Národní park Volcán Isluga - část druhá
Autor: Martin Linhart | Jiří Šurman
Fotografie: Martin Linhart | Jiří Šurman
Štítky: 2014 | Andy | Chile | Isluga | Jižní Amerika | Salar de Surire | Termas de Polloquere
Orientace v prašných pistách není úplně samozřejmá, a tak se nám stále dobře osvědčuje Garmin nakrmený daty. Míjíme odbočky na malé usedlosti Arbilla, Caraguano nebo Chapicollo ... Vychutnáváme si jízdu pustinou, kde je jediným představitelem zeleně yareta - druh vysokého mechu. Yareta (také Llareta, Azorella compacta) vypadá jako balvan porostlý zeleným lišejníkem. Ve skutečnosti se jedná o prastarou rostlinu, která se zachytí na kamenech a postupně velmi pomalým tempem 1,5 cm za rok vyrůstá do obřích blobů nezřídka starých přes 3000 let! Indiáni rostliny odsekávali a na hřbetech mul odváželi domů, kde po rozštípání na kusy sloužily jako skvělé palivo. Dnes je yareta chráněným druhem, neboť intenzivní těžba ji málem vyhubila.
Míjíme i občasná stáda lam, která se s oblibou zdržují na oněch kouscích zeleně poblíž občasných potůčků - bofedal.
Národní park Volcán Isluga byl zřízen v roce 1967. Cílem byla ochrana zdejší flóry a fauny. Vydat se sem můžete celoročně. Podnebí je charakteristické pro vysokohorskou poušť s velkými rozdíly mezi denními a nočními teplotami. Srážky se objevují převážně v létě (mezi prosincem a březnem). Jednou z hlavních přírodních zajímavostí je laguna Salaru de Surire, na níž se rády zdržují tři druhy plameňáků (andský, chilský a Jamesův). V parku můžete zahlédnout některé z tradičních obyvatel altiplana: všechny druhy lam, lišku (zorro culpeo), vizcachu, pštrosy nandu a samozřejmě kondora. Kromě sopky Isluga (5550m) k dalším vrcholům patří Quimsachata (5400m), Tatajachura (5252m) a Latarama (5207m).
Celý den se držíme těsně při bolivijské hranici. Nikde nikdo. Po odbočení do národního parku jsme nepotkali jediné auto. Jen pár lidí se chystalo na rodinnou oslavu a grilování v Termas de Enquelga. Není sezona a navíc nejsme v příliš přívětivém kraji. Scenérie ovšem stojí za to. A kostelíky v maličkých mnohdy již neobývaných osadách nás neustále okouzlují. Skupina rozpadlých stavení s maličkým udržovaným kostelíkem bez zvonice v Llucuoma. Oslnivě bílá barva sakrálního stavení nádherně kontrastuje s okolní pustinou. A na střeše jen snopce tvrdé trávy (paja brava) a bláto. O několik kilometrů dále ve Villacollo je kostelík s oddělenou samostatně stojící zvonicí. Osamocený na stráni pokryté tisíci trsy trávy - paja brava.
Zbývá 37 kilometrů k Salaru de Surire. Hlídáme si základní orientační body. Obří kopce po naší pravé ruce. Překonáváme vysychající řečiště Mocomocone. Odtud nejen že bolívijské území vidíme, ale klidně bychom dohodili i kamenem. Před námi se tyčí Cerro Lliscaya (5634m), přesně na hranici. Míjíme zelenou dopravní značku s nápisem Frontera 3. Nevěnuji jí pozornost. Martin tvrdí, že mám jet rovně, tak proč se starat, co se píše na značení.
„Smíme autem do Bolívie?“, ptá se po chvíli kolébavé jízdy Martin.
„Podle smlouvy s půjčovnou nesmíme. Auto je v Bolívii bez pojištění.“
„No tak právě jsme překročili hranici. Jsme na bolivijské půdě.“, informuje mě suše Martin.
Stoupáme do prudkého kopce. Objíždíme zprava Cerro Capitán (5098m). Modlíme se, aby to Hilux dal. Uvíznout zrovna tady a navíc v Bolívii. To by byla solidní polízanice.
Z nejvyššího bodu dnešní cesty ve výšce 4485 metrů shlížíme na rozlehlou zářící plochu salaru. V podvečer jsme konečně na místě. U Termas de Polloquere (4280m) na jižním okraji Salaru de Surire. Malý plácek skýtá i chatrný stůl.
S posledními paprsky prudce klesá teplota a z horkých jezírek stoupá štiplavý sirný kouř. Tady bychom se v noci přidusili. Vaříme tu aspoň večeři. Místo na nocleh je třeba hledat dále od sirných výparů. Zdá se, že nad cestou je téměř rovný plácek bez ostrých kamenů. Spánek bez karimatky bude vydatný. Zaleháváme „po dakarsku“ každý u jednoho zadního kola. Místo karimatky poslouží igelitový pytel a pro vyšší komfort i gumová rohož z auta. Kolem osmi hodin je už naprostá tma, není co dělat a na spánek je brzy. Noci na altiplanu budou dlouhé.
GPS
Ke stažení jsou k dispozici dva soubory ve formátu *.gdb pořízené přístrojem Garmin eTrex 30. Jeden obsahuje záznam trasy jízdy z Colchane k Termas de Polloquere na Salaru de Surire a druhý vyznačení míst, o nichž se v článcích píše (trasové body). Po stažení doporučujeme prohlížet v Google Earth.
Ke stažení:
