Jak název, tak i celý nápad se zrodil při pročítání webu www.tisicovky.cz. Podle něj je v Česku šestnáct pohoří, která mají alespoň jednu horu převyšující 1000m. Takže šestnáct pohoří, šestnáct nejvyšších kopců a šestnáct „pohodových“ výletů po krásných českých horách.

9. Velká Deštná (1115m)

Velká Deštná (1115m) je nejvyšší vrchol Orlických hor. V odlesněných vrcholových partiích bez výraznějšího převýšení lze rozlišit dva vrcholy; jihozápadní (1115m), kde stojí menší dřevěná rozhledna (výstup po žebříku) a severovýchodní (1114m). Oba vrcholky jsou odděleny nevýrazným sedlem (1110m), pod kterým je rozcestí a turistický přístřešek Horské služby, kde se lze v sezóně (i zimní) občerstvit.
Dříve se Velká Deštná nazývala Sedmihradská hora a do 80. let 20. století zde rostl mohutný smrkový les. Roku 1992 byla na vrcholu skauty vystavěna 8 metrů vysoká dřevěná rozhledna jako dárek k 60. narozeninám hajnému a členovi Horské služby Štefanu Matějkovi. Tato původní rozhledna byla z důvodu bezpečnosti v roce 2004 nahrazena rozhlednou novou, také dřevěnou. Přes vrchol vede Jiráskova cesta (hřebenová turistická trasa procházející celými Orlickými horami). Průměrný roční úhrn srážek se pohybuje okolo 1 350 mm.

Orlické hory

Orlické hory (polsky Góry Orlickie, německy Adlergebirge) jsou pohoří v severovýchodních Čechách, při hranici s polským Kladskem. Název pohoří je odvozen od řeky Orlice, která tudy po česko-polské hranici protéká. Délka pohoří ve směru severozápad - jihovýchod činí 50 km, šířka kolísá mezi 5 - 10 km. Nejvyšším vrcholem je Velká Deštná (1115m).
Pro Orlické hory jsou charakteristické středně prudké svahy a rozsáhlé ploché hřbety. I díky tomu jsou ideálním místem zimních lyžařských túr. Přejít všech 11 orlických tisícovek zvládnou zdatnější za jediný den. Lesy původně tvořily jedlobukové pralesy, pouze polohy hřebenů pokrývaly smrčiny. Již před několika stoletími bylo dřevo těženo a druhová skladba lesa se stále více blížila dnes nechvalně známým smrkovým monokulturám. Ty jen těžko mohly odolat imisím tepelných elektráren a následným kůrovcovým kalamitám. Proto jsou hřebeny Orlických hor v současnosti plné rozsáhlých pasek s novou výsadbou a zachovalé zbytky původnějších porostů jsou přísně chráněny. Chráněná krajinná oblast Orlické hory o rozloze 204 km² byla vyhlášena na konci roku 1969.
Roční průměrné teploty se pohybují okolo 4°C a průměrné roční srážky mezi 1100 - 1400 mm. Při silnějším větru je díky odlesnění pohyb po hřebenech nebezpečný.
Zajímavostí je, že celým pohořím se táhne pás opevnění budovaných před druhou světovou válkou na obranu Československa před očekávaným útokem Německa.

Výstup na Velkou Deštnou

Dlouhá cesta autem zapříčinila, že jsme z výchozího místa naší procházky na Velkou Deštnou (1115m), Deštného v Orlických horách, vyrazili po jedenácté hodině. Počasí nám v sobotu 14. března přálo a i přes nepříliš příznivou předpověď oblačného nebe se mraky v průběhu dne protrhávaly a my jsme si užívali parádních výhledů.

Obcí jsme prošli po žluté stezce až na křižovatku u konečné zastávky autobusů v Zákoutí (691m). Zvolili jsme cestu vpravo do kopce po modré - směr Luisino Údolí (2km). S ohledem na velké množství sněhu jsme raději zůstali na silnici. Nijak nás nelákalo bořit se na stezce, která jí více méně stejně kopíruje.

Luisino Údolí je shluk několika krásných horských chat uprostřed lesů - za nádherného zimního dne je to pořádná dávka romantiky! Po krátkém úseku, kdy jsme šli skrze horskou vísku výjimečně z kopce, jsme došli k rozcestníku u Hájovny (877m).

Napojili jsme se na zelenou trasu, která nás měla vyvést až na samotný vrcholek Orlických hor. Sníh byl dostatečně tvrdý a cesta nám tak ubíhala pod nohama až nečekaně hladce. Dalším pozitivem byl naprostý klid. Nikde nebylo ani živáčka. K vratce vyhlížející rozhledně ztlučené z několika kmenů jsme přišli po dvou hodinách chůze. Z vrcholu Velké Deštné (1115m) se nám naskytl výborný rozhled a my jsme konečně zjistili, kde se za tak krásného dne schovávají všichni turisté a sportovci. Hřebenová Jiráskova stezka byla plná nadšených běžkařů, kteří se shromažďovali u občerstvovačky kousek pod vrcholem.

Nechtělo se nám jít zpátky stejnou cestou. Napojili jsme se proto na Jiráskovu stezku a podél lyžařské stopy a vrcholu Malé Deštné (1090m) jsme začali pomalu sestupovat do sedla Šerlich (981m). Kousek odtud stojí i známa Masarykova chata (1005m).

Na chatu jsme však nezavítali a stezku jsme opustili u parkoviště na Šerlichu, odkud jsme pokračovali po silnici zpátky do Deštného v Orlických horách. Právě vrcholily závody v akrobatických skocích na snowboardovém prkně.

Na náměstí před kostelem, kde je kupodivu parkování zdarma, jsme se s Orlickými horami rozloučili.