Stále na cestě a stále ve spěchu!
Autor: Jiří Šurman
Fotografie: Martin Linhart | Jiří Šurman
Štítky: 2014 | Argentina | Belén | Cafayate | Jižní Amerika | Quebrada de las Conchas | Ruinas de Quilmes
Dnešní 250kilometrovou „spojovací“ etapu z Cafayate do Belénu si mírně prodlužujeme zajížďkou do Quebrady de las Conchas. Oko se opět kochá krásou přírodních scenérií, kilometrů navíc rozhodně nelitujeme. Zamrzí spíš neustálý nedostatek času. V rychlosti obdivujeme mohutné rozvaliny předincké osady Ruinas de Quilmes a po silnici č. 40 uháníme osamoceni dále na jih do Belénu.
Ráno ztrácíme čas marnými pokusy vyměnit peníze v bance. Zjišťuji, že banky mění pouze vlastním klientům. S nepořízenou jdeme natankovat. Na COPECu platím kartou a od pumpařky se dozvídám, kde se dají peníze vyměnit. Radí nám, ať se na výměnu ptáme v obchodech. Doporučuje lékárnu na náměstí. Kurz je oproti Saltě o něco slabší (11,5 pesos za euro), ale jsme rádi. Chtějí se s námi svézt mladí Katalánci. Noria a jakýsi mladý akademik chtějí potáhnout směrem na Saltu, což jim můžeme umožnit, protože se nejprve vracíme kousek severovýchodním směrem, abychom shlédli zajímavosti Quebrady de las Conchas. S posezením na korbě jsou spokojeni. K Ďáblovu chřtánu (Garganta del Diablo) je to necelých 50 km po kvalitním asfaltu silnice č. 68. Profesor jde shánět následný odvoz, my s Norií jdeme na obhlídku. Dozvídáme se, že lezla v oblasti Fitz Roy na jehlu Saint-Exupéry. Její souputník lezl dokonce i v Krkonoších! Za chvíli už ozvěna přináší profesorovo volání, že další stop je připraven. Ciao! Noria sympaticky přeje k svátku, 23/4 bude přece Sant Jordi.
Obracíme se zase ke Cafayate a postupně zastavujeme u přírodních atrakcí: Anfiteatro, Tres Cruces, Sapo, Obelisco a Ventanas. Blíží se doba oběda. V Cafayte však nepěkně chybujeme. Kousek od benzinky se necháváme chytit na menu za 60 pesos. Drsný chlapík se sice chová úslužně, ale začíná nám docházet, že to nebude ono! Předkrm sestává z jediné miniempanady, navíc s křupkama. Následuje přihřáté, přesto převážně studené kuře s rýží. A na závěr broskve z plechovky. Dvě sklenky červeného a děsivý účet – 186 pesos. Za sklenku si účtuje 30. Předchozího dne byla celá láhev za 80… zdrceni pokračujeme k náměstí, kde jsou již normální restaurace plné zjevně spokojených strávníků.
Jsme zpět na silnici č. 40, která má teď již dokonalý asfalt a je zde jen pro nás. Při průjezdu osadou Tolombón jen zíráme na výstavní sídla vinařů. Vpravo od cesty stojí za zastávku mohutné rozvaliny dávného sídliště – Ruinas de Quilmes. Platí se vstupné a lze si najmout i osobního průvodce. Rádi bychom, ale nemůžeme zde strávit dvě hodiny podrobným výkladem. Nikoliv poklusem, ale přece jen s ohledem na čas procházíme rozlehlé stupňovité terasy lemované zídkami, které se zvedají vysoko do svahu. Obyvatelé Quilmes měli díky tomu zajištěnu dobrou kontrolu nad údolím. Dočítáme se, že původní místní kultura se udržela ještě zhruba 100 let po inckém záboru. Celý třicetihektarový areál efektně prorůstají kaktusy.
Uháníme dále k jihu. Silnice zůstane po celý den téměř dokonale liduprázdná. Do Belénu přijíždíme kolem 19h, začíná se smrákat. Dvanáctitisícové městečko nepůsobí zrovna přívětivě, značně tak kontrastuje s příjemným Cafayate. Všude nepořádek a zanedbaná zákoutí. V ulicích ovšem panuje čilý ruch, mládež se prohání na skútrech, troubí se o sto šest. Většinu motorek sedlají dívky. S ubytováním je problém. V dobře vypadajícím hotelu Belén požadují naprosto nepřijatelných 400 pesos. Váháme a objíždíme město, abychom nakonec skončili hned vedle v drsně prokouřeném omšelém hotelu Samai za 290 pesos. Ani večeře v Belénu nebude samozřejmostí. Jako by tu nebyla kloudná restaurace. Průvodce uvádí alespoň dvě místa, z nichž jedno otevírá až v devět hodin. Děda z pouličního obchůdku radí parilladu Jeremías nedaleko náměstí, na rohu ulic General Roca a Sarmiento. Skvěle! Obsluha chystá stoly, právě se otevírá. Volíme lahev organického Malbeku (bodega Tizac, 2010). Předkrm přichází ve formě picady. Martin se rozhoduje pro maso na nudličky – asado al tiro. Já zkouším montado: hranolky, hovězí, zelenina, chléb. Je to barbarství, ale velmi vhod přišel i litr koly, dehydratace po celodenní jízdě byla příliš velká. Jako postre zkouším zapallo se sýrem, Martin pro změnu cayote a sýr. Dobře jsme pojedli, účet i s tringeltem činí 420 pesos. Nazítří nás čeká návrat do Chile přes Paso San Francisco.
GPS
Ke stažení jsou k dispozici dva soubory ve formátu *.gdb pořízené přístrojem Garmin eTrex 30. Jeden obsahuje záznam trasy jízdy z Cafayate prodloužené zajížďkami do Quebrady de las Conchas a k rozvalinám předincké osady Quilmes až do města Belén, kde jsme spali. Druhý soubor obsahuje příslušné trasové body. Po stažení doporučujeme prohlížet v Google Earth.
Ke stažení:
