Přes vrchol do BC

Přidáno: 11.10.2010 | Datum akce: 8.9.2010
Autor: Martin Linhart
Fotografie: Martin Linhart | Ladislav Lenc | Pavel Oplt
Štítky: 2010 | Afrika | Keňa | Mt. Kenya | Point Lenana | UNESCO

Je tma jako v pytli. Rukama se snažím už nějakou chvíli nahmatat hodinky, abych zastavil to protivné kvílení budíku. Ještě nebylo ani pět hodin!

„Kluci měli bychom vstávat!“

Obracím se s prosíkem na obě ztuhlé mumie.

„Kdo půjde dnes první? Máme tu mínus tři stupně.“
„Já ne.“
„Taky klidně počkám.“

Ve stanu určeném pro dvě osoby není zrovna místa nazbyt a tak musíme vstávat a oblékat se postupně, abychom se vzájemně nezranili. První je na tom nejhůř, neboť musí jako první opustit vyhřátý spacák, rychle ho sbalit a vytvořit tak místo pro ostatní. Včerejší dvojitá dávka Acylpyrinu nám evidentně pomohla a všichni se cítíme dobře. Po „motáku“ ani památky.

Ještě ve stanu do sebe ládujeme kousky chleba se sýrem. Do venkovního mrazu jde jako první Láďa. Rychle balíme namrzlé stanové plachty a v 5:30 vycházíme.

Zpočátku se jde po rovince s občasným mírným stoupáním. Cesta je lemována vzrostlými lobéliemi. Svítání v této magické krajině je úžasné. Na jedné straně vrcholky Batianu a Nelionu svítící do dáli jako rudé majáky a na straně druhé siluety prapodivných rostlin v prvních paprscích vycházejícího slunce. Uprostřed stoupání do sedla Simba (Lví sedlo) si lze vybrat. Doleva na Austrian Hut nebo pořád nahoru k chatě Shipton. Ještě chvíli se přidržujeme vyšlapané stezky ve směru na kemp Shipton a pak se od ní odkláníme mírně vlevo do dalšího prudkého stoupání. Potřebujeme se dostat k jezeru Harris Tarn.

Jde s námi už jen Japhet. Oba zbývající nosiči jdou přes Shipton k našemu základnímu kempu – BC – tábořišti Kami.

V osm hodin jsme na místě (4650m). Na křižovatce cest nacházející se na menším plácku jen kousek od zamrzlého jezera Harris Tarn. S Láďou jdeme na vrchol. Pavel spolu s Japhetem sejdou do tábora Kami. Pavel nemá kam spěchat a bylo by z jeho strany zbytečné riskovat rychlý výstup na vrchol Lenana, když ví, že zítra na něj bude mít celý den.

Loučíme se s Japhetem. Byl nám skvělým průvodcem. Jako velitel naší minipartičky nosičů pro nás dělal rozhodně více než musel. Ukazoval nám zajímavá místa, odhalil před námi své až encyklopedické znalosti rostlin a byl neuvěřitelně milý a pozorný. Vyměňujeme si e-maily, společně se fotíme a dáváme mu tzv. tip čili peníze navíc, za jeho dobré služby.

My s Láďou zde odhazujeme těžké batohy a jen nalehko začínáme stoupat. Napojili jsme se na přímou trasu, která vede na Point Lenana z Shipton kempu, tedy od severu. Cesta je velmi pěkná, občas si při stoupání pomáháme rukama, ale o nějaké lezecké obtížnosti se nedá vůbec hovořit. Kousíček pod vrcholem, ve chvíli kdy již pozorujeme stožár s vlajkou, vstupujeme na sněhová pole. Na závěr přelézáme asi dvoumetrový výšvih a jsme na vrcholové plošině.

Vrchol Point Lenana (4985m) máme sami pro sebe. Je přesně devět hodin dopoledne 8. září 2010. Od jezera Harris nám výstup zabral pouhých 45 minut a to včetně zastávek na natáčení a focení. Od chvíle, kdy nás džíp vyklopil na cestě k bráně Chogoria uteklo pouhých 47 hodin!

Nikým nerušeni se kocháme nádhernými výhledy. Jediné na co jsme zapomněli, je společné vrcholové foto! Všechno to pobíhání po vrcholku, focení Nelionu a ledovců pod námi, způsobilo, že jsme to úplně vypustili, takže máme s Láďou každý vlastní vrcholovku, ale žádnou společnou :-(

Cesta dolů je dlouhá. Jezero Kami Tarn, do dáli svítící oranžový stan i Pavla vidíme dalekohledem, ale nejprve musíme sejít o 150 výškovým metrů pod jeho úroveň, abychom si zase pěkně nastoupali nahoru do 4425m. Cestou dolů si dlouze prohlížíme naši zítřejší výstupovou cestu na Batian. Právě dolů slaňují dva lezci. Jelikož je teprve deset hodin dopoledne, je jasné, že to nevyšlo a balí.

Daman skalní

Daman skalní (Procavia capensis) je nevzhledný a obtloustlý africký savec, který obývá poměrně rozsáhlá území a s jeho různými poddruhy se můžeme setkat od Libye až po Jihoafrickou republiku. Vyhledává zejména slunná skalnatá místa. Pro pohyb po skalnatém povrchu je velmi dobře vybaven zvláštní žlázou, která zvlhčuje polštářky chodidel a umožňuje tím jejich lepší přilnutí k povrchu. Na první pohled nemotorný tvor tak dokáže překonat i kolmé skalní pasáže nebo se dostat na strom. Zvláštností je, že damani tvoří skupinu, která je příbuzná lichokopytníkům a slonům!

Damani žijí i v suťových polích a pruzích ztuhlé lávy na úbočích sopek. Své nory si však nevyhrabávají sami a klidně se nastěhují i do již hotových nor ostatních zvířat. Daman skalní má hnědě zbarvenou srst, váží obvykle kolem 5 kilogramů a dorůstá do délky 60 centimetrů (výška v kohoutku max. 30cm). Jedná se o společenské zvíře sdružující se do skupin o velikosti několika desítek kusů. Aktivní je zejména během dne, kdy vyráží za potravou, případně se vyhřívá na slunci. Tento vzdálený bratranec slona je býložravec spásající nejrůznější traviny, výhonky nebo kůru a plody stromů či keřů.

Do kempu jsme se dovalili až po jedenácté hodině. Jsme tu úplně sami, společnost nám dělají jen různá více či méně milá zvířátka. Rozhodně se před námi nijak nestydí. Jak damani, tak i myši nám suverénně lezou do stanu a hledají, co by zakously.

Odpoledne se bavíme balením věcí a přípravou na výstup, Láďa boulderuje. Kemp byl dříve pravděpodobně navštěvovanější. Opodál stojí kadibudka, od jezírka je natažená umělohmotná trubka, aby lidé nemuseli chodit pro vodu ani těch 50 metrů a kousek pod námi jsou zbytky základů chaty. Vyhříváme se na slunci mezi lobéliemi a užíváme si dokonalého klidu hor, o nichž jsme v průvodcích četli, že je navštěvují nekončící davy turistů. My jsme dosud nepotkali než tři Angličany v Minto´s Hut a dnes jsme zdálky pozorovali několik turistů sestupujících z vrcholu.

„Ty vole, mi přeběhla myš kolem ksichtu!“

Nevěřícně a zmateně vykřikuji do tmy.

„Do prdele vstávejte, máme tu myš!“

Snažím se rychle vzburcovat oba spáče. Mám dojem, že mi nevěří! Rychle nahmatávám čelovku a marně bez brýlí pátrám, kde se ta mrcha ukryla. To poslední o co stojíme, aby nás v noci pokousala takováhle malá potvora a odvezli jsme si z Afriky nějakou fajn nemoc.

„Viděls ji. Je támhle za Pavlovým spacákem.“

Teď už jsme všichni ve střehu. Máváme rukama, čelovkama, … Otevřeli jsme dokořán jeden z východů a snažíme se tam malou myš nasměrovat.

„Konečně je v prdeli.“
„Svině mrňavá.“

Tohle bylo o infarkt. Příšerné probuzení. Zvlášť když jsme dnes zase usínali s mírným bolehlavem a nadopovali se Acylpyrinem. Za chvilku je půlnoc a za čtyři hodiny s Láďou vstáváme, abychom se pokusili o Batian!

Chybou bylo, že jsme úplně nedovřeli vchod do stanu a myš skočila dovnitř malým otvorem u stropu. Ještě štěstí, že tak odvážný nebyl i ten daman … kdyby na mne skočil tenhle přerostlý svišť, tak bych se …

Mount Kenya (trailer)