Ve stínu Imbabury
Autor: Martin Linhart
Fotografie: Martin Linhart | Marta Léblová
Štítky: 2012 | Ekvádor | Imbabura | Jižní Amerika | Otavalo | San Pablo
Dopolední aklimatizační výstup na sopku Fuya-Fuya (4263m) nijak neumenšil naše odhodlání vyjet si ještě téhož dne odpoledne do okolí Otavalo. Po krátké poobědové siestě se rozhlížíme po možnostech, jak se dostat k jezeru San Pablo. Je to jen přes kopec po silnici č. 35. Dva tisíce metrů nad hladinu jezera se zvedá mohutná Imbabura (4630m), sopka, která dala jméno celé provincii …
„Koukni, co tu prodávají!“, povídám Martě s očima upřenýma na podivné mastné koule velikosti dívčí pěsti.
„Tak si to kup. Udělá se ti blbě a alespoň mě zítra nepotáhneš na další kopec!“
„Tak jo!“, sahám po peněžence a s propnutým ukazováčkem a úsměvem na tváři naznačuji přání pouliční prodavačce.
„Buñuelo?“.
„Sííí!“. Nekonečná sladká radost za 40 centů! Buñuelo, typická kolumbijská cukrovinka z kynutého pšeničného těsta. Ještě je horká. Chuťové pohárky se oddávají nirváně.
S koulema v rukou hledáme spoj, který by nás za nevelký peníz vyvezl k jezeru. Postáváme u autobusové zastávky a čteme nápisy na projíždějících stařičkých vozech. Společnost Imbaburapak - Lago San Pablo. Naskakujeme. Řidič si účtuje čtvrťák. To je pravá láce!
Dýchavičný stroj se pomalu sune do kopce a zastavuje u největší budovy široko daleko. Možná škola, možná obchod, restaurace a nebo všechno dohromady. Jeli jsme přes půl hodiny a ani nás nenapadlo vystoupit. Pravděpodobně jsme na konečné, ale ven se nám nechce. Vyhlídková jízda se nám zalíbila natolik, že chceme nášup. Autobus projel několik kilometrů po břehu jezera a poté začal šlphat po svazích Imbabury v rozlehlé zemědělské komuně El Chilco. Vystupuji, abych si udělal několik obrázků. Nechceme si připustit, že nám stroj ujede a my se budeme vláčet pěšky zpátky do Otavalo. Co když to je dneska poslední spoj na trase?
Jezero San Pablo (také Imbacocha) nabízí skvělé podmínky pro plachtění, windsurfing a jiné vodní sporty. Nachází se poblíž města Otavalo, na úpatí sopky Imbabura (4630m), která jezeru již z dálky dominuje, ve stejnojmenné provincii Imbabura. Staré haciendy i moderní hotely tu nabízejí ubytování, dobrou kuchyni a vše potřebné k relaxaci. Jezero sopečného původu je přibližně hodinu a půl jízdy severně od Quito. Jeho nadmořská výška je 2660m a rozloha 1,8km2. Zajímavostí místních vod je výskyt zvláštní čeledi sumců - šplhavek (Astroblepus, anj. naked sucker-mouth catfishes nebo climbing catfishes), tyto andské druhy nevelkých ryb jsou schopné žít ve výškách až 3500 metrů a zlézat kolmé stěny vodopádů, odtud název šplhavky.
Za dvacet minut jedeme. Řidič snad jakoby nám chtěl dopřát parádní okružní jízdu a bere to jinými uličkami, šplhá ještě výše do kopce, aby za vsí stočil kola dolů a svezl nás zpět k jezeru. Vystupujeme. Chceme se projít. Třeba budeme mít štěstí a později pojede další kočár … je nádherný podvečer.
Teplé barevné tóny nasvětlují západní srázy Imbabury, kolem jezera se pase dobytek, pobíhají děti a jen o kousek dál se na hustém zeleném koberci suší čerstvě vyprané prádlo … rozpadající se rekreační objekt se stal útočištěm divokých hus a my tu můžeme bezstarostně vysedávat. Jsme na dovolené a prvně se vůbec nikam neženeme.
Den uzavíráme zpátky v Otavalo posezením v kostele, kde probíhá bohoslužba se zpěvy …
