Región Metropolitana a Valparaíso

V Santiagu výpravy do Chile začínají i končí. Nečekejte divoký jihoamerický babylon obepnutý prstencem slumů, ale docela útulné vstřícné velkoměsto evropského střihu. Vyplatí se udělat si čas i na jeho okolí. Barevné, úzké uličky na kopcích Valparáisa byly němými svědky dobrodružných začátků evropských přistěhovalců z 19. století. Námořníci dali tomuto zemětřeseními a požárem zmítanému přístavu název Klenot Pacifiku. Na Tichý oceán dohlédnete i z vrcholků Pobřežních Kordiller. Na přesně opačné straně pak z téhož místa uvidíte obří masiv nejvyšší jihoamerické hory Aconcaguy ...

♦ ♦ ♦

Santiago

Španělští conquistadoři založili v polovině 16. století mezi Pobřežními Kordillerami a Andami pevnost Santiago, která je měla ochránit před divokými Araukánci. Další vývoj byl překotný a dramatický. V 17. a 18. století stíhala Santiagueňos zemětřesení, nebo se museli bránit nájezdům nepoddajných indiánů. V 19. století zde prožili historické chvíle slávy vojevůdci Bernardo O´Higgins a José de San Martín, kteří zde završili vítězné dekolonizační tažení. Santiago se v roce 1820 stalo hlavním městem nezávislé Republiky Chile.

Dnes téměř šestimilionové moderní město připomíná evropské metropole. Ulice, obchody, domy, restaurace i neonové reklamy jasně dokazují, že se Santiagu jednoduše nevyhnula západní urbanistická globalizační uniformnost. Na rozdíl od jiných latinskoamerických měst tu perfektně funguje veřejná doprava.

Nějaké ohromující památky tu ale ve srovnání s Evropou nečekejte. To, co pochází z 19. století, zde dostává punc starobylosti. Většina památek se nachází v centru a projdete si je během několika hodin. Ani se vám v tom vedru nechce déle courat ulicemi.

Obvykle vybledlí a vystresovaní Evropané přijíždějící sem ze zasněženého starého kontinentu už totiž hned na letišti dostanou teplotní facku. Podnebí tu neovlivňuje studený Humboldtův proud jako u přístavních měst. V létě tu zpravidla naměří teploty okolo 33 stupňů Celsia. Slunce tu svítí skoro každý den a rozechvívá stojatý vzduch. Procházky ulicemi města se vyplatí plánovat na ráno nebo na večer.

Pokud je Santiago prvním místem, kde vstoupíte na chilské území, určitě si všimnete jedné zajímavé věci. Lidé jsou tady prostě neuvěřitelně zdvořilí a ochotní. Chce se říct Angličané Jižní Ameriky. S tím rozdílem, že máte pocit, že to nepředstírají. Ve srovnání s jinými latinskoamerickými městy si tu připadáte naprosto bezpečně.

Doporučujeme naši jednodenní procházku. Zahájíte ji na hlavní třídě Alameda na Plaza de la Ciudadanía s Palacio de La Moneda (pár set metrů vzdálený kostel Iglesia de San Francisco u stanice metra Santa Lucía nám nepřišel ničím výjimečný). Pokračujete k Plaza de Armas s hlavní metropolitní katedrálou (Catedral Metropolitana). Zacházku k tržišti Mercado Central doporučujeme jen těm, kteří si libují v přeplněných prostranstvích s krámky s různou veteší. Od Plaza de Armas namiřte své kroky k parkům na břehu Río Mapocho. Zde najdete dvě muzea umění (Museo Nacional de Bellas Artes a Museo de arte Conterporáneo). Lze předpokládat, že v těchto místech už budete unaveni, proto doporučujeme před návštěvou Cerro Santa Lucía zajít na oběd. Na tomto kopci pak můžete krásně odpočívat v japonských zahradách. Z vrcholu je krásný výhled na město. Od Cerro Santa Lucía pokračujte pěšky nebo metrem ke stanici Baquedano. Překročte řeku a podívejte se na La Chascona, dům básníka Pabla Nerudy. Lanovkou se pak nechte vyvézt na Cerro San Cristóbal se 14metrovou sochou Panny Marie. Odtud je pěkný výhled na celé město i na okolní hory. Spatříte odtud i nejvyšší budovu Jižní Ameriky, rozestavěné Costanera Center.

Malé San Francisco

Ve Valpu, přezdívaném někdy Malé San Francisco, se ocitáme zase v úplně jiném světě. Nad studeným oceánem se zdvíhají kopce poseté barevnými domky. Ubytováváme se v domku poblíž Plaza Bismarck s výhledem na moře. Naši hostitelé jsou hrdými reprezentanty tohoto malebného přístavu. Umělci, ničím se nestresují. Pantáta neustále popíjí Cuba Libre a kouří jointy. Poslouchají rokenrol a reggae. Něčím mi připomínají sochařovu rodinu z Pupenda.

Ráno se oblékáme do teplého oblečení a vyrážíme podle Lonely Planetu do centra. Nakonec scházíme k rušné pobřežní silnici a máme pocit, že jsme zatím nic extra zajímavého a hezkého neviděli.

Naštěstí narážíme na brýlatého studenta, který jakoby vypadl z oka klukovi ze seriálu „Where is Wally?“. Ten nám dává mapu a kreslí do ní linku, kudy máme jít. Jdeme podle ní a najednou je všechno hezčí, veselejší a barevnější. Procházíme malebnými úzkými uličkami s obřími pestrými graffiti. Občas sejdeme nebo vystoupáme po nějakém schodišti, případně se svezeme starobylým výtahem. Někdy se dostaneme na terasu nebo verandu domu v koloniálním stylu, odkud je krásný výhled na přístav. Cestou potkáváme několik útulných kaváren a obchůdků. Prodávají tady kýčovité věci, ale aspoň jsou originální. Námořnické Valpo má svou tradici, vlastní pestrý život. Chilská tajemná Stínadla, kde bouří se jen příroda.

Po stopách Darwina

Jedeme valparaiským metrem do Pobřežních Kordiller, abychom podnikli výlet na kopec La Campana, odkud je vidět nejvyšší hora Jižní Ameriky – Aconcagua. Cesta příjemně utíká. Za oknem probíhají skalnaté rokle. Metro končí v městečku Limache. Odtud jedeme autobusem přes venkov do národního parku La Campana. Míjíme vesničky Olmue a Granizo a přicházíme ke stanici CONAFu. Platíme vstupné a pokračujeme kolem přírodního kempoviště vzhůru.

Lišky se trekařů stoupajících na kopec La Campana vůbec nebojí a zobají jim z ruky.

Před mnoha lety tady stoupal Charles Darwin. Cesta je to úmorná, naštěstí jsou první pasáže ve stínu. Po několika hodinách úmorné dřiny se dostáváme k místu, kde je Darwinova pamětní tabule. Vede tady několik lezeckých cest. My je obcházíme sektorem hladových lišek. Tyhle šelmy se tady totiž vůbec nebojí a zobají z ruky. Nakonec dolézáme vyčerpaní na vrchol druhé nejvyšší hory pobřežních Kordiller (1880m) a jsme odměněni výhledem na mohutnou, zaledněnou Aconcaguu.

Na cestě dolů pak stavíme u několika pramenů s pitnou vodou a svačíme avokádové toasty. Dole chytáme bus a vracíme se s několika sympatickými domorodci do Valpa. Už se nám dovolená chýlí ke konci. Venkov je krásný, lidi příjemní a já vím, že mi to tady bude chybět.

♦ ♦ ♦

Praktické informace

Santiago de Chile
Po Santiagu a Valparaísu chodí zdarma průvodci, kteří ukazují nejhezčí části města a povídají o chilské historii. Řada lidí si trasy i průvodce pochvaluje. Více zde: www.tours4tips.com/en

Obě města jsou dobře zmapovaná tradičními internetovými i tištěnými průvodci, kapitoly k nim poměrně důvěryhodně popisují reálný stav. K Santiagu jsem dohledal průvodce sepsaného vědci, kteří tam pořádali konferenci, takže je vyhovující i pro nepraktické lidi: Survival Guide - SANTIAGO.

Valparaíso
Do Viña del Mar nejezděte – chilské Bibione.

NP La Campana – vstupné je 1.500,- CLP. Park má otevřeno od 9 do 17:30 (pokud tam nekempujete), v pátek jen do 16:30. CONAFoví rangeři doporučují, ať zahájíte výstup už v 9:00. My jsme tam samozřejmě byli později. Výstup na La Campanu je náročný a zabere několik hodin. Výstupová trasa se jmenuje Sendero Andinista. Lze si vybrat i jiné treky. Více na: Parque Nacional La Campana.

Doprava z Valpa je jednoduchá, kombinace metra do města Limache a pak autobusy přes vesnice Olmue a Granizo.

Santiago de Chile, Valparaíso a trek na La Campana, Chile

Reklama