El Lechero
Autor: Martin Linhart
Fotografie: Martin Linhart | Marta Léblová
Štítky: 2012 | Ekvádor | El Lechero | Imbabura | Jižní Amerika | Otavalo | San Pablo
Výhled na jezero Cuicicha, který si vychutnáváme po výstupu na Cotacachi (4944m), je úchvatný. Je krátce po poledni. Mraky sedí jen na vrcholcích kopců a my se nechceme vracet rovnou do hotelového pokoje a začít si balit na ranní odjezd. Chceme se ještě porozhlédnout kolem. Žádáme Diega, aby s námi zajel na nějaké zajímavé místo v okolí Otavala. Něco nenáročného, kde nebudeme muset pochodovat. Kde si jen vychutnáme krásu místa …
Diego chvilku přemýšlí a navrhuje El Lechero. Posvátný léčivý strom. Vzpomínám si, že jsem o něm četl v průvodci. Nachází se jen 50 minut chůze (4km) z Otavala na farním pozemku Eugenio Espejo. Projíždíme nejkratší možnou cestou skrz Otavalo a stoupáme do kopce nad lagunu San Pablo.
El Lechero je osamocený strom rostoucí na vršku přirozené vyhlídky (2847m). Můžete odsud snadno vidět na lagunu San Pablo, sopku Imbabura nebo na Otavalo. Celý je obehnaný plotem s malou udržovanou zahrádkou. Nejspíše proto, aby byl uchráněn před vyrýváním přihlouplých nápisů do kmene. El Lechero můžeme přeložit jako „mlékař“, ale žádné spojitosti s mlékem jsme se nedopátrali a ani Diego nám prazvláštní pojmenování stromu nebyl schopen vysvětlit. Ostatně příliš se nerozpovídal ani o samotném stromu a důvodech jeho důležitosti pro místní komunitu.
„Diego, jak starý může být?“
„Nevím přesně, ale určitě už tu stál, když jsem se narodil.“ A pak si bere telefon a volá kolegovi, zda nebude znát přesnější odpověď.
„Tak kamarád říká, že to bude dvě stě let.“
„Díky Diego!“
Později jsme si zjistili, že se jedná o tisíciletý strom, který byl vlastní této zóně andské krajiny. Jemu podobných už mnoho není. Stávají na vyvýšených místech, která dříve sloužila jako strategické strážní body. Místní vojenská hlídka se jmenovala Pucará de Rey Loma (Rey Loma je jméno celé vyvýšené pláně). Umístěná byla právě tak, aby odsud bylo možné dohlížet na břehy jezera, městečko Otavalo i svahy sopky Imbabury.
El Lechero je místem, kde se vykonávaly domorodé zvyky, očistné rituály a k jeho patě se přikládaly i drobné dary s prosbou za lepší úrodu nebo v období sucha za příchod deště a nebo s prosbou o uzdravení nemocných. Stačilo pár klasů kukuřice z první sklizně, trocha vařeného mote, hrachu, morčete nebo pár mincí ponechaných v prohlubni kmene.
Jen deset minut chůze odtud je Parque Condor. Malá zoo stanice starající se o neduživé či zraněné kondory a atrakce pro turisty. Ještě o kousek dále ve stejném směru jsou vodopády Peguche (Cascada de Peguche). My jsme se spolu s Diegem vypravili na naší poslední společnou zastávku. Na hezkou vyhlídku nad Otavalem.
Zpátky ve městě jsme po 16. hodině. Malý trabl je, že všechny vývařovny jsou již zavřené a po osvěžující sprše musíme hledat restauraci. Odhadujeme, že v Tabascos, mexickém podniku na rohu Plaza de Ponchos, by mohlo být i něco pro vegetariánku Martu. Výsledek je nepřesvědčivý. Velice průměrné jídlo, které se jen s odřenýma ušima může srovnávat s klasickým obědovým menu. A stojí 20 dolarů! Ufff. Na místní poměry slušná suma.
Po sedmé večer jdeme odpočatí na procházku. Jestliže jsme si stěžovali na kvalitu a cenu dnešního oběda, vše nám má být vynahrazeno večeří. Na Plaza de Ponchos se koná malý gastronomický festival. Dvacet stánků. Spousta vůní, chutí, kouře a nadšených lidí. Staré indiánky v širokých sukních servírují svoje domácí speciality. Každá svoje plato típico. Po počátečním váhání při pohledu na různou úpravu vnitřností a dalších neidentifikovatelných surovin si kupujeme pytlík s Mote de la Chuquilla. Veliká uvařená kukuřičná zrna dvou druhů se slaným sýrem. Lahůdka v igelitovém pytlíčku za půl dolaru. Zkoušíme kukuřičné placky, koule z kynutého těsta buňuelo, masové koule s rýží a vejcem v těstíčku … jaké lahůdky!!! A ceny? Nic nepřekročilo osmdesát centů! Jsme přejedení a bohatší o zajímavý zážitek. Spolu s místními si vychutnáváme poslední sousta. Stánky mají vyprodáno. Poslední noc v Otavalo a ráno dlouhý přesun přes Quito pod Illinizas, první pořádné ekvádorské kopce!
