedalekém jezeře. Plánujeme, že příště krásy této odlehlé oblasti Atacamy prozkoumáme ve vlastní camionetě.

♦ ♦ ♦

Na cestu do Chile jsme si s sebou přibalili i videokameru. O tom, jak se nám dařilo se s moderní technikou seznámit, svědčí následující filmová ukázka, kterou jsme nazvali:

"HON NA LIŠKU!"

Jedná se o unikátní příklad autorovy snahy natočit toto neuvěřitelně plaché zvíře ...

Fotogalerie - San Pedro de Atacama, Chile

Reklama